HARVARD UNIVERSITY.

LIBRARY

OF THE

MUSEUM OF COMPARATIVE ZOOÓLOGY.

Jilí

c Jhuany S, 1990.

A Jel Ú Jo. Sitzungsberichte

der kónigl. bohmischen

un VINOU

MATABMA TICA - NATUR W ENOOHAFTLICHÉ CLANNE,

| 1880.

| i. ZBSTNÍK

| královské

ČESKÝ SPOLEČNOSTI NÁUK. :

TŘÍDA. MATRBMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,

„VĚSTNÍK

ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK.

TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,

ROČNÍK 1889

I. SVAZEK.

S 9 tabulkami a 7 dřevoryty.

T RAZE.

NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK, 1880. :

SITŽUNGODKALULTE

DER KONIGL. BOHMISCHEN

MŘOBLLOURÁK L UB MLOABNOUTAP LEN,

MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAPTLICHE CLASSE,

JATIIRG.ANG 1889 I. BAND.

Mit“9 Tafeln und 7 Holzschnitten.

1S89.

seznam přednášek

konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké

roku 1889.

I. půlletí.

— 0 br

Dne 11. ledna. Čelakovský, prof. dr. L.: O brasilském rodu trav Streptochaeta. Feistmantel, prof. dr. O.: O ložiskách mineralů a užitečných

hornin ve Východní Indii Britské. Preis, prof. K.: Zprávy z analytické laboratoře c. k. č. vys. školy technické. Vrba, prof. dr. K.: O kalomelu ze Srbska a realgaru z Bosny. Zahálka, prof. Č.: © Camerospongia Monostoma Rom. sp.

Dne 25. ledna.

Čelakovský, prof. dr. L.: O květenstvích ostřicovitých rostlin.

Raýman dr. B. « Chodounský, dr. K.: O nových dusíkatých sloučeninách z uhlohydratů.

Palacký dr. J.: O floře jižního Marokka na základě nevydané Mar- duchaeovy a Ibrahimovy sbírky rostlin.

Kůpper, prof. K.: O křivkách C.

oo

Gomes Teixeira T.: Sur I intégrale Jde. Dne 8. února. Hansgirg, prof. dr. A.: O výzkumu řas sladkovodních a saprofy- tických bakterií v Čechách rozšířených během r. 1888.

Verzeichniss der Vortráge, melehe In den ollzungen der maliemausoh-naČurSoensoaiGhen (Lasse

im Jahre 1889 abgehalten wurden.

LE EbalPejeL r.

— 0 6

Den 11. Januar.

Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die brasilianische Graseattung Streptochaeta.

Feistmantel, Prof. Dr. 0.: Úber die Fundorte der Mineralien und nutzbaren Gesteine in Britisch Ostindien.

Preis, Prof. K.: Berichte aus dem analyt. Laboratorium der k. k. bohm. techn. Hochschule.

Vrba, Prof. Dr. K.: Úber Calomel aus Serbien und Realgar aus Bosnien.

Zahálka, Prof. V.: Úber Camerospongia Monostoma. Rom. sp.

Den 25. Januar. Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die Blůthenstinde der Cariceen. Raýman, Dr. B. « Chodounský, Dr. K.: Úber neue stickstoff- haltige Kohlenhydratabkommlinge. Palacký, Dr. J.: Úber die sidmarokkanische Flora auf Grund der inedirten Pflanzensammlung von Marduchaeus und Ibrahim. Kůpper, Prof. K.: Úber Curven Cf.

oD

Gomes Teixeira T.: Sur I intégrale f: ode. 0 Den 8. Februar.

Hansgirg, Prof. Dr. A.: Úber die Durchforschung der Sisswasser- algen und der saprophytischen Bakterien in Bóhmen im Jahre 1888.

VI Seznam přednášek.

Vejdovský, prof. dr. Fr.: Poznámky vývojepisné. Lerch M.: O rovnicích differencialních.

Palacký, prof. dr. J.: O floře Sokotorské p. Balfoura s ohledem na otázku o Lemurii.

Dne 22. února. Štole A.: O pohlavních organech rodu Aeolosoma.

Dne 8. března. Palacký, prof. dr. J.: O polyfyletických názorech prof. Drude. Kafka J.: O diluvialních svištích v Čechách. Vyrazil, prof. J.: O minetě a rule Kutnohorské.

Dne 22. března. Studnička, prof. dr. F. J.: Příspěvek k nauce o rovnicích pře- vratných. Stecker K.: Krit. příspěvky k některým sporným otázkám vědy hudební.

Dne 12. dubna. Feistmantel, prof. dr. O.: O dvouděložných rostlinách útvaru Po- tomac v Severní Americe. Wald F.: Příspěvky ku theorii krystalisace. Stoklasa J.: O monokalciumfosfatu. Šulc O.: Molekularní váha některých látek dle methody Raoultovy. Vrba, prof. dr. K.: O srostlicích bertranditu. Zahálka, prof. Č.: O nálezu hranatých valounů v Čechách.

Dne 10. května. Čelakovský, proť. dr. L.: O fylogenetickém vývoji Amentacei. Stolba, proť. F.: Nové práce z laboratoře c. k. č. vys. Školy technické.

Faktor F.: Bakteriologické zkoumání sněhu Pražského, ledu Vltav- ského a vzduchu města Prahy ze dvora české techniky.

Verzeichniss der Vortráge. VII

Vejdovský, Prof. Dr. F.: Entwickelunesgeschichtliche Bemer- kungen.

Lerch M.: Úber Differentialgleichungen.

Palacký, Prof. Dr. J.: Úber die Flora von Sokotora von Herrn Balfour mit Růcksicht auf die Lemurienfrage.

Den 22. Februar. Štole A.: Úber die Geschlechtsorgane von Aeolosoma.

Den 8. Márz. ) Balacký, Prof. Dr. J.: Úber die polyphyletischen Ansichten des Prof. Drude. Kafka J.: Úber diluviale Murmelthiere in Bohmen. Vyrazil, Prof. J.: Úber die Minette und den Gneis von Kutten-

berg. Den 22. Márz. Studnička, Prof. Dr. F. J.: Beitrag der Theorie der reciproken Gleichuncen. Stecker K.: Krit. Beitráge zu einigen Streitfragen in der Musik- wissenschaft.

Den 12. April.

Feistmantel, Prof. Dr. 0.: Úber dikotyledone Pflanzen aus der Potomao-Formation in Nordamerika.

Wald F.: Beitráce zur Krystallisationstheorie.

Stoklasa J.: Úber Monocalciumphosphat.

Šulc 0.: Molekulargewichte einiger Substanzen ermittelt nach der Methode von Raoult.

Vrba, Prof. Dr. K.: Úber Bertrandit-Zwillinge.

Zahálka, Prof. V.: Úber einen Fund von Kantengeróllen in Bóhmen.

Den 10. Mai.

Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die phylogenetische Entwickelung der Amentaceen.

Štolb a, Prof. F.: Neue Arbeiten aus dem Laboratorium der k. k. bohm. technischen Hochschule.

Faktor F.: Bakteriologische Untersuchung des Prager Schnees, des Moldaueises und der Luft der Stadt Prag auf dem Hofe der bóhm. Technik.

VIII Seznam přednášek.

Kovář F.: O diadochitu a delvauxitu z Vysočan, Vinoře a Ouval. Palacký, dr. J.: O rybách na ostrovech Azorských. Matzka, prof. dr. V.: Příspěvek ku sferické trigonometrii.

Dne 24. května. Feistmantel, prof. dr. O.: O fossilních rostlinách z vrstev Storm- bergských v Jižní Africe. Klapálek F.: Revise druhů obsažených v Kolenatého sbírce Tri- chopter.

Verzeichniss der Vortráge. IX

Kovář F.: Úber den Diadochit und Delvauxit von Wysočan, Winoř und Auwal.

Palacký, Dr. J.: Úber die Fische der Azoren.

Matzka, Prof. Dr. W.: Beitrag zur sphárischen Trigonometrie.

Den 24. Mai. Feistmantel, Prof. Dr. O0.: Úber Pflanzenpetrefakte aus den Storm- bereschichten Sůdafrikas. Klapálek F.: Revision der in Kolenatis Trichopteren-Sammlung enthaltenen Arten.

PŘEDNÁŠKY = E Z EIÍC=E TŘÍD T

MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ,

VORTRAGE BI DEI SITZUIMNGHN

DER

MATREMATISCH-NATURWISSENSCHAPTLICHÉN CLASSÉ,

Nákladem král. české spol. nauk, — Tiskem dra, Edv. Grégra v Praze 1889.

1.

Kalomel ze Srbska.

Sděluje proť. K. Vrba, dne ii. ledna 1889. (S tab. I, obr, 1—3.)

Během posledních roků získal jsem bohatou suitu pěkných rud rtuťnatých, zvláště pak výborné, mnohoploché krystaly kalomelu ze „Suplja sztena“ v pohoří Avalském poblíž Bělehradu v Srbsku. Hor- nina, na níž se rudy zmíněné naskytují, jest, jak již Groddeck, *) kterýž ložisko Avalské důkladně byl popsal, vytknul, modravě a čer- venavě šedý, popukaný křemen, rohovci podobný, místem porosní, buňkovitý neb sekaný, dutiny pak v rohovci obsažené jsou buď úplně, buď z části naplněné zemitým, okrovitým hnědelem. Hmota tato jest slabšími neb i tlustšími žílami bílého, krystalinického křemene pro- rostlá, kterýž v dutinách drůzy těsně srostlých krystalů tvoří, V pevné, skoro celistvé, rohovcovité hmotě jsou místem hojně dosti veliké, tabulkovité krystaly barytu zarostlé, v porosním křemenu jsou tyto drůzovitým křemenem okorané a jen zřídka volně vyvinuté, jeví spojku : b (010) © F%; m (101) Po; d(021)2Pč; 1n(011) P. Dosti hojně jest též kusovitý, zrnitě tabulkovitý baryt v křemenné hmotě ve větších kusech zarostlý.

Porosní povahu křemene vysvětluje Groddek vyloužením bohatého dolomitu na železo, jehož zbytky s křemenem v směs zrnitou srostlé, pozoroval. Proměnou zmíněného uhličitanu přirozeně by se vysvětlo- valo dosti velké již zmíněné množství 'hnědele. Traube,*) kterýž lo- žisko Avalské též ohledal, nepostihl žádných neporušených uhličitanů více, i má za to, že velká čásť dutin v rohovci se naskytujících, vznikla zrušením krystalů barytu, kterýž. původně byl mnohem hoj- něji zastoupen a jehož tabulkový tvar z části zachovaly. Toliko jen šesterečně omezené dutiny připisuje vápenci. Na četných kusech,

1) Zeitschr. f. Berg-, Hůtten- und Salinenwesen 1885. 33. 112. 2) Zeitschr. f. Krystallog. u. Mineralos. 14. 564. 1*

4 K. Vrba

které po ruce mám, jsou dutiny v křemenu tvaru dosti neurčitého, tak že nelze na původně obsažený mineral s jakousi pravděpodob- ností souditi. Že však skutečně nevznikly veškeré dutiny toliko vy- loužením dolomitu neb jiného karbonátu, nýbrž že též zrušením ta- bulek barytu povstaly, tomu nasvědčují dosti četné, z části zrušené a mnohdy až na malý zbytek corrodované baryty, připomínající na tak zvané starší baryty Příbramské, z nichž často jen malé zbytky v dolo- mitovém obalu pozorujeme.

Záhadným ovšem je, že se Často vedle dutin, které vyloužením barytu by asi byly vznikly, menší i větší baryty neporušené na- skytují.

Celistvý, porosní i krystalinický křemen jakož i baryt jsou na puklinách pokryté nádechem rumělky jakož i zhusta menší mezery mezi krystally a zrny i křemene i barytu vyplněné bývají jemně zrnitým cinnabaritem. Křemen i baryt jsou někdy úplně tenkou blankou rumělky pokryté a tím červené zbarvené. S rumělkou bývá

zhusta v různém množství jemně zrnitý neb celistvý pyrit vtroušen.

v hmotu základní, kteráž též, zvláště podél puklin, štěrbin a trhlin prorostlá jest zeleným, Šupinatým mineralem, avalit zvaným.

Dutiny tvořené buď krystaly křemene neb i barytu jsou buď pokryté jemnou blankou hydroxydu železitého, na němž pak, zřídka bezprostředně na křemenu a barytu narostlé jsou překrásné krystaly rumělky, které zhusta opět tenká vrstva práškovitého hnědele po- krývá. Drobné krystaly cinnabaritu bývají též zhusta spojené v drů- zovité kůry, dutinu potahující.

Jakožto nejmladší usazenina v dutinách rohovce vyloučena ve větším množství rtuť ryzí a kalomel, kterýž v podobě tenkých po- vlaků krystaly rumělky, křemene a barytu pokrývá. Obyčejně jsou drobné krystalky kalomelu těsně srostlé a toliko nepatrné části jich volně jsou vytvořené, jen zřídka pozoruje se též větší krystalek vý- voje volnějšího. Kalomelem porostlé krystaly rumělky náleží k typu druhému, jejž Traube byl pozoroval; jsou to krátké sloupce na obou polech zakončené plochou basickou a negativní rhomboedry toliko jakožto úzké facety jsou vytvořené; mnohdy tyto krystaly jeví roz- měry na rumělce neobvyklé. *)

!) Největší z krystalů vypraeparovaných jest 12 mm široký a 8 mm vysoký, druhý 5 mm široký, 3 mm vysoký. Na jednom menším krystalku rumělky jsem zjistil goniometricky následovní tvary: c (0001) oR; M (1010) © R; h' (0223) — */,R; a' (0111) — R;w (0221) — 2R; w' (0772) — 7/,R. Sklon theo- retický a úhly měřením obdržené, jsou následující:

Kalomel ze Srbska. 5

Na jednom kusu pozoroval jsem vedle kalomelu na rumělce malou drůzu drobných, bezbarvých tabulek, kteréž jsou barytem patrně generace druhé ").

Dle uvedeného lze postup tvoření se jednotlivých mineralů na ložisku Avalském takto sestaviti:

1. Baryt (I); hmota rohovcová; zemitý hnědel;

2. bílý, krystalinický křemen; hnědel;

9. rumělka; pyrit; avalit; hnědel;

4. kalomel; rtuť; baryt (II).

Krystalky kalomelu jsou vždy jen drobné a jak již podotknuto, těsně srostlé, jen výjimkou dosahují velkosti až 3 mm; volně vyvinuté krystalky jsou vzácností.

Traube *) uvádí toliko dle c (001) oP jedince tabulkovitě vytvo- řené; já jsem pozoroval podle plochy spodové tabulky tenké i tlusté jakož i krystaly sloupkovité, na nichž hranol řady druhé převládá a basis vyvinuta není. Z jedenácti, Traubem pozorovaných ploch, zjistil jsem na svých krystalech toliko 6, mimo tyto ale pozoroval jsem ještě deset tvarů, kterých Traube neuvádí a z nichž 3 na kalomelu dosud nebyly zjištěny. Celkem tudíž poznáno na kalomelu Avalském 21

; počtem měřením Č= — —=mu EU SS e(0001): h' (0223) 419 24 419 17 h' (0223): a' (0111) 11 30 133 a'(0111): »' (0221) 16 28 16 25 n' (0221): m' (0772) 8.31 8 28 u (0772) : M' (0010) 19117), 12 17 M (1010) : M' (0110) 60 0 60.0%

1) Na malém, sotva 1 mm širokém a '/„ mm tlustém krystalku, jehož plochy velmi dobře reflektovaly, poznal jsem měřením tvary tyto: b (010) oo P%; m (101) Ps; 4 (102) /„P5; a (100) © P5; 4(801) 3Pe; 2 (111) P; f(181) 3Pš; 0 (110) © P; c(001)oP. Úhly vypočítané a měřené jsou tuto sestavené:

počtem : měřením: th — T m (101) : 4 (102) 179 0' 179 0! : x(801) 28 35 28 39 : a (100) 50 50 50 51 5(010): f(131) 84 43 834 54 opp. : 2(111) 64 18 BAT :m (101) 90 0 89 57 : o (110) 52 42 52 55 app. : a (100) 90.0 89 54 „ a (100): e(001) 90.0 89 56 ,

M C DVL,

6 K. Vrba

různých tvarů a řada krystalová tohoto mineralu zaujímá dosud 38 ploch.

Tvary, které jsem měřením konstatoval, jsou tyto: c (001) oP; A (114) P: 'o(113) "P 7012) 15B3 r (UE 2/5s p (831)3 P; m (110) 0 P; *g (105) /;Poo; 1(104) „Po ;2(103)"/;Poo; *e.(102) "Po .s(201) 2Poa(100)1'00,500791 7.6010) cE5 v (513) *,P5.

Plocha spodová (c) a hranol druhořadý (a) bývají rozsahu nej- většího; prvá plocha je buď úplně hladká neb jeví rýhování dle středních hran i jehlanů fady prvé i řady mezní, rýhování toto bývá někdy tak hrubé, že se více podobá stupínkovitým odstavcům, tvo- řeným plochou spodovou a jehlany tupými. Plochy tvaru a (100) o Po jsou vždy více neb méně convexní a nerovné. Jehlany řady prvé a druhé jakož i hranol prvořadý jsou vždy dosti rovné a hladké, re- flexy na plochách těchto vznikající, dosti dobré, jen, jsou-li plochy příliš úzké, bývají též reflexy mdlé neb značně protáhlé a neostré. Na jednom krystalku postihl jsem v pásmech [ea] a [rs] oblou plochu, kteráž reflexů neposkytla, z pásem uvedených lze ji ale identifikovati s v (513) */,„F5.

Na 11 krystalcích a úlomcích krystalů stanovil jsem měřením následovní úhly, k nimž připojuji sklon, ze Schraufovy hodnoty e — 1.0229 vypočítaný.

počtem: měřením:

—== = L e(001):4 (114) LD 29958... app- Mb) 2 ab sa(V2) 5043% 5) BO 34 sr) 67 41" 67 51 - orM(22) 18 24 18 003 m(110):p (331) TA T 26; app. 2022) jb S1O 11/10 app. c(001) 2. (105) Ol O 27. (104) 23.18 20 alk 203) 29. 52 0)

:a (100) 90.0 90. 01, a(100): s (201) 6M 16:92 1 app. :č (102) 49 15", 49 18

:9. (610) 2 o 940. app.

1) Traube uvádí 1. c. 571 a 572 theoretický úhel A:%—19%5'4" a 1:r— = 16925'14"', kdežto skutečně obnáší A:%— 199161;' 1: r— 174.

Kalomel ze Srbska. 7

počtem : měřením:

y (104) : '" (014) 32 291, 82 41 ta (118) 41 39 41 56 | app.

«(118):«' (113) 52 57 52 48!/,

:2 (108) 26 284, 26 31

a(100:« (115) 63 31" 63 33

27 (111) 49 8%, 49 10

to (221) 46.9, 46 4

: a" (010) 90.0 90 1,

Spojky na kalomelu Avalském pozorované, jsou na tab. I. obr. 1—5 znázorněny. Připojuji tuto k dotčeným obrazecům krátký popis krystalku měřeného a uvádím úhly měřené i vypočítané.

Tab. I. obr. 1. Skoro úplně bezbarvá 1; mm široká a, mm tlustá tabulka: c (001) oP; a(100) o Pm; h(114)'/,P; g(105)'/;Po;

VM

z (103) '/„Poo. Plocha spodová jest rovnoběžně ku hraně A:c rýhovaná.

počtem: měřením: *

Ť = m c(001):4A (114) Zl 2 309 58 app. :g (105) E 19-2011 a.(105): 2 (103) jd BI BY 2(103):a (100) 60 8 605732 - a(100): a" (010) JOO OJ 28k

Tab. I. obr. 2. Tabulkovitý, 2 mm široký, */; mm vysoký krystal. Na ploše spodové jeví se hrubé rýhování rovnoběžně ku hraně střední jehlanu základního. Dle přiblížného určení sklonu ploch, rýhy tvořících, podmíněno jest rýhování oscillační kombinací (001) oP a (115) "/; P; počtem totiž pro úklon těchto tvarů plyne úhel (001) : (115) = = 259 29', pozorován pak jest — 25" 20'.

BAOOMAE (100) we B0o7 V(112) 12 P; (221) 2P:* 'g(105) P; : z (103) "/;Po.

počtem: měřením : c(001):% (112) 509 18%, 509 20 V(112):0 (221) 2 52. 27 8 0(221):o0 (22T) 231 119, 22 521, app: e (001):g (105) j9t. 184812, g (105):z (103) 10 51, ú)9100, a (100):z (108) 60. 8 58 49.,

: a" (010) 90.0 901m5.

K. Vrba

Tab. I. obr. 3. Přední polovina 1%, mm širokého a 1 mm vy- sokého krystalu jest vyvinuta; plochy reflektují uspokojivě.

c(001) oP; 3(104)'/,P co; 2(108) 1. Po; t(102) !/,Poo; d (100) 0Poo

c (001): « (113): ZU c (001):

1 (104):

z (103):

t (102):

a (100): « (113):

a (113) (111) (111) (104) (103) (102) (100) a'" (010) ZM)

S aw js S

Bolen)

Tab. I. obr. 4. Skoro 3 mm vysoký a toliktéž široký sloupcovitý

a (118) "/,P; r (111) P.

měřením :

990

28 45 23

6 10 49 90 26 52

B 387, 6 | app. 13 291, 56 16; 1; 31 49'|, app.

krystal bez plochy spodové, v zadu nepravidelně srostlý s jedincem druhým. Barvy jest špinavě zeleně šedé a toliko málo průsvitný.

7 (104) "/,Poo;

2105) 5|2E0o";

t (102) '/„Poo;

s(201)2Pm;

a (100)oPw; a(113) '/„P; (112) P; r(111) P; p(831)3P;

m (110) © P; 9 (610) oP6.

«(118): 7 (112)

i(119):

r (111) p (931) m (110)

p (881): r(1): 7 (104):

a (103)

t (102): s (201):

7 (104) a (100) m (110)

r (111) : p (331) :m (110) : p (831) zm « (115) 2 (103) 216(102) s (201) a (100) :9""(014) : g (610) : g (610) : a (100)

počtem: === 11952" W A 14 811, TŘ T 47 14 81, 28 306 6 34 10 521, S53.. 1. 16111 32 291, 9 27, 85 321, 45 0

měřením:

119 47

2" 36'/, 33

Kalomel ze Srbska. 9

počtem : měřením: a (118): «' (113) 52 5 52 89 : a (100) 68 31), 63 35),

: 9 (104) 41 59 41.56 app.

Tab. I. obr. 5. Úlomek 2 mm vysokého krystalu s dosti dobře reflektujícími plochami v oktantech pravých předních.

ob l) B1022 )I2Bm (M00 a(100) oP m.

počtem: měřením:

a) P) 289:36' 28" 40 r(111): 0 (221) 10 43 10 42 0 (221): m (110) 110036 LO app 0(221): 0 (221) ZA 22 42 č) « (113): a'(115) 02 "DJ D2 58

: a (100) 63 31, 65 30 0(221): a (100) LOD 46 4 r (111): a (100) 49 7872 49 10 a (100) :a'"'(010) 200 ODD

: m (110) 45. © 465 1

2. Realgar z Bosny. Sděluje K. Vrba, dne 11. ledna 1889. (S tab. I. obr. 6—8.)

Již před delší dobou dostal jsem několik mineralů a hornin ku prozkoumání, mezi nimiž též dva malé kusy šedě zelenavého, slídna- tého, poněkud zrušeného phyllitu, prostoupeného žilkami a peckami světle šedého, krystalinického křemene z okolí Křeševa v Bosně. Na phyllitu nacházejí se dílem dosti silné kůry lupenatého auripigmentu, jenž na povrchu svém tvoří drůzy nedokonalých, těsně srostlých a dosti velkých krystalů, podobajících se oněm z Tajovy v Uhrách.

Auripigment jest prostoupen realgarem, který současně s ním byv utvořen, též vedle něho se naskytuje co tenký povlak na phyllitu a křemeni, neb tvoří též drůzy malých 1—4 mm vysokých, velmi dobře vyvinutých krystalů barvy hrásně červené a lesku intensivního.

Dutiny ve phyllitu bývají drobně krystalovaným křemenem po- kryté, na kterém pak zhusta malé, pěkné krystalky realgaru sedí. Na jednom větším realgaru pozoroval jsem též malý krystalek kře- mene, asi do poloviny v realgar zarostlý, což svědčí k tomu, že je křemen jednak starší, jinak stáří s realgarem stejného.

V době poslední opětně obdržel jsem velmi pěkné krystalky realgaru, jichžto naleziště Hrůza udána byla; jelikož se ale úplně shodují s krystalky již dříve měřenými, není pochyby, že obě udání jsou identická.

Typus krystalků realgaru Bosenského jest vždy sloupkovitý ; jsouť více neb méně protáhlé dle vertikalního hranolu, jehož pásmo © následkem četných ploch se vyskytujících, bývá rýhováno. Plochy sloupce ukončující jsou úplně hladké a intensivně lesklé, tak že i při velice skrovném rozsahu svém vždy ještě zřejmé, často velmi dobré reflexy poskytují.

Měření moje na krystalech Bosenských již před delší dobou ukončená, shodují se s úhly Millerem, Hessenbergem, Seacchim, Grothem,

Realgar z Bosny. Ji

Krennerem a j. udanými i bylo by snad zbytečno, o nich zde šířiti slov, pováží-li se, že již prof. J, Krenner © realgaru z Bosny ze- vrubnou zprávu podal i důkladná svá pozorování uveřejnil *), kdyby pozorování má udání Krennerova nedoplňovala a z části neopravovala.

Na několika krystalech, které jsem goniometricky zkoumal, nalezl jsem celkem 17 různých tvarů jednoduchých, z nichž 12 sho- duje se s tvary Krennerem pozorovanými; dále zjistil jsem 5 tvarů, mezi nimiž dva jsou nové, kterých Krenner neuvádí, ale sám jsem 8 tvarů Krennerových nepostihl.

Mezi posledními sluší vytknouti hranol w (430) o P4;, jehož sklon ku a (100) o Po Krenner pozoroval — 40942",

Z elementů Millerových plyne pro sklon w (430) : a (100) úhel — 44938" (Krenner uvádí omylem úhek tento — 40920"), jeví se tudíž mezi úhlem pozorovaným a vypočteným difference 3958', pročež hranol uvedený, na realgaru nalezišť jiných se vyskytující, jest na realgaru Bosenském velmi pochybným. Z úhlu, Krennerem měřeného, odvésti se dá počtem hranol vicinální — (49-320) oo P*,,, kterýž vyžaduje (49320) : (100) = 40941'25". Tvar tento velmi se blíží hranolu f (320) o P*/,, který jsem na dvou krystalech pozoroval a který vyžaduje B (320): a (100) — 41917. Shodek mezi úhlem tímto a od Krennera uvedeným úhlem pozorovaným obnáší sice 35', ale uváží-li se, že pásmo hranolové hrubě bývá rýhováno, plochy pak že bývají úzké a reflexy nejasné, jest velmi pravděpodobno, že Krennerem pozoro- vaný hranol jest $ (320) o P*/,.

Bečteme-li veškeré, Krennerem i mnou pozorované tvary na re- algaru Bosenském, činí součet ten 24, nečítajíc v to problematický B (320) eo P3/,, zajisté značné číslo, uváží-li se, že na realgaru vůbec 42 tvary jednoduché byly zjištěny.

Co do rozvoje ploch bez odporu vyniká realgar z Bosny nad . realgary nalezišť jiných, co do zajímavosti svých kombinac podlehá krystalům z údolí Binnského ve Švýcarsku a ze Solfatary u Neapole,

co do velikosti krystalům lokalit sedmihradských a uherských.

Za tvar základní přijal jsem jako Fletcher, Krenner a j. základní tvar Millerův. Tvary) pozorované (nové vyznačeny jsou *, jen Kren- nerem pozorované písmenem (K), jen ode mne zjištěné (V)), jsou ná- sledující: :

a (100) o Pw; Ah (610) o F6 (K); I (210) o P2; $ (320) © Pš|, (V); [o (430) o P*/, (K)?]; m (110) © P; p (120) ©R2;

*) Wóldtani Kózlóny 1883 18. 381 a 1884 14. 107.

12 K. Vrba

„0 (250) 00 P3/, (K); db (010) o0Pm; c (001) oP; r (012) "Po (K); g (011) Po (K); y (082) "Po (K); $ (052) „Po (V); « (201) Pow; z (201) 2Pm; G (214) —",P2 (V); f (212) —P2 (K); n (212) P2; H (811) 2P2 (V); E 434) P%;; k (232) *,PY;; F (121) 222; v (141)) 4P4 (V); e (111) P (K).

V následujícím popíšu některé spojky, které buď tvary novými neb vzácnými vynikají.

Tab. I. obr. 6%). Sloupcovitý krystal, 1"/, mm vysoký, 1 mm široký, v pravo v zadu repeticí ploch 7"(210) a m'"(110) hrubě rý- hovaný; po straně levé jsou plochy četněji vyvinuté.

7 (210) o P2; m (110) o P; u (120) 00 X2; b (010) o Pow; e (001) oP; 8 (052) Bo; n (212) P2; k232) 3;8|;, F (21282.

počtem měřením m (110): Z (210) 199 25 199 34 : (120) 16 2% 16 12 : 5 (010) 87 18 8722 b (010): w (120) 20 48 20 37 : F (21) 281 28 10 :k (232) 85 | 38 35 | 38 : n (212) 64 59 66. 34 c (001): » (212) 46 20 46 17 : 5 (052) 65 | 47 65 41 £ (052): n (212) 47 56 47 59

Tab. I. obr. 7. Malý, 1 mm. tlustý sloupeček s výbornými plochami:

č (210) 0 P2; m (110) o P; db (010) o Po; 8.(520) o B,; e (001) oP; G (214) — */,„P2; n (212) P2; H (211) 2P2; F (121) 282; k (232) */„P3,; E (434) P+,; z (201) 2P o.

počtem měřením b (010) : m (110) 879 18 870 8 : 6 (820) 48. 43 AB 30 : 2.(210) 56 38 56 34 22) 28, tl DOLLS : k (282) 35 88 35 35 : E (434) bb. 2 55. 10 : n (812) 64 59 bBo Ai

+) Obrazce jsou kreslené v postavě o 180% kolem vertikalní osy otočené, úhel B je tedy v předu nahoře,

K. VRBA, KALOMEL A REALGAR. : Tabí

Fotolith. Farský v Praze

Věstník král české společnosti nauk. Třida mathemat-přirodověd. 1889

Realgar z Bosny. 15

počtem měřením — ————— p——==X

c (001): G (214) 18 30 18 32 "m (212) 46 20 ATOS Ví SPEC) (O 2 13 32

: z (201) 69. 53 69 49

Tab. I. obr. 8.. Jeden a půl mm. dlouhý, tři čtvrtě mm. široký sloupeček dobře reflektující; klinopinakoid je po straně pravé značně rozsáhlý.

b (010) o Po; m (110) o P; I (210) o P2; £ (320) o P",; o (001) oP; g (141) 4P4; F (121) 2P2; k (232) */,P*/,; n (212) P2; H (li) 2P2; « (101) P; z (201) 2Po.

i počtem měřením

= = u- b (010) : m (110) B BY nL, : 8 (820) 48 43 48 34 : 7 (210) DOM S 56 | 46 : a (100) 20000 AD : o (141) TORO 14.56 Ab) Za l! 28 46 : k (232) AB) S51 38 "n(22) 64 59 65 1 (10) OD PAROTO 890659 e (001): Z (210) 70 12 710599 : n (212) 46.20 46. 24 E (2) OV. JA 12. 32 app. st(101) 40 22 40 31 ,

: z (201) 69 53 69:39,

3. Úber den Ahrchenbau der brasilianischen Grasgattung Streptochaeta Schrader.

Von Dr. Lad. Čelakovský. Vorgelest den 11. Januar 1889. (Mit Taf. II)

Eines der interessantesten Gráser ist die brasilianische Strep- ©

tochaeta spicata Schrad. Bau und Zusammensetzung der Ahrchen

dieser Gattung weichen so sehr von dem normalen Schema der Gráser *

ab, dass man berechtigt und genothigt ist, sich die Frage vorzulegen, ob sich in diesem Bau eine spátere Abweichung vom normalen Bau der Gramineen ausspricht, oder ob nicht vielmehr die monotypische Gattung Streptochaeta eine sehr alte, dem ursprůnglichen Typus noch nahe stehende und darum so isolirte Sippe darstellt. Ich gedenke den Nachweis zu fihren, dass das Letztere der Fall ist und dass die genannte Gattung darum auch im Stande ist, manche zweifel- hafte und strittige Punkte des normalen Baues der Grasblithe in ein helleres und besseres Licht zu setzen. Dazu ist freilich eine ge- naue Kenntniss des Baues der Ahrchen von Streptochaeta nothwendie.

Diese Kenntniss lásst jedoch noch manches zu wůnschen ůbrig, um so mehr, da die Darstellungen der botanischen Schriftsteller und ihre Diagramme der, Streptochaeta- Ahrchen noch wesentlich von

einander abweichen. Durch die liebenswůrdige Freundlichkeit Herrn

Prof. Hackel's, der mir ein Exemplar dieses seltenen Grases zum“ Geschenke gemacht hat, wurde mir die Untersuchung der Ahrchen ermoglicht und ich glaube, angesichts des eben erwáhnten Umstandes das Ergebniss meiner Untersuchung mittheilen zu sollen, wiewohl ich mir dessen sehr wohl bewusst bin, dass ein Abschluss unserer Kenntniss dieses Grases nur von einer entwickelungsgeschichtlichen Untersuchung der lebenden Pflanze erwartet werden kann.

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 15

Der Blůthenstand von Streptochaeta ist eine Traube aus ziem- lich kurz gestielten Ahrchen: diese sind einblůthig, mit anschei- nend terminaler Blůthe, und bestehen aus 5 kleinen áusseren Hůll- spelzen, aus einer etwa zolllangen begrannten Blůthenspelze (die ich, was noch spáter begrůndet werden soll, die Deckspelze nennen will), nachfolgend aus 2 kleineren, etwas ungleichen, mit ihren starren Spitzen etwas nach aussen gebogenen Spelzen (Vorspelzen) und aus 3 innersten, innerhalb der letzgenannten 3 Spelzen eingeschlossenen Blůthenspelzen. Taf. II. Fig. 7 stellt das ©anze Ahrchen mit nach hinten gelegener Deckspelze, deren Granne rankenartig gewunden ist, dar. :

Die Anordnung dieser 11 Spelzen wird aus dem Diagramm Taf. II. Fig. 1. ersichtlich. Des Veroleiches wegen habe ich die Diagramme von Doll und von Hackel Taf. II. Fig. 2 und Fig. 3 daneben gesetzt. Im Dóllschen Diagramm habe ich jedoch die Richtung der gene- tisehen Reihenfolge umgekehrt (rechts gewunden) gezeichnet, um den . Vergleich mit den beiden anderen Diagrammen, in welchen die Spi- ralrichtung nach meiner Auffassung ebenfalls rechts gedreht ist, zu erleichtern. Die Richtung ist námlich variabel, die Spirale in den Ahrchen bald rechts, bald links gewunden.

Dass aber die Anordnung der Spelzen, wenigstens bis zu den 9 innersten Blůthenspelzen eine spiralige ist, zeigt ihre gegenseitige Deckunesweise. Úbereinstimmend saet Hackel (in Engler's Natůrl. Pílanzenfamilien II. 2. S. 42): Streptochaeta sei von allen Grásern un- terschieden durch spiralige Richtung seiner zahlreichen Spelzen. Damit scheint es aber nicht recht zu stimmen, wenn Eichler sagt (Blůthendiasramme I. pag. 123): „Das Ahrchen oder richtiger der Blůthenspross setzt mit 2 seitlichen Vorbláttern ein und trásgt darauťf 9 alternirende dreizáhlice Spelzenguirle, an welche die Staubge- fásse mit ungestorter Alternation anschliessen.“

Beide Angaben sind aber, wenn man statt Spelzenguirlen rich- tiger Spelzencyklen setzt, mit einander vertráglich; denn die Spelzen haben allerdings bis zu den 3 innersten Blůthenspelzen spiralige Stellung, aber die Száhligen Cyklen dieser Spirale sind einander nicht super- ponirt, sondern alterniren gleichwie vollkommene Auirle unter ein- ander. Dies ist nicht beispiellos, denn es sind namentlich in der - Entwickelungsgeschichte der Blůthe ihnliche Fille bekannt, z. B. die beiden Száhligen Perigoncyklen (nicht Auirle) mancher Lolřaceem, die beiden 5záhligen Perigoncyklen (Kelch und Krone) bei manchen Ternstroemiaceen (Payer's Orgenogénie de la fleur tab. 135 u. 154).

16 Lad. Čelakovský

Die kleinbláttrige Hůlle, welche die grosse Deckspelze und die, von ihr eingeschlossene Blůthe am Grunde u mgiebt (Taf. II. Fig. 1) besteht nun, so wie ich es an meinem Exemplar stets gefunden habe, aus 5 kleinen, breiten, am oberen Rande zackig-gezáhnten und oft auch 2lappigen, parallelnervigen Hůllspelzen. Was deren Anordnung betrifft, so beginnt der Ahrchenspross mit 2 lateral und etwas nach růckwárts stehenden Vorbláttern, die sich vor den nachfolgenden 3 Hůllspelzen durch ihre geringere Grósse (insbesondere Breite) und besonders durch einen stark vorspringenden und sich vom Schuppen- theil der Spelze mehr oder weniger hoch als kurze rauhe Grannen- spreite abtrennenden Mittelnerv oder Kiel auszeichnen (Taf. II. Fig. 4). So vollkommen lateral, wie sie Dó11 zeichnet, sind sie nicht, dagegen giebt Hackels Diagramm ihre Lage in A C entsprechend wieder. Auf diese Vorblátter (1, 2) folgt ein 3záhliger Cyklus (3, 4, 5), von welchem Blatt 3 seitlich nach vorn gegen 1, Blatt 4 genau nach hinten und Blatt 5 rechts nach vorn, gegen Vorblatt 2 hin fállt.

Die Gesammtstellung der 5 Hůllspelzen von Streptochaeta stimmt ©

also, um auf etwas Bekanntes hinzuweisen (abgesehen vom Ver- háltniss zum Tragblatt), mit dem Stellungsverháltniss des Kelches von Helianthemum ůúberein, der ebenfalls mit 2 kleineren Bláttern beginnt und dann einen Cyklus nach '/„ von drei grósseren Kelchbláttern in relativ gleicher Lage bildet.

Dass in meinem Diagramm Taf. II. Fig. 1 die Reihenfolge der Hůllspelzen richtig wiedergeceben ist, bezeugt ausser den Divergenzen und Deckungsverháltnissen auch noch der Gang der Phyllomorphose dieser Bláttchen, der aus Taf. II. Fig. 4, in welcher die Hůllspelzen in eine Ebene ausgebreitet gezeichnet und nach der Reihenfolge be- ziffert sind, ersichtlich wird. Die Spelzen 1 und 2 sind, wie schon bemerkt, nicht nur die kleinsten, sondern auch die mit dem stárksten und in eine freie dorsale Grannenspitze ausgehenden Mittelnerven versehenen Blátter. Spelze 3 ist bereits viel breiter, und ihr Mittel- nerv, obzwar noch deutlich gebildet, ist doch schon schwácher und lauít in einen Endzahn der Spelze aus, nicht aber in eine dorsale

Grannenspitze mehr; endlich die Hůllspelzen 4 und 5, die breitesten und máchtigsten von allen, haben úberhaupt keinen besonderen, ir-

gendwie ausgezeichneten Mittelnerv mehr. Der Phyllomorphose nach erkennt man also bereits die Spelze 3 als die dritte, námlich als jene, welche ihrer Bildung nach zwischen den beiden Vorbláttern und den zwei innersten Hůllspelzen steht. Auch lásst sich aus der Phyllomor- pbose allein schon erkennen, welches der beiden Vorblátter, die ein-

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 17

ander allerdings nicht decken, das erste und welches das zweite sei. Die Granne der ersten Spelze ist námlich am meisten individualisirt, sie trennt sich schon etwa in halber Hóhe der Spelze, wohingegen bei der zweiten Spelze die nur kurze Grannenspitze nahe am oberen Rande des Schuppentheils sich absondert.

Da nun schon durch die Phyllomorphose die Reihenfolge der drei ersten Blátter unzweifelhaft gegeben ist, so ereiebt sich dann schon von selbst, dass das hintere Blatt das vierte und das im Dia- gramm Taf. II. Fig. 1 nach rechts vorn fallende Blatt das finfte sein můsse. Dies wird denn noch dadurch bestátict, dass in der That das Blatt 5 manchmal vom blatte 4 am Grunde etwas gedeckt wird, wie Fig. 6 es zeigt, wobei der deckende Theil dem gedeckten zugleich anwáchst. Allerdings ist diese Deckung nicht immer deutlich, weil manchmal beide Blátter am Grunde nur einfach zusammenstossen, ohne zu decken, immerhin ist aber jener erstere Fall neben der Phyl- lomorphose fůr die Štelle, die den Bláttern 4 und 5 in der gene- tischen Reihenfolge gebůhrt, vollig beweisend.

Unter der vorláufig noch gemachten Voraussetzung, dass die Blůthe zur Ahrchenaxe echt terminal ist (wonach freilich das Ahrchen vielmehr nur ein Scheináhrchen wáre), folot auf das Blatt 5 der alter-

-nirende Sgliedrige Cyklus dvv, bestehend aus dem in die ranken-

artig gewundene Spitze ausgehenden Deckblatt d und den zwei klei- neren unbegrannten Vorspelzen vv, deren steife, stechende, etwas abstehende Spitzen zur Einbohrung des Ahrchens in die Wolle oder Haare vorůberstreifender Thiere dienen. Das Deckblatt d fállt der letzten Hůllspelze 5 diametral gegenůber, ungefáhr úber Špelze 1, mit Bezug auf die Mediane des ganzen Ahrchens also seitlich nach růck- wárts; es umhůllt mit seinen Flanken theilweise die beiden als Vorspelzen bezeichneten Spelzen.

Das Deckblatt ď ist in jedem Falle das erste Blatt eines zweiten 3eliedrigen Cyklus, zu dem auch die Blátter vv' zu gehoren scheinen, und dass dieses Blatt dem letzten Blatte des mit ihm alternirenden vorausgehenden Cyklus, 5, gegeniiber fállt, entspricht ganz wohl der phyllotaktischen Regel. So ist auch im Perigon der Lilaceen (Aloč, ILilum nach Payer) das zuerst auftretende Glied des inneren Cyklus dem dritten Gliede des áusseren Cyklus opponirt.“)

*) Wenn zwei 2/, Cyklen mit einander alterniren, so folgt, wie bekannt, das erste Blatt des zweiten Cyklus auf das fůnfte des ersten mit einer Diver- genz, die um "p kleiner ist als ?/,, also mit der Divergenz */; — "107 "0 wobei die sogen. Prosenthese '/, negativ ist. Schimper und A. Braun

Tř, mathematicko-přírodovědecká. 2

18 | Lad. Čelakovský

Aufallender Weise ist aber die Richtung, in welcher die Spelzen dvv'. aufeinander folgen, wie Taf. II. Fig. 1 zeiot, enteegengcesetzt der Richtung jenes Theils der genetisehen Spirale, welche durch die Blátter 1 bis ď geht, erstere ist im obigen Diagramm links, lstztere rechts verlaufend.

nahmen fůr zwei alternirende "/,„ Cyklen die Prosenthese '/£; ebenfalls nega- tiv (oder was dasselbe ist, in beiden Fállen auf dem langen Wege der Spirale positiv), also die Úberganos-Divergenz 4; — 4; = 4x, so dass Blatt 4 zwischen Blatt 1 und 3 fállt. Dies ist aber irrig, denn in diesem Falle fállt Blatt 4 thatsáchlich zwischen 1 und 2, dem Blatte 3 gerade gegenůber, folst also mit positiver Prosenthese, mit Diversenz 4+ "/;— /, Man vergleiche z. B. in Payer's Organogenie fůr 3záhlige Cyklen die Lólia- ceen, fůr 5záhlige die Ternstroemiaceen.

Der Grund, wesshalb in dem einen Falle (*/;) die Prosenthese negativ, im anderen (';) aber positiv sein muss, liegt in Folgendem. Die zwei alter- nirenden Cyklen bilden zusammen (weil erst der dritte dem ersten super- ponirt auftritt) einen complexen Cyklus, welcher sich sowohl in der Zahl

der Glieder und Umláufe, als auch im Divergenzwinkel dem Cyklus, der ,

durch die náchst folgenden hóheren Náherunesbrůche ausgedrůckt wird, am meisten náhert. Diese náchst hoheren Náherunesbrůche der bekannten arithmetischen Reihe sind aber bald grósser, bald kleiner als der Divergenz- bruch der Glieder jedes Theilcyclus im dem complexen Cyklus; dieser Unterschied muss daher, um eine annáhernd gleiche Lage aller Glieder im. complexen Cyklus wie in dem verglichenen Cyklus mit náchst hoherem Di- vergenzwinkel zu erhalten, dadurch ausgeglichen werden, dass im ersteren Falle (wo námlich dieser Divergenzwinkel grósser ist, als der Divergenz- winkel in dem complexen Cyklus) der Úbergangsschritt grósser, also die Prosenthese positiv wird, im letzteren Falle der Úberganeswinkel kleiner, d. h. die Prosenthese negativ werden muss.

Z. B. der aus 2 alternirenden ", Cyklen sgebildete complexe Cyklus ist 2/; (6 Blátter in 2 Umgángen, Divergenz der Blátter, mit Ausnahme des Úbersangswinkels 2%, —= /;). Diesem Bruche zunáchst steht der hóhere Náherungsbruch */;, welcher um ",; grósser ist als 2%; folelich muss der Úbergangswinkel zwischen Blatt 3 und 4 in dem complexen Cyklus eine

positive Prosenthese erhalten, wird also = /;+ 6 42, so dass Blatt 4-

des complexen Cyklus zwischen 1 und 2, Blatt 5 zwischen 2 und 3 fállt, welche Lage auch die gleichziffrigen Gliéder im */; Cyklus haben. Noch besser eignet sich zum Veroleiche der folgende Náherunesbruch %/,, auch dieser ist grósser als 2/; und alle 6 Blátter des complexen Cyklus haben bei positiver Prosenthese dieselbe Lage, wie die 6 ersten Blátter des */, Cyklus.

Der complexe Cyklus aus 2 alternirenden ?/; Cyklen ist auszudrůcken mit */,+, diesem Bruche zunáchst steht der hóhere Náherungsbruch %, welcher um "/;, kleiner ist als jener. Um die Differenz im 4, Cyklus auszu- gleichen, muss der Úbergangswinkel = /; — "p = + werden. Dann fallen die Glieder 6, 7, 8 des complexen Cyklus zwischen dieselben friheren

Úber den' Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 21

Diese Thatsache ist den Forschern, welche sich bisher mit den Ahrchen von Streptochaeta bescháftist haben, entgangen. Die beiden Diagramme von Doll und Hackel stimmen bei mehreren sonstigen Verschiedenheiten doch darin úberein, dass in beiden sámmt- liche Spelzen durch eine im selben Šinne fortlaufende Spirale ver- bunden werden, so dass also in beiden die durch die Hůllspelzen verlaufende Spiralrichtung, bei wesentlich gleicher Lage der Blátter, umgekehrt ist als wie in meinem Diagramme.

D 011 lásst die Spelzen 3, 4, 5 meines Diagramms in der Rei- henfolge 3, 5, 4 (als ABC bezeichnet) folgen und zeichnet sie so, dass bei ihm Blatt 4 (== C) nicht nur von 3 (= A), sondern auch von 5 (= B) gedeckt wird. Letzteres ist aber nach dem, was ich oben mitgetheilt, nicht richtie, da, wenn úberhaupt eine Deckung stattiindet, Blatt 5 von 4 gedeckt wird.

Die Spirale oder genetische Reihenfolge ABC konnte D 011 auch nur dann erhalten, nachdem er den Anschluss von A an die beiden Vorblátter vernachlássict hat. Welches der beiden Vorblátter das erste, welches das zweite ist, giebt Dolls Diagramm (wenigstens -nach der Copie bei Eichler) nicht an. Da wir nun aber wissen, dass das links stehende, schon der Phyllomorphose nach, das erste ist. und da die beiden Vorspelzen nach hinten convereiren (was freilich Dolls Diagramm nicht zeigt), so kann auf A unměglich B, sondern muss C folgen ; aber auch wenn wir die Vorblátter vollkommen seit- lich setzen und den Spross vornumláufie beginnen wollten, so wůrde die Divergenz zwischen 2 und 3 hinten herum mehr als '/, betragen, wás gegen die Stellunegsregeln wáre. Schliesslich beachte man noch

Glieder wie im Cyklus %,; und alle seine Glieder fallen ebenso wie die zehn ersten Glieder im */,, Cyklus.

Weil ferner der Náherungsbruch */,; wiederum grósser ist (um "1,) als 5/.,- so muss, wenn zwei %/, Cyklen alterniren sollen, die Prosenthese ';; der Auseleichung wegen wiederum positiv werden, also der Úbergangs- mamkel— |- 16 j16:

Allgemein můssen also folgen: zwei '/, Cyklen mit +- Prosenthese

» 2 5 » MA 5 » » s 8 » » =F » i 13 » kom) usw.

» »

Wovon also der Grund im Allgemeinen der ist, dass die Glieder des complexen Cyklus relativ gleiche Lagen zu erhalten streben wie im einfa- chen Cyklus von nahezu gleich vielen Gliedern, was dadurch erreicht wird, wenn die Prosenthese + oder — wird, je nachdem die Divergenzen im zu- náchst stehenden einfachen Cyklus grósser oder kleiner sind als im complexen.

a*

20 Lad. Čelakovský

die Divergenz zwischen C und dem Deckblatt d, als dem ersten Blatt des zweiten dreizáhligen Cyklus, welche im Sinne der irrigen Schim- per-Braun'schen Annahme nur '; betragen wůrde, was ebenfalls, wie oben gezeigt worden, gegen die Phyllotaxie verstosst. Aus diesem Allen ergiebt sich zur Genůge, dass die Reihenfolge und Bezeichnung der Spelzen ABC nicht richtig sein kann.

In anderer Weise erhielt Hackel in seinem Diagramm die námliche Reihenfolge der Spelzen ABC Do011's wie dieser. Er schaltete námlich in seinem Diagramm Taf. II. Fig. 3 zwischen die beiden Vorspelzen meines Diagramms noch eine dritte nach vorn gegen das (unterdrůckte) Deckblatt des Ahrchens fallende Spelze ein, die er als die zweite Spelze B betrachtet, so dass meine zweite Spelze in Ha- ckel's Diagramm zur dritten Spelze C geworden ist, wodurch die Richtung der Spirale gegen jene in meinem Diagramm ebenfalls um- gekehrt wurde. Statt mit 2 lateral-hinteren Vorbláttern beginnt also der Ahrchenspross im Hackel'schen Diagramm sleich mit einem

Cyklus, dessen zweites Blatt nach vorn fállt. Nach Hackel L c. -

S. 42 besteht also das Ahrchen von Streptochaeta aus 12 Spelzen,

von denen 6 die kleinbláttrige basale Hůlle bilden, wáhrend ich nur

5 solcher Hůllspelzen gefunden habe und auch Dóll's Diasgramm ihrer nur 5 besitzt.

Nachdem ich von dieser Differenz meinem verehrten Freunde Hackel Mittheiluneg gemacht hatte, schrieb mir derselbe zurůck: „Die Anzahl der kleinen Glumae ist variabel, ich fand in einem Falle 4, in 3 Fallen 5, in 4 Fállen 6 derselben.“ In einem spáteren Briefe aber bemerkte er nach wiederholter Untersuchune seines Ma- terials: „Die Száhligen Glumae sind, wie ich auch heute fand, ent- schieden in der Majoritát.“ Dann machte er mich noch darauť aufmerksam, dass die Unbestándigkeit der Zahl der Glumae schon von Trinius beobachtet wurde, in dessen Spec. Gramin. Strepto- chaeta tab. 290 und 297 mit 6 Glumae abgebildet ist; in seiner ausfihrlichen Beschreibung heisst es: involucri sguamae 4—6 subim- bricatae. Da ferner D 011 in Flor. Brasil. sagt: glumae plerumgueb, so scheine auch er Abweichungen von der Fiůnfzahl beobachtet zu haben. An anderer Štelle seines Briefes áusserte sich Hackel in

P VS

folgenden Worten: „Es ist móglich, dass Ihre Darstellung die nor- ©

male Štellung wiedergiebt und dass gelegentlich Verwachsungen oder Spaltungen einzelner Spelzen vorkommen und die Beobachtune trůben.“

Es wáre nun allerdines móglich, dass die Anzahl der Hůllspelzen variabel wáre und dass das Ahrchen statt mit 2 Vorbláttern, gleich

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 21

mit einem dreizáhlicgen Cyklus beginnen wůrde; allein dann miůsste doch aller Wahrscheinlichkeit nach erwartet werden, dass der hint- umláufige Anfang der Spirale, der fůr 5 Hůllblátter constatirt ist, also die Blattstellung des Zweiganfanes sich gleich bleibe; wenn A in Fig. 3 das erste Blatt ist, so můsste C als zweites und B als drittes folgeu, allein dann wáre die Spiralrichtune doch umgekehrt und ebenso wie in meinem Diagramme. Ferner ist gegen das Dia- gramm Fig. 3 einzuwenden, dass in demselben D als erstes Glied des zweiten Cyklus ganz richtig dem letzten Blatt C des ersten Cyklus gegenůber fállt, aber ď als erstes Glied des dritten Cyklus der so eben vom Ahrchen befoloten Stellungsregel entgegen in die Lůcke zwischen D und F fállt, also mit derselben kleinen Divergenz, die ich schon an dem Dóll'schen Diagramm auscesetzt habe. Ein weiterer Einwand ist, dass B in Taf. II. Fig. 35 offenbar grósser war als C, was dem bereits besprochenen Gang der Phyllomorphose nicht ent- spricht, so dass auch hiernach die Reihenfolge der drei ersten Spelzen ACB sein sollte, worauf aber dann D wieder mit einer viel zu kleinen Divergenz folgen wůrde und ůúberdiess die Spiralrichtung, die das Diagramm einhalten soll, umgekehrt wůrde.

Dies Alles erwogen, zweifle ich an der Existenz von B als eines selbstándigen Blattes und glaube nicht zu irren, wenn ich im Sinne der oben mitgetheilten Ausserung Hackel's annehme, dass die Spelzen B und D, die sich nicht decken und der Darstellung nach augenscheinlich auf demselben Kreisbogen neben einander liegen, nur getrennte Theile eines einzigen Blattes sind, námlich der Špelze 3 meines Diagramms, welche ihrer Lage und Breite nach in der That ungefáhr den Spelzen B und D zusammengenommen entspricht. Unter dieser Voraussetzung besteht dann wesentliche Úbereinstimmung zwi- schen den Diagrammen Taf. II. Fig. 1 und Fic. 3, und gerade diese Úbereinstimmung macht mir meine Annahme so sehr wahrscheinlich, Ob aber die Spaltung der dritten Hůllspelze in zwei scheinbare Spelzen schon frůhzeitig entwickelungsceschichtlich oder erst spáter durch mechanische Zerreissune stattfindet, getraue ich mir allerdings nicht fůr alle Fálle zu entscheiden; doch habe ich wenigstens an einem mir von H. Hackel besonders mitgetheilten Ahrchen eine mecha- nische Spaltung der dritten Spelze gesehen, welche in der důnn- háutigeren Bucht zwischen den beiden grósseren Lappen, an der Stelle des geringsten Widerstandes erfolgt war (wie Taf. II. Fig. 5 es zeict), offenbar in Folge der Spannung, welche die gerade dort zur Zeit des Reifens stark wulstig anschwellende Basis der Deck- spelze auf die Hůllspelze 3 ausgeůbt hatte.

29,29, Lad. Čelakovský

Die Thatsache, dass die zwischen den Hiillspelzen aufsteigende Spirale ihrer Richtung nach jener durch Deckspelze und Vorspelzen ge- henden Spirale entgegengesetzt ist, steht also fest und frást es sich nur, wie sie zu erkláren sei. Meiner Ansicht nach růhrt dieselbe daher, dass die Blithe zu der begrannten grossen Spelze ursprůnglich axillár ist und nur zufolge des Abortus der Axenspitze der Ahrchenaxe zu die- ser terminale Stellung erhalten hat, wie diess ja bei so vielen Grásern mit 1blůthigen Ahrchen der Fall ist. Ob ursprůnelich neben der Blůthenaxe noch ein Rest der Ahrchenaxe existirt, der dann von ersterer zur Seite gedrůckt und zuletzt unkenntlich wird (wie z. B. Goebel fůr Setaria in Pringsh. Jahrb. XIV. 1884 nachgewiesen), oder ob die Blůthe schon im ersten Anfang terminal erscheint, kónnte natůrlich nur durch die Entwickelungsgeschichte entschieden werden. Aber selbst wenn das Letztere der Fall sein sollte, so steht doch nichts entgegen, die Blůthe im phylogenetischen Šinne als axillár und erst nachtráslich durch vělligen Abort der Ahrchenaxe als terminal geworden, d. h. als einen aus dem ganzen Reste der Ahrchenaxe oberhalb der Deckspelze gebildeten Axillárspross zu betrachten. D 011 und Eichler fůhren allerdines Streptochaeta neben Anthozanthum als Beispiel von Grásern mit echten Terminalblůthen an; allein, ob- gleich auch bei Anthoxanthum die Deck- und Vorspelze an derselben Axe zu stehen scheinen, welche auch die Hůllspelzen des Ahrchens und die beiden leeren beorannten Deckspelzen zweier vollig geschwun- dener Šeitenblůthen*) trást: so muss doch auch diese Terminalblůthe trotz der Entwickelungsgeschichte fůr wesentlich axillár gelten, námlich axillár zur fůnften Spelze des Ahrchens, ihrer Deckspelze. Diess er- giebt sich aus dem Vergleiche mit der náchst verwandten Gattung Hčerochloa, bei welcher nicht nur die 3. und 4. Spelze Bliůthen in ihren Achseln tragen, sondern auch die scheinbare Endblůthe, die der einzigen Blůthe von Anthoxanthum homolog ist, nach D 011 und Eichler, welche neben ihr noch ein Axenrudiment gefunden haben, ebenfalls zu ihrer Deckspelze axillár ist.

Es finden sich eben bei den Grásern, wie auch Gó bel 1. c. p. 13 bemerkt, „alle Úbereánge von seitlicher bis zu terminaler Bliůthenan-. lage und zwar in Fállen, wo Niemand an der morphologischen Bedeutung der Spelzen zweifelt, damit fállt fůr mich (Góbel) der Grund weg, © bei Anthoxanthum die beiden obersten Schuppen nicht als Deck- und

*) Nach Góbel 1. c. findet man in den Achseln dieser Spelzen in frůhester Jugend „nicht selten einen Hócker, der als Rudiment einer verkůmmerten Blůthenanlage aufgefasst werden kann.“

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 23

Vorspelze gelten zu lassen. Im phylogenetischen Šinne sind sie diess jedenfalls.“

Dasselbe eilt nun auch fůr Streptochaeta, wesshalb ich trotz der Terminalstellung ihrer Blůthe die erosse begrannte Spelze als Deckspelze und die auf sie folgenden kleineren Spelzen als Vorspelzen der Bliůthe bezeichnet habe. Dass dann der axilláre Blůthenspross dem Ahrchensprosse antidrom ist, begreift sich ohne Weiters, wáhrend ein Wechsel der Spiralrichtung auf derselben Axe paradox blei- ben wůrde.

Der Unterschied in der Grósse und Ausbildung der Deckspelze und der beiden Vorspelzen erklárt sich so auch viel besser, als wenn alle drei als in einem Cyklus stehende Hůllspelzen der Blůthe betrachtet werden, wie Eichler und auch Hackel es thun. Streptochaeta weicht hiernach, was die Spelzen betrifft, von anderen Grásern nur dadurch ab, dass die Zahl der sterilen Hůllspelzen orósser ist als 2, und dass statt einer hinteren Vorspelze zwei seitlich-hintere Vor- spelzen existiren. Vermehrung der Hůllspelzen kommt, abgesehen von Anthoxanthum, auch sonst noch vor, z. B. bei Oryza, welche 4 Hůlispelzen besitzt, von denen die 2 untersten auch die kleinsten sind, allerdings in zweizeiliger Anordnune. Der Vereleich mit Oryza lieet um so náher, als Hackel Streptochaeta der Frucht nach zu den Oryzeem rechnet, was mir auch sonst gerechtfertigt erscheint. Auch die 2 Vorspelzen der Streptochaeta sind nicht beispiellos. So ist bei Diachyrum Hochst. und Trtachyrčum Gris. (zu Sporobolus R. Br. gehórig) nach Eichler's „Bliůthendiagrammen“ die Vor- Vorspelze durch 2 einkielige Spelzenbláttchen vertreten, welche auch „unzweifelhaft in Form getrennter Primordien entstehen.“*) Eichler, an der Simplicitát der Vorspelze festhaltend, meint freilich, dass wir hier ein vollstándiges und congenitales Dedoublement vor uns haben. Allein die einzige Vorspelze verdankt doch keinem unverbrůchlichen Gesetze ihr Dasein; bei Streptochaeta sind gewiss 2 Vorblátter vor- handen, warum wáren sie nicht auch bei den anderen genannten Gattungen měglich? Úbrigens kehre ich zu dieser Frage noch einmal zurůck.

Es sei noch darauf aufmerksam gemacht, dass nach meiner Auffassung bei Sřreptochaeta die axilláre aber terminal gewordene Blůthenaxe ebenso mit 2 seitlich nach hinten fallenden Vorbláttern

*) Dem steht freilich Hackel's Angabe entgegen, nach welcher die Trennung der 2 Hůllspelzen mechanisch wáhrend der Fruchtreife entstehen soll.

24 Lad. Čelakovský

beginnt, wie die Ahrchenaxe, und dass auch die folgenden dréi Bliůthenspelzen zu den Vorspelzen die gleiche Stellung haben, wie der dreigliedrige Hůllspelzencyklus zu den zwei ussersten Hůll- spelzen. Von den erwáhnten drei Bliůthenspelzen liegt eine der Deckspelze gegeniber, die beiden anderen seitlich nach vorn ge- gen die Deckspelze zu, sie alterniren in Folge dessen mit den Vor- spelzen und der Deckspelze, ebenso wie die 5 inneren Hůllspelzen mit den 2 usseren und dem (unterdrůckten) Ahrchendeckblatt alter- niren. Sie sind schmal lanzettlich, decken sich wechselseitig, aber nicht nach der Recel einer fortlaufenden Spirale, so dass eines, das Ausserste, beiderseits decken wůrde, wáhrend das dritte, innerste, beiderseits gedeckt wůrde (wie es allerdines Hackels Diagramm Taf. II. Fig. 3 darstellt), sondern convolutiv: alle drei decken sich mit einer Seite und werden auf der anderen vom benachbarten Blatt- chen gedeckt, und zwar ist die Deckungsrichtung entgegencesetzt jener der beiden Vorblátter, wie dies alles auch in Do11's Diagramm ganz richtig dargestellt ist. In meinem Diagramm ist es ebenso, nur fand ich die 3 Bláttchen viel mehr in einander gedreht, also viel breiter © deckend, was wohl, z. Th. wenigstens, dem zuzuschreiben sein důrfte, dass die Ahrchen meines Exemplars bereits lánest abceblůht und dem Fruchtstadium náher waren. Die 3 Spelzen bilden durch diese Zu- sammenrollung eine schmal kegelfórmige Hůlle úber der reifenden Frucht,

Wofůr soll man nun die 3 innersten Spelzen erkláren? Eichler betrachtet sie als Perigon, Hackel, der den Grásern ein Perigon úberhaupt aberkennt, hált sie fůr weitere Vorblátter (und da er die Blůthe als echt terminal nimmt, also zugleich Hůllblátter).

Um diese Frage stricte zu lósen, muss man sich zunáchst ver- gecenwártigen, worin der Unterschied zwischen Perigon und Vor- bláttern oder Hochbláttern besteht? Nicht immer weicht das Perigon von den Hochbláttern durch Gestalt oder Consistenz ab (Spelzenpe- rigon der Jumcaceemn); es kommt im extremen Falle, wo Perigon- und Hochblátter stofflich nicht oder kaum differiren, nur darauf an, ob die Blátter zerstreut (spiralig) und von den eigentlichen Blůthen- theilen mehr getrennt stehen, oder ob sie den geschlechtlichen Blůthen- bláttern dicht anliegend und in Kreise oder gedrungene Cyklen zu- sammengefasst als ein zur Blůthe gehůriges Ganzes sich darstellen. © Im letzteren Falle ist eben ein Perigon, im ersteren eine Anzahl von Hochbláttern (Vorbláttern) vorhanden. Doch hat die Frage noch eine comparativ-phylogenetische Šeite, da wir fragen můssen, ob ein frag-

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 2

licher Bláttercomplex einem anerkannten Perigone verwandter Pflan- zengruppen homolog ist oder nicht.

Was die formell logische Šeite dieser Frage betrifft, so ist nicht einzusehen, wesshalb man den 3 Bláttchen, welche auf die 2 Vor- blátter folgend, die Blůthentheile direkt einhůllen, ihnen dicht an- liegen, in einem Száhligen Auirl oder weniestens guirlartigen Cyklus gestellt sind, die Bezeichnung „Perigon“ versagen sollte. Auch die convolutive Deckung spricht zu Gunsten des Perigons, denn eine solche finden wir auch sonst wohl bei Kelchen, Corollen oder Perigonkreisen úberhaupt, nicht aber bei den zerstreuteren Hochbláttern. Und auch die der Deckungsrichtung der Vorblátter enteegencesetzte Deckungs- richtung der 3 innersten Blůthenspelzen findet bei den WMonocotylen ihre Vorbilder. So decken sich bei Galanthus nach Eichler (Blů- thendiagr. I. pag. 157) die áusseren Perigonbláttchen nach der ge- netischen Reihenfolce, die drei inneren aber convolutiv und zugleich in entgegengesetzter Richtune. © Bei den Bromeliaceen sind beide Perigonkreise gewóhnlich convolutiv (Bilbergia in Eichler's Diagr. pg. 166) und zwar beide Kreise wiederum in entgegengesetzter Rich- tung gewickelt.

Fragen wir weiter nach der phylogenetischen Homologie, so finden wir sie bei dem aus spelzenartigen, nach '/; gestellten Blátt- chen gebildeten Perigon einiger Cyperaceen (Oreobolus) und der Juncaceen. © Allerdings ist das Perigon von Streptochaeta im Ver- eleiche mit den Juncaceen, Oreobolus etc. auf einen einzigen Kreis reducirt. Die Reduction ist aber nicht durch Abortus eines Kreises verursacht, denn fůr einen solchen ist hier kein Platz, son- dern es ist eine phyllotaktische Reduction. Der Grund dieser Re- duction ist wohl der, dass die Deckspelze und die Vorspelzen die Stelle von Hůllorsanen úbernommen haben und so gleichsam den usseren Perigonkreis ersetzen, und ferner der, dass die 3 Perigon- spelzen, in der besprochenen Weise an die 2 Vorspelzen anschlies- send, zur Deckspelze dieselbe Orientirung besitzen, wie sonst bei den Monocotylen (auch bei Cyperaceen) der zweite Perigonkreis, indem das unpaare Blatt nach hinten fállt, wáhrend sonst das unpaare Blatt des ersten Perigonkreises nach vorn gegen das Deckblatt zu fallen pfleet. Es wird somit der zweite Bliůthenkreis von Strepto- chaeta nicht wiederum als Perigonkreis, sondern. gleich als erster Staminalkreis ausgebildet. Streptochaeta beweist, dass Eichler im Rechte ist, wenn er das Perigon der Gráser als typisch Száhlig auffasst und einen áusseren Schwindekreis zurůckweist.

26 Lad. Čelakovský

Hier sind wir nun bei einem morphologisch wichtigen Punkte angelanet, námlich bei der Frage nach dem Homologon des Száhligen Perigons von Streptochaeta bei den ůbrigen Grásern. Diesen fehlt bekanntlich ein Spelzenperigon, dafůr aber finden sich an dessen Stelle zwei oder selten auch 3 kleine Schůppchen, die Lodiculae. Wenn drei Lodicular-Schůppchen entwickelt sind, wie bei Střpa und Lasiagrostis, so haben sie dieselbe Stellung, wie die 3 Perigon- spelzen von Streptochaeta, zwei nach vorn gegen das Deckblatt, eines nach hinten, und es lásst sich vom comparativ-phylogenetischen Standpunkte aus gar nicht bezweifeln, dass die drei Lodiculae den 3 Perigonspelzen von Streptochaeta homolog sind. Ebenso gewiss ist es, dass das Perigon von Streptochaeta, mit welcher Gattung die Gráser in diesem Punkte an die Juncaceen sich anschliessen, der ursprůnelichere áltere Typus ist, aus welchem sich die Lodiculae ebenso umgebildet haben, wie die Periconborsten der Cyperaceen aus einem Spelzenperigon, wie es noch heute Oreobolus besitzt. Nachdem bei den Glumaceen in Folge der Adaptation der Deck- und Vorspelzen zu Surrogaten der Blithenhůlle das ursprůneliche Spelzenperigon úberflůssig wurde, hat letzteres eine rudimentáre Ge- stalt angenommen, in welcher es anderen Lebenszwecken dienstbar wurde. Bei den Cyperaceem sind aus dem GÓzáhlie gebliebenen Pe- rigon (a la Oreobolus) zunáchst 6 Borsten geworden, die z. Th. als Flug- und Verbreitunesapparat bei der Aussaat der Achenen dienen, oder es sind auch diese z. Th. oder alle cánzlich verschwunden. Bei den Gramineen wird das Perigon, welches schon bei Streptochaeta 9záhlig geworden, ebenfalls rudimentár, aber in anderer Form, als Lodiculae, in welcher es (nach Hackel) als Hilfsapparat beim Óffnen der Spelzen fungirt; durch weitere Reduction schwindet meist auch die hintere, bisweilen alle Lodiculae, und die Bliůthe wird dann, wie bei manchen Cyperaceen, vóllieg perigonlos. Diese Auffassung ist nicht neu, im Gegentheil ist es die álteste morphologische Deutung, die auch von Eichler und Nágeli*) acceptirt worden; nur glaube ich sie durch die Feststellung der 3 innersten Spelzen von Strepto- chaeta als Perigon besser becrůndet zu haben. Ihr entgegen steht aber eine neuere, namentlich von Hackel in Engler's Jahrbůchern Jahrg. I. (Untersuchungen ber die Lodiculae der Gráser) mit der Entwickelungsgeschichte gestůtzte Auffassung der Lodiculae als wei-

*) Nágeli spricht in Mech. phys. Theorie d. Abstammgsl. von dem auís áusserste reducirten Perigon, von der rudimentáren Begchaffenheit des Pe- rigons bei den Grásern, womit offenbar die Lodiculae gemeint sind.

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 27

tere Vorspelzen, welche die Distichie der Spelzen fortsetzen. Die 2 vorderen Lodiculae betrachtet Hackel als Seitenhálften eines der Vorspelze opponirten Blattes. Hackel ciebt indessen zu, dass sich darůber in Ermangelung sicherer Kriterien noch discutiren lasse, ob man sie bereits als Perigonblátter betrachten oder noch der Hoch- blattregion zuweisen will; er ziehe jedoch das letztere vor. Auch Pax hált die Gráser fůr Panzen, „die es noch nicht bis zur Bildung eines Perigons gebracht haben“.

Hackel hat sich in seiner Arbeit das grosse Verdienst er- worben, die fatalen sogen. Stipular-Lodiculae, mit welchen durch Schenck und Dóll das Gráserdiagramm in einer sehr unklaren und fraglichen Weise complicirt worden war, und die auch Eichler offenbar viel Verdruss bereitet haben, durch seine grůndlichen Unter- suchungen total beseitict zu haben. Was aber seine eigene Auffas- sung betrifít, so wáre gegen sie nichts einzuwenden, wenn die Ent- wickelungsgeschichte allein entscheidend wáre. Allein wir haben es hier mit rudimentár gewordenen metamorphen Gebilden zu thun, deren Entwickelung gewóhnlich von der normalen Entwickeluneg der- selben Theile in ihrer vollkommenen Ausbildung mehr oder weniger abzuweichen pflegt, ohne dass aus einer solchen Abweichung sichere Schlůsse fúr die morphologische Deutung gezogen werden důríten. Wir bemerken schon darin eine abnorme Abweichung, dass die Lodi- culae erst spáter als die Staubblátter angelegt werden, woraus frůher (Payer ete.) geschlossen wurde, dass sie úberhaupt keine selbstán- digen Blátter seien, sondern Discusgebilde (Payer) oder Štipulae (Wigand).

-Die Ansicht, dass die beiden vorderen Lodiculae keine ganzen Blátter, sondern nur Theilstůcke eines Blattes seien, beweist Hackel damit, dass sie aus einer einheitlichen Anlage in Form eines schwa- chen, an den Rándern verdickten Wulstes hervorgehen, ferner damit, dass bei Melica und Glyceria der ursprůngliche Wulst auch weiterhin einheitlich emporwáchst und so eine einzige ungetheilte vordere Lodicula darstellt.

Gegen diesen Beweis lásst sich wie gegen alle derartige Beweise einwenden, dass es keineswegs nothwendig ist, die (ohnehin seltene) ungetheilte vordere Lodicula fůr die ursprůnglichere Bildung anzu- sehen, aus welcher durch Theilung die gewóhnlichen 2 vorderen Lo- diculae hervorgesangen sein můssten, sondern dass ebenso gut das Umgekehrte měglich ist. Die 2 vorderen Lodiculae kónnen ursprůng- lich selbstándice Blattanlagen sein, die jedoch, weil sie sich von allem

28 Lad. Čelakovský

Anfang an liůckenlos berůhren, zu einem schwachen Primordium ver- schmolzen auftreten, um sich im weiteren Verlauf der Entwickelung, gewohnlich sehr frůhzeitig, wiederum frei zu entwickeln. Wenn aber nur eine vordere Lodicula sich bildet, so kann diese ganz wohl als aus den 2 ursprůnglichen total verschmolzen gedeutet werden. Wenn Hackel L c. po. 347 sagt: „soviel ist aber klar, dass man bei die- ser Gattung (Melica) nicht von 2 verwachsenen Lodiculis sprechen kann“, so úberschátzt er die einzelne Ontogenie zum Nachtheile der comparativen und phylogenetischen Methode. Fálle von totaler oder von ursprůnelicher, weiterhin aber wáhrend der Entwicklung aufhó- render Verschmelzung sind ja in der Morphologie, zumal in der Blůthenmorphologie constatirt. Ich will nur ein einziges, gerade hieher sehr passendes Beispiel anfihren, námlich die Blůthe von Veronica. Diese ist ursprůnelich durch Kelch und Corolle 5záhlig, allein im Kelche bildet sich das hintere Glied entweder viel kleiner aus oder es schwindet vollie, wodurch der Kelch 4záhlig wird. Die Corolle wird aber dadurch vierzáhlig, dass die beiden oberen (hinte- . ren) Blumenblátter total zu einem einzigen, manchmal noch deutlich breiteren und auch ausgerandeten oder 2spaltigen, bisweilen aber schon ganz einfachen und von den úbrigen Kronlappen kaum mehr verschiedenen Blatte verschmolzen auftreten. (Man sehe darůber auch Eichler's Diagr. I. pg. 210.) Man kann allerdings mit Recht sagen, die Corolle der Veronica sei vierzáhlig, aber man wird nicht leug- nen kónnen, dass sie aus einer ursprůnelich fůnfzáhligen Corolle durch Verschmelzune zweier oberen Blumenblátter, freilich nicht ent- wicklungsgeschichtlich, aber doch phylogenetisch entstanden sei.

Wenn aber der obere Kronzipfel der Veronica fůr ein Agui- valent zweier verschmolzener Blumenblátter gilt, warum kónnte nicht ebenso auch die ungetheilte vordere Lodicula von Melica zwei in Eines verschmolzene Lodiculae reprásentiren, wenn wir sonst Grůnde. dafůr haben? Dass wir aber Grund zur Annahme solcher Verschmel- zung haben, důrfte aus dem Vorausgeschickten klar geworden sein. Den phylogenetisch ursprůnelichsten Ausgangspunkt liefert Strepto- chaeta mit seinen 3 unzweifelhaft selbstándigen spelzenartigen Pe-. rigonbláttern, sodann folet als am náchsten stehend Stípa und áhn- liche mit 3 getrennten Schuppenbláttchen, dann die grosse Mehrzahl der Gráser mit nur 2 vorderen Lodiculae, die zunáchst mit Ausnahme des ersten Primordialstadiums noch ganz frei sind, dann mehr oder weniger am Grunde verwachsen, zuletzt wie bei Melica in Eins věllig verschmolzen erscheinen.

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 29

Was verursacht aber die Verschmelzung der zwei vorderen Bláttchen wenigstens in der ersten Anlage?

„Der Umstand, dass bei Stípa oder Lastagrostis die hintere Lodicula etwas spáter auftritt als die beiden vorderen, widerlegt noch nicht die Auffassung, dass alle 3 Bláttchen einem Kreise oder Cyklus angehóren, denn die Vorderseite der Blůthenaxe ist offenbar die gefórderte, die Hinterseite die gehemmte, daher die hintere Lo- dicula ein im Schwinden begriffenes Glied, welches sich als solches zunáchst (bei Stipa) verspátet, dann aber, bei den meisten Grásern, gar nicht mehr gebildet wird. In Folge dieses Vorwiegens der Vor- derseite erscheinen auch die 3 Staubblátter mehr nach vorn zusam- mengeschoben, so dass sie anfangs nach hinten eine gróssere Lůcke zwischen sich lassen, wie jedes entwickelungsceschichtliche Bild es zeist. Auch die vordern Lodiculae sind mehr nach vorn bis zur in- niesten Berůhrung zusammengeschoben und dies kann zunáchst als Grund fůr ihre wenigstens anfángliche Verschmelzung gelten.

Ich kann aber, unbeschadet meiner hier begrůndeten Ansicht, dass die Lodiculae ein Rudiment oder Relict (wenn man diesen Aus- druck vorzieht) eines 3záhligen Perigons sind, der Hackelschen Auffassung der Lodiculae eine gewisse Concession machen. Ich bin námlich in letzter Zeit zur Erkenntniss gelangt, dass Spaltung und Verschmelzung zwei reciproke Vorgánge sind, die zur Vermehrung oder Verminderung selbstándiger Glieder (Phyllome) eines Wirtels oder Cyklus hinfihren. Nach allgemeinem Begriffe scheint ein unver- einbarer Gegensatz darin zu bestehen, wenn wir die 3 Lodiculae (von Stipa, Bambusa) fůr einen 3gliedrigen Cyklus oder wenn wir sie fůr 2 alternirende Blátter ansehen, deren vorderes in 2 Hálften gespalten ist, und ich wůrde bis vor Kurzem diesen Gegensatz auch fůr unvereinbar gehalten haben. Ich habe aber gefunden, dass beide Auffassungen sich in gewissem Šinne nicht nur vertragen, sondern sogar in befriedigender Weise ergánzen.

Ich habe námlich in den letzten Jahren wiederholt an Jahres- trieben von Lonicera periclymenum sehr interessante Úbergánge von der opponirten Blattstellung in Auirlstellung aus drei- und 4záhligen Wirteln beobachtet. Man sollte erwarten, dass der Ubergang aus opponirter Blattstellung zu Viererguirlen z. B. darin bestehen wird, dass zwei 2záhlige Guirle durch geringere Entwickelung des sie trennenden Stengeltheils sich einander náhern und schliesslich in einen Auirl zusammenfallen werden; der Úbergang zu Dreierguirlen aber darin, dass ein Blatt eines hóheren Zweierguirls zurůckbleiben

50 Lad. Čelakovský

und dem unteren Zweierguirl sich einordnen wird. Dies findet aber nicht statt, sondern der Úbergang geschieht in der Weise, dass zu- náchst die ursprůnelich einfachen opponirten Blátter, entweder beide oder eines derselben, in verschiedenem Grade gleichmássie getheilt oder gespalten erscheinen, zuerst im gerinesten Grade nur an der Spitze, dann bis zur halben Hóhe, endlich bis zum Grunde; im letz- teren Falle hángen die beiden Theilblátter, die bereits gánzlich ihrer Form nach zwei selbstándigen Bláttern gleichen, an der Basis noch durch eine Zwischenmembran zusammen, erscheinen weiterhin ganz frei und růcken in einem folgenden GAuirle so auseinander, dass sie mit dem ungetheilt gebliebenen Blatte einen normalen dreizáhligen Auirl bilden. Wenn beide Blátter in dieser Weise gradweise mehr und mehr in 2 Theile getheilt werden, so endiet die Reihe der Uber- gánge mit einem normalen vierzáhligen Auirle. Was die Achselknos- pen betrifft, so besassen die zweitheiligen Blátter zunáchst nur eine Achselknospe, andere hatten bereits unter jedem Theilblatt eine Ach-

selknospe gebildet, so dass diese Theilblátter obzwar am Grunde noch ©

zusammenhángend schon wie selbstándige Blátter sich verhielten. Auch zwischen einer und zwei Achselknospen des getheilten Blattes gab es Úberganesformen ganz merkwůrdiger Art, bestehend in einer áusserlich noch einfachen, innerlich aber mehr oder weniger frůh (analog dem Tragblatt) gabelig getheilten Achselknospe. Ich werde die betreffenden Beobachtungen nebst zugehorigen Abbildungen ander- wárts mittheilen, muss mich aber hier auf das zum Zwecke gegen- wártiger Arbeit Vorgebrachte beschránken.

Úbergangsformen aus einem minderzáhligen in einen mehrzáh- ligen Guirl oder Cyklus (die Glieder desselben waren ófter spiralig auseinander gezogen) entstehen also durch Theilung der Blátter eines minderzáhligen, und umgekehrt aus dem mehrzáhligen in den min-

derzáhligen durch erst am Grunde beginnende, dann immer weiter © hinauf reichende, endlich vollstándige Verschmelzung zweier ursprůne- ©

lichen Glieder in ein einfaches Ganze. Denn zwischen einem getheil- ten oder gespaltenen Blatt und zwischen zwei mehr oder minder in

eins verschmolzenen Bláttern besteht nicht der geringste objektive ©

Unterschied. Ob wir von Theilung oder Verschmelzung zu sprechen

haben, hángt einzig und alleir davon ab, ob der minderzáhlige oder

der mehrzáhlige Auirl der ursprůnglichere ist. Weil bei Lomicera

die opponirten Blattpaare ursprůnelicher sind, die Dreier- oder Vie- © rerguirle aber neue, abnormale, hie und da vereinzelt auftretende ©

Variationen bedeuten, so sagen wir: die Ubergánge von Zweier- zu

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 31

den abgeleiteten Dreier- und Viererguirlen geschehen durch Spaltung der ursprůnelichen 2 Blátter der Auirle.. Wůrde aber umgekehrt eine Pflanze mit normal 3- oder vierzáhligen Bláttern hie und da in eine jingere Variation mit decussirten Bláttern úbergehen, so wůrden wir von Verschmelzung der Blátter des ursprůnglicheren mehrzáhligen Wirtels reden.

Ich will damit nicht etwa behaupten, dass úberhaupt der mehr- záhlige Auirl als durch Spaltung des minderzáhligen und der min- derzáhlige durch Verwachsungen innerhalb des mehrzáhligen entste- hend anzusehen wáre. Vielmehr fasse ich die Úberganesformen so auf, dass ich sage, es streiten bei der Bildung derselben zwei ungleich alte Strebungen oder Bildungskráfte, námlich das Streben zwei Blátter und das Streben drei Blátter an eleicher Stelle in demselben GAuirl oder Cyklus zu bilden. Die Durchdringung und theilweise Einschránkung beider verschiedenen Strebungen giebt die intermediáre Form.

Wáhrend der Bildung der Grasblůthe befinden sich auch zu- meist zwei solche Strebungen oder Kráfte im Kampfe mit einander, námlich das atavistische Bestreben, Száhlige GAuirle, auch einen 3záhligen Perigonguirl (wie noch bei Streptochaeta) zu tbilden, und eine neuere, den Grásern im Gegensatze zu den Úyperaceem eigen- thůmliche Strebung, die in den Laub- und Hochbláttern herrschende Distichie auch in die Blůthe hinein noch fortzusetzen. Es besteht also das neuere Bestreben, den alten 3záhligen Perigonguirl auf einen 2záhligen oder sogar auf 2 alternirende Blátter zu reduciren. Das kann nun nicht durch Unterdrůckune eines Gliedes geschehen, sondern, da an Stelle zweier Glieder, dem Vorblatt gegenůber, ein Blatt treten soll, durch mehr oder minder weit gehende Verschmelzung jener zwei Glieder (so wie in der Corolle von Veronica). Die jingere Štrebung behauptet zunáchst den Vorrang, es entsteht ein einziger primordialer Wall, aber gewóhnlich erhált die áltere atavistische Bildungsrichtune im Verlaufe der Entwickelung den Šieg; die im Primordium ver- schmolzenen zwei Blátter trennen sich wieder als zwei Lodiculae. Bei Melica und dergl. behauptet die neuere Bildungskraft dauernd ihr Úbergewicht, das Primordium theilt sich nicht mehr, sondern wáchst in ein einfaches Blatt aus, die Distichie ist vollstándig durchgefůhrt.

Wenn also Hackel sast, dass die Lodiculae die Distichie der Spelzen íortsetzen, so ist dies richtig, insofern es sich um das jůngere, die Entwickelunesceschichte beeinflussende Bildunesstreben handelt; aber auch die álteren comparativen Morphologen, welche die 3 Lodi- culae als einen dreizáhligen Auirl oder Cyklus ansehen, sind im Rechte,

39 Lad. Čelakovský

insofern sie, mehr oder weniger sich dessen bewusst, die atavistische Bilduneskraft, den Ursprung, die Phylogenie der Lodiculae im Auge haben.

Nachdem aber der 3záhlige Auirl die ursprůnelichere, die mit- angestrebte Distichie aber die jůngere Bildung ist, so werden wir allerdings im phylogenetischen Sinne nicht von einer Spaltung einer vorderen Lodicula sprechen, trotzdem die von der neueren Richtung beherrschte Entwickelungsgeschichte eine solche sehen lásst, sondern richtiger von einer geringen anfánelichen Verschmelzung der beiden vorderen Lodiculae. Fůr Melica allerdings ist zuzugeben, dass die Lodiculae durch ein einziges Blatt ersetzt sind, ebenso wie bei Ve- ronica die beiden hinteren Blumenblátter durch ein einziges Blumen- blatt, und da auch die hintere Lodicula wie gewóhnlich unterdrůckt ist, dass wir ein auf ein einziges Blatt reducirtes und rudimentáres Perigon vor uns haben. Ein Perigon aber ist es seiner Herkunít © nach trotz des spáter eingetretenen Strebens nach Distichie und © gleichzeitiger Reduction.

Das Pistill der Gramineen ist nach dem hier eróffneten Ge- sichtspunkte analog zu erkláren. Bekanntlich existiren auch ber das Pistill zwei Ansichten, eine áltere, nach welcher das Pistill aus ebensoviel Carpellen besteht, als es Narben besitzt (also 2, selten 3 oder 1), und die Zusamensetzung aus 3 Carpellen die ursprůngliche ist, aus welcher durch Reduction (resp. Abort) jene aus 2 oder einem Carpell abgeleitet ist*); dann eine neuere, auf die Entwickelungsge- schichte basirte und zur Zeit fast allgemein angenommene Ansicht, wo- nach das Pistill úberhaupt nur aus einem Carpell besteht, welches jedoch, um 2 oder 3 Narben zu bilden, in 2 bis 3 Spitzen zertheilt wird. Es liegt nun aber entschieden etwas Unbefriedigendes darin, dass die 2—3 Narben der Gráser zufolge der entwickelungsgeschichtlichen Auffassung s0 ganz verschieden von den 2—3 Narben der Cyperaceen sein sollen, obwohl sie genau dieselbe Stellung im Blůthendiagramm wie die letzteren einnehmen, dass mithin diese gleiche Stellung nur zufállig gleich und in so ganz verschiedener Weise hervorgebracht sein soll. Anderseits aber kostet es einigen Zwang, das einfache ein- seitige Primordium, mit dem das Pistill in die Erscheinung tritt, als

*) Nágeli L c. sagt, das Gynaeceum sei auf 1, vielleicht auf 2 Carpelle reducirt. „Jedenfalls aber ist das Ovarium, auch wenn es ikarpellig ist, phylogentiseh aus mehreren klappig verwachsenen Carpellen enstanden, wie aus den ver- wandten Cyperaceen zu ersehen ist.“

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 33 aus 2 oder 3 Bláttern congenital verschmolzen sich vorzustellen, und darum haben, abgesehen von den einseitigen Genetikern, selbst mehr oder weniger conseguent comparative Botaniker, wie Eichler, lieber die entwickelunesgeschichtliche Deutung acceptirt.

Die Sache verhált sich indess áhnlich wie mit den Lodiculis. Die áltere vereleichende Morphologie hat Recht, indem sie als ur- sprůnglich und typisch, wie bei den Cyperaceen und Juncaceen, ein 3záhliges Pistill statuirt; allein es ist in der Grasblůthe, das Pistill betreffend, das Streben nach Reduction auf 1 Carpid einge- treten, ohne jedoch in den meisten Fállen vollstándigen Erfole zu erreichen, indem die atavistische Kraft enteegenwirkt. Wenn, wie so selten (bei Nardus), wirklich nur ein Griffel oder Narbe gebildet wird, so ist die Reduction auf 1 Carpid vollstándig geworden, wenn aber wie gewóhnlich 2 seitliche Narben gebildet werden, so gelangt im spáteren Verlauf der Entwickelung die atavistische Kraft wieder zur Geltung, sie fiůhrt zur Spaltune des Carpids d. h. zur nachtrá- glichen Sonderung zweier Carpiden wenigstens an den Griffeltheilen ; das dritte vordere Carpid ist zwischen den beiden seitlichen unter- drůckt; kommt aber auch dieses zur Geltung, so wird wieder der ozáhlige, im unteren Theile verschmolzene Carpidenkreis hergestellt Die Spaltung des ursprůnglichen Primordiums in 2 oder 3 Theile bedeutet eine Růckkehr zur Šetzung zweier oder dreier Carpiden an Stelle eines einzigen, was an sich paradox klingt, aber verstándlich wird, wenn man bedenkt, dass im Organischen jene merkwůrdige Homologie vorkommt, wornach die Theile eines Ganzen diesem Ganzen wieder homolog sind, und wenn man sich wieder an jene Úberganesformen zwischen mehr- und minderzáhligen Cyklen oder Auirlen erinnert, welche wie ein gespaltenes Blatt aussehen und auch ein solches sind, anderseits aber mit ihren 2 Theilen zwei ganzen Bláttern homolog sind.

Die Reduction des Pistills von 3 auf 1 Carpell geschieht also nicht so, dass die zwei hinteren Carpelle vóllig unterdrůckt werden, sondern so, dass sie mit dem vorderen mehr oder minder vollstándig und mehr oder minder andauerně in Eins zusammenschmelzen. Wenn sich dann entwickelunesgeschichtlich das Carpell wieder theilt, um 2, wohl auch 3 Narbentheile zu bilden, so sind diese Theile phylo- genetisch ganz identisch mit den ursprůnglich freien 2—3 Carpellen der Vorfahren, also auch mit den 2 bis 3 Narben der Cyperaceen, die mit ihnen von gleichen Vorfahren abstammen, und das trotz der abweichenden Entwickelungsgeschichte des Gramineenpistills.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 3

34 Lad. Čelakovský

Die gewóhnliche entwickelungsgeschichtliche Auffassung des Graspistills laborirt dagegen an einem Widersinn. Man muss denn doch auch nothgedrungen annehmen, dass das einzige Carpell, welches die Entwickelungsgeschichte sehen lásst, durch Entfall zweier Glieder aus einem 3záhligen Fruchtknoten entstanden ist. Das setzt doch voraus, dass fůr die Oeconomie der Pflanze 2 Carpelle und insbe- sondere die Narben derselben úberffůssig geworden sind; nun aber wird durch Theilung des einen Carpells sogleich wieder ein Ersatz fůr das Verlorene geschaffen. Warum wáre dann úberhaupt die Redu- ction eingetreten? © Wohl aber wird der entwickelungsgeschichtliche Vorgang verstándlich, wenn die Reduction nur durch Verschmelzung der 3 alten Carpelle in Folge des Strebens nach Distichie eingetreten ist, welche Reduction jedoch in Folge der atavistischen Kraft, die zuletzt den Ausschlag ciebt, wieder reparirt wird.

Zur weiteren Bekráftigung dieser Darstellung mag noch Folgen- des dienen. Nicht immer entsteht das Pistill der Gráser mit einem nach vorn stehenden, auf dieser Seite hoheren, also dort die Mediane be- sitzenden Primordium ; bei Panicum aďuncum (?) beginnt es nach Payer mit einem eleich hohen Kreiswall, auf welchem dann rechts und links die beiden Griffel und Narben hervorwachsen. Hier halten sich also die beiden den Rinewall constituirenden Carpiden das Gleichgewicht; hier haben wir gar keinen Grund, diesen Ringwall fůr ein Blatt an- zusehen; auch bei Eriophorum entsteht nach demselben Forscher das Pistill als Ringwall und wáchst dann in 3 Ecken in die Narben- theile aus. Wenn hier das Pistill fůr 3záhlig gilt, so ist kein Grund beim Panicum aduncum nicht ein 2záhlices Pistill anzuerkennen. Es ist eben hier die Reduction auf ein, die 2 oder 3 Carpelle ersetzen- des Carpid noch nicht deutlich eingetreten.

Ferner erscheint es nicht ohne Bedeutung, dass bei Strepto- chaeta, bei der wir die vollstándieste, am typischesten entwickelte Blůthe kennen gelernt haben, mit entwickeltem 3záhligem Perigon, mit zwei 3záhligen Staminalkreisen, auch 3 den usseren Štaubge- fássen superponirte Narben ausgebildet sind, und dass auch die Bambuseen, die ein Perigon aus 3 Lodiculen besitzen, 3 Narben aufweisen. Gewiss ist auch das Pistill von Streptochaeta noch am meisten typisch, daher Sgliedrig. '*Šehr interessant wáre es, die Ent- wickelungsgeschichte dieser Blůthe zu kennen, vielleicht wird hier das Pistill noch mit 3 Primordien oder wenigstens mit einem Kreis- wall angeleot; wenn es aber wie bei anderen Grásern mit einem erst spáter 3theilig werdenden Primordium beginnen sollte, so wůrde

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 35

das nur beweisen, dass die entwickelungsgeschichtliche Reduction des Pistills sehr frůhzeitig, schon bei den áltesten Typen und noch frůher als die Reduction des Perigons begonnen hat.

Sodann kann noch darauf hingewiesen werden, dass normal 2narbige Gráser ausnahmsweise auch 3narbige Fruchtknoten bilden kónnen. © Als solche werden genannt Phleum Měchelůů All. (Ph. trigynum Host), Briza media , Festuca elatior ; ich selbst fand vor Jahren einmal bei Hierochloa australis mehrfach 3narbige Zwit- terblůthen. © Nun ist dieser Umstand zwar kein strikter Beweis, doch aber ist es nichts Ungewohnliches, dáss die Zahl der Carpelle variirt; und da wir die dritte Narbe ohnehin fůr normal unterdrůckt ansehen, so ist es um so weniger auffállig, dass sie dann und wann doch als drittes Carpell zur Entwickelune kommt; dies ist gewiss wahrscheinlicher, als dass ein normal 2theiliges Carpell auf einmal otheilig werden sollte.

Freilich -gibt es auch seltene Fálle, in welchen die 3 Narben mit den (áusseren oder einzigen) Staubbláttern alterniren, so dass also 2 Narben nach vorn, eine median nach hinten fallen. Dies kommt nach Schenck bei Brizopyrum steulum vor, und nach Eichler findet sich bei Phragmites, Lamarckia, nach Hackel bei Briza an Stelle der Narbe ein Spitzchenrudiment. Eichler und Hackel erkláren die hintere Narbe oder ihr Rudiment fůr eine Com- missuralnarbe, eine Verlángerung der Naht des einzigen Carpells. Nach meiner hier dargelesgten und begrůndeten Auffassung můissten hier entweder die 3 Carpelle eine mit der normalen alternirende Stellung angenommen haben (sowie bei Dicotylen episepale und epipetale Car- pelle in einer Familie abzuwechseln pflegen), oder es můissten die normal gestellten Narbentheile eine nachtrágliche Drehung erfahren haben. Gegen die erstere Annahme spricht einiges, namentlich wenn auch dann das Eichen auf der Růckseite unter der hinteren Narbe emporrůckt. Nach Pax kommt aber eine entwickelungsgeschichtliche Drehung oder Verschiebung der Narben, wie sie hier postulirt ist, thatsáchlich bei manchen Irideen vor; sie wáre also auch bei man- chen Gramineen wohl móglich.

Vom gleichen Gesichtspunkte wie die Lodiculae und das Pi- still der Gráser fasse ich schliesslich auch die 2kielige Vorspelze derselben auf. Bei Streptochaeta haben wir noch 2 unzweifelhaft selb- stándige, einander deckende, nach hinten convergirende Vorspelzen; auch bei Triachyrtum und Dčachyrum sind vielleicht 2 einkielige

Vorspelzen vorhanden, welche jedoch, wohl ohne sich zu decken, 8*

36 Lad. Celakovský

neben einander stehen, da sie Eichler durch Dedoublement einer Vorspelze entstanden denkt, sonst aber werden sie durch eine 2kie- lige, oft auch 2spaltige Vorspelze ersetzt; zuletzt tritt letztere auch noch als einfach 1kieliges Blatt auf. Zwischen dieser und den zwei freien Vorspelzen ist die 2kielige Vorspelze wiederum die interme- diáre Bildung.

Dieselbe Reihe der Erscheinungen wie an den Vorspelzen der Grasblůthe beobachtet man auch, betreffend die Vorspelzen des gan- zen Ahrchens. Lolium besitzt éine adossirte Vorspelze. Dieselbe ist ebenfalls 2kielig, erscheint aber bisweilen in 2 neben einander ste- hende Vorspelzen zertheilt, also in eleicher Weise wie die Bliůthen- vorspelze von Diachyrtum und Triachyrum. Es ist das wieder eine Mittelbildung zwischen einer adossirten und 2 lateralen Vorspelzen des Ahrchens, wie sie sonst bei den Gramineen gewóhnlich gebildet wer- den. Auch unsere Streptochaeta bildet noch 2 nach hinten genáherte Ahrchenvorspelzen (Hůllspelzen), was ganz natůrlich mit ihrer nicht distichen, sondern spiralig mehrzeiligen Spelzenstellung zusammenhánst.

Die eben besprochene Auffassung des 2kieligen Vorblattes (und úberhaupt des 2kieligen Hochblattes) kann sich aber nicht auf die Gráser allein beschránken, sondern sie gilt von den 2kieligen Hoch- bláttern der Momocotylen úberhaupt. Das 2kielige Hochblatt fin- det sich auch bei den, Cyperaceem und anderen monocotylen Fa- milien. Auch bei den Cyperaceen kommen dann und wann statt eines zweikieligen hinteren Vorblattes 2 laterale Vorblátter vor, so bei Hypolytrum, wo sie nach Pax bald unter sich frei, bald hin- ten mehr oder weniger verwachsen auftreten. Bei Ascolepis findet sich sonderbarer Weise ein medianes vorderes Vorblatt, wel- ches Pax als aus 2 nach vorn zusammengeschobenen und verschmol- zenen Vorbláttern entstanden zu betrachten sich genothist sah, obwohl es ganz einfach erscheint und zweifelsohne auch aus einem Primordium entstanden sein wird. Wenn aber hier eine Verschmel- zung, d.h. ein phylogenetischer Ursprung des einen Blattes aus zwei ursprůnelicheren Bláttern angenommen werden muss, warum sollte ein ebensolcher Ursprung nicht noch weit eher fůr das 2kielige hintere Vorblatt der Cyperaceen, wie auch der Gramineen měglich und wahr- scheinlich sein?

Von solchen 2kieligen Hochbláttern will Eichler die 2kie- ligen Hochblátter der Amaryllideen (und von Alísma) streng unter- schieden wissen. Bei den Amaryllideen ist námlich das 2kielige Hochblatt (Spatha) schon deutlicher aus 2 hinten verschmolzenen

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 97

lateralen Vorbláttern zusammengesetzt, denn es kann, wie bei Leu- cojum aestivum, in der Achsel jeder seiner Hálften einen Seiten- spross erzeugen, und in der Gattung Haemanthus sind bereits die beiden Spathablátter vollig getrennt. Bei den Amaryllideen, sagt Eichler, ist also das 2kielige, 2spaltige Hochblatt aus 2 Bláttern verschmolzen, bei anderen Monocotylen, wie bei den Grásern, ist es wirklich ein einzelnes Blatt.

Dieser Unterschied ist aber nach dem, was bereits úber die Gramineen und Cyperaceen vorgebracht worden, und nach den an Lontcera periclymenum gemachten Beobachtungen dennoch nur ein gradweiser. Wie das 2kielige Hochblatt erscheint auch das sich zu theilen beginnende also ausgerandete oder kurz zweispaltige Laubblatt der Lonicera oft schon von der Basis an von zwei eleich starken Nerven durchzogen und bildet zunáchst ebenfalls nur eine Achselknospe; dann aber erscheinen die beiden Theile des Blattes, obwohl noch wenigstens am Grunde oder auch hóher hinauf vereinigt, doch schon so selbstándig, dass ein jeder eine eigene Achselknospe erzeugt (wie bei Leucojum die 2 Vorblátter); zuletzt sind die selb- stándigen Theile vollig getrennt (analog Haemanthus).'

Man hat die Entstehung des 2kieligen Vorblattes und die Spal- tung in 2 Vorblátter mit Vorliebe mittelst der Annahme eines von der Axe des Muttersprosses ausgehenden mechanischen Druckes er- kláren wollen, wáhrend jene Erscheinungen nach der hier gegebenen Darlegung einen phylogenetischen resp. atavistichen, also der Pflanze innewohnenden (inneren) Grund haben. Namentlich war die Druck- hypothese ein Lieblinesgedanke Eichler's, womit er nicht nur die 2kieligen und 2spaltigen Vorblátter der Monocotylemn, sondern spá- ter auch die an den abnormen Fruchtschuppen der Abčeříneen auf- -tretenden Spaltungen und Kielbildungen erkláren zu Kónnen ver- meinte. Beziclich der letzteren verweise ich einfach auf meine hier- úber handelnde Schrift in den Abhandlungen der k. bohm. Gesellsch. d. Wissensch. (Zur Kritik der Ansichten von der Fruchtschuppe der Abtetineen) und bemerke nur kurz, dass sich die gánzliche Un- zulánelichkeit und Verfehltheit dieses Erklárungsgrundes nirgends so deutlich bewáhrt hat, wie auf diesem Gebiete. Aber auch die Erklá- rung der 2kieligsen oder auch zertheilten Vorblátter ist nicht viel glůcklicher. Nach Hackel ist die Vorspelze 2kielig, so lange noch eine Axe oder auch nur ein Rudiment derselben, wenigstens in der Anlage, úber der Vorspelze sichtbar ist; nur wo jede Spur einer Axe fehlt, wird die Vorspelze Inervig bis vielnervig (mit Mittelnerv) oder

98 Lad. Čelakovský

nervenlos. Es wáre doch lácherlich, dem Axenrudiment in der ersten Anlage die Kraft beizumessen, mit seinem imagináren Drucke die zweikielige Bildune zu verursachen. Die Sache erklárt sich einfach so, dass so lange die Blůthe noch lateral angelegt wird, die zweikielige Úbergangosform zu 2 Vorbláttern auftritt, sobald sie aber vollkommen terminal wird, die Vorspelze den Deck- und Hůllspelzen gleich situirt auftritt, und deren Distichie vollkommener fortsetzend, ihnen áhnlich und so auch einfach 1nervie wird.

Ich bin von meinem eigentlichen Thema, dem Baue des Ahr- chens der Streptochaeta spicata ziemlich weit abgekommen, zu Erór- terungen, zu welchen jedoch der Vergleich der jedenfalls sehr alten und ursprůnelichen Gattung mit den úbrigen Grásern und das Be- streben, den Blůthenbau der letzteren in manchen zweifelhaften Punk- ten aufzukláren, dringend aufforderte.

Zum Schlusse měgen noch die Resultate, zu denen die Unter- suchung und Vergleichung von Streptochaeta gefihrt hat, in folgender allgemeinen Schilderung der Gráser zusammengefasst werden. :

Die Ahrchen der Gráser sind wohl ursprůnglich mehrzeilie spiralig gewesen (Streptochaeta), wie die Ahren und Kópfchen der Juncaceen und die Ahrchen der meisten Cyperaceen. Wáhrend aber bei den letzteren die Distichie nur in einem geringeren Theil der Gattungen (Cypereem) eintrat, ist dieselbe bei den Gramineen allgemein herrschend geworden*). Die 1bliůthigen Ahrchen mit mehr oder weniger vollkommen terminaler Blůthe sind zum grossen Theile gewiss, und móglicher Weise úberhaupt**) aus mehrblůthigen durch Reduction und Terminalstellung der einzigen úbriggebliebenen Blů- the hervorgecangen. Der Blůthenspross beginnt selten: mit 2 mehr nach růckwárts stehenden Vorspelzen, gewóhnlich mit einer hinteren Vorspelze, die noch durch ihre Zweikieligkeit und Zweispaltigkeit auf. ihren Ursprung aus 2 Vorbláttern hindeutet, seltener (in 1blůthigen Ahrchen) einfach 1kielig erscheint. Das Perigon, bei den Juncaceen und einigen Čyperaceen noch doppelt Száhlig, ist bei den Grásern zunáchst (nicht durch Abortus, sondern durch phyllotaktische Varia- tion) einfach Száhlig geworden, blieb aber nicht lange spelzenartig.

*) Die Verháltnisse in der Section Spirachne Hackel von Vulpia sind aber jeden- falls eine neuere Umwandlung der distichen Anordnuns. (S. Hackel Spi- rachne, ein neues Subgenus der Gattung Vulpia. Flora 1880 N. 30.)

**) Ich móchte aus gewissen Wahrscheinlichkeitsgrůnden das Letztere glauben, ohne es jedoch bestimmt beweisen oder das Gegentheil widerlegen zu kónnen.

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 20

(Streptochaeta), sondern wurde rudimentár, zu Schůppchen (Lodi- culae) reducirt, deren hinteres meist noch schwand, wáhrend die 2 vorderen entweder nur im Anfanc ihrer Entwicklung oder ferner auch spáterhin mehr oder weniger vollstándig, zuletzt in ein Blatt ver- schmelzen, wodurch die Distichie des Ahrchens bis ins Blůthenperi- gon durchgefůhrt wird. Staubgefásse ursprůnglich in zwei Száhligen Kreisen, doch schwindet meist der innere Kreis, der áussere ist im Jugendstadium mehr nach aussen zusammengerůckt, manchmal auf 2 oder 1 Staubgefáss reducirt. Das Pistill besteht ursprůnelich aus drei verwachsenen Carpellen, welche die drei Narben bilden, jedoch verschmolzen phylogenetisch diese 3 Carpelle meist zu einem einzigen ungetheilten nach voru stehenden Blatt, wie es zumeist entwickelungs- geschichtlich anfanes auftritt; jedoch wird dasselbe bald 2spaltig und kehrt so zum bicarpelláren Zustand zurůck, wáhrend das dritte vor- dere Carpell in dem Ganzen unterdrůckt bleibt; selten kommt auch dieses zur Geltung und bildet dann die dritte Narbe; nur selten bleibt die Reduction auf 1 durch Verschmelzung der ursprůnglichen 3 Carpelle entstandenes Blatt im Laufe der Entwickelung dauernd, und wird dann nur einé Narbe gebildet.

Sei es mir noch erlaubt, in Kůrze die phylogenetische Stel- lung der Gramineen zu den Cyperaceen zu berůhren, ein Thema, welches auch Pax in Engler's Jahrbůchern VII. 1868 in seinen Beitrágen zur Morphol. u. Syst. d. Cyperac. in Erwágung gezocen, aber mit einem Resultate, dem ich nach allem hier vorgebrachten nicht beipflichten kann, dass námlich die Cyperaceen phylogene- tisch hoher stehen oder mehr vorgeschritten seien, als die Gramt- neen. Er saet, dieses Ergebniss wurde zwar erschlossen mit gánz- licher Ausserachtlassung der Hackel'schen Ansicht von der Gras- blůthe, allein letztere befinde sich in befriedigender Úbereinstimmung mit jenem Resultat, da sie voraussetzt, dass die Gramineen noch nicht zur Bildung eines Perigons vorgeschritten sind, wáhrend die Cyperaceen, welchen das Perigon fehlt, dasselbe erst im Laufe der phylogenetischen Entwickelung verloren haben. Diese Voraussetzung ist aber unhaltbar, wie ich im Frůheren einleuchtend genug nachgewie- sen zu haben glaubte. UÚbrigens spricht gegen sie auch noch das verwandtschaftliche Verháltniss der Gramineen zu den Cyperaceen selber, in Folge dessen sie ja auch gegenwártig ohne Widerspruch in einer hóheren Gruppe, den Glumaceen oder Glumiflorem, einander beigesellt vereinigt werden. Wáre es bei den Graměneen noch nicht zur Bildung eines Perigons gekommen, so wůrden sie vom den

40 Lad. Čelakovský

Cyperaceen sehr weit, námlich durch die Lolřloren, speciell die Juncaceem, getrennt abstehen; denn die natůrliche phylogenetische Reihenfolge wáre diese: 1. Hochblátter noch nicht zum Perigon ver- einigt, resp. auch nicht metamorphosirt (Gramineen). 2. Perigon durch Zusammentreten und Metamorphose der Hochblátter entstanden (Juncaceen). 3. Perigon rudimentár geworden oder geschwunden (Cyperacčen). Dann aber wáren die Glumifloren keine natiůrliche Gruppe, was wohl niemand behaupten wird.

Nachdem also dieser Punkt, in welchem die Gramineen so viel tiefer stehen wůrden als die Cyperaceen, hinfállig geworden, sehé ich mich vergeblich nach den Eigenschaften um, durch welche die Cyperaceen phylogenetisch vorgeschrittener wáren. Zwar ist es unbedingt zugeceben, dass die Verwandtschaft nicht derartig ist, dass die eine Familie von der anderen direkt abgeleitet werden kónnte; es

sind das zwei Parallelreihen, die sich erst im Gebiete der Juncaceen +

nach růckwárts vereinigen, von diesen aus aber neben einander fort-

geschritten sind. Hiebei haben sich allerdines bemerkenswerthe Unter- -

schiede. herausgebildet, doch haben sich gerade in diesen die Gra- mineen von dem gewóhnlichen monocotylen Typus und von ihren den Juncaceen náher stehenden Stammformen weiter entfernt, als die Cyperaceen, sind mithin weiter als diese vorgeschritten.

Die Reduction der Ovula auf ein einziges und die Entstehung desselben aus dem Grunde des Fruchtknotens, aus dem bisherigen Axenscheitel, statt aus der Wand des Fruchtknotens ist ein phylo- genetischer Fortschritt, der beiden Familien gemeinsam ist; das spá- tere entwickelunesceschichtliche Hinaufrůcken desselben auf die Sutur bei den Gramineen ist allerdings eine Růckkehr zu dem phylogene- tisch frůheren Zustand, aber die gewóhnlich stattindende Verwach- sung des Eichens mit der Fruchtknotenwand ist ein Fortschritt, der bei den Úyperaceen nicht stattfindet, ebenso die Bildung des den Grásern eigenthiůimlichen Scutellum am Cotyledon. Die vom Endo- sperm umgebene Lage des Embryo der Cyperaceen ist ebenfalls ursprůnelicher als die zum Endosperm laterale Lage bei den Grá- sern. Sodann ist die Entwickelung des Pistills aus 2—3 gleichen Carpellen bei den Cyperaceem typischer, ursprůnelicher, álter als wie die Art, wie der Fruchtknoten der Gráser sich entwickelt, gleich viel, ob man letzteren dabei fůr 1karpellie oder fůr 2karpellig an- steht. Nicht minder weicht auch das Perigon der Gráser durch seine ursprůngliche Dreizáhligkeit vom typischen Gzáhligen Perigon der Cyperaceen, besonders auch durch den in der Verschmelzune der

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. A1

vorderen Perigonschůppchen ausgesprochenen Úbergang zur Distichie ab, und zwar im Šinne eines weiteren Fortschritts.

Was die Inflorescenzen anbelangt, so finden sich bei einem Theil der Cyperaceen noch terminale Einzelbliithen und cyměóse Partial- blůthenstánde (Scheináhrchen), ste sind also z. Th. noch haplokaulisch (1axie), wáahrend die Gráser zumeist diplokaulisch (2axig ") sind, weil sie unbegránzte Ahrchen besitzen und die 1blůthigen Ahrchen mei- stens (vielleicht úberall) durch Reduction aus mehrblůthigen entstan- den sind. Die zweizeilige Anordnung der Ahrchen scheint mir auch jůngeren Datums zu sein als die mehrzeilig spiralige; erstere ist nun bei den Úyperaceen seltener (nur bei den Cypereen), wáhrend ste bei den Grásern (mit Ausnahme der alten Gattung Streptochaeta) durchwegs herrschend geworden ist. Im vegetativen Bereich bedeutet die schárfere Gliederung des Štengels eine schárfere Differenzirung, also ebenfalls einen Fortschritt gegenůber den Čyperaceen und Jun- caceen. Auch durch den Besitz der Ligula (die den Cyperaceen mit Ausnahme von Carex fehlt), erscheinen die Gráser weiter vorce- schritten.

Kurz fast in allen Punkten, in denen die Gráser von den Cy- peraccemn abweichen, haben sie sich von den lteren Typen — so den Juncaceen — mehr als die Cyperaceen entfernt. Desshalb rech- net auch Nágeli in seiner „Abstammunegslehre“ die Gráser zu den in ihrer Richtung am weitesten fortgeschrittenen © Monocotylen und zieht sie sogar in Betracht, wo es sich ihm um die Eruirung des phylogenetisch am hóchsten stehenden Pílanzentypus handelt.

Erklarune der a

Fig. 1. Diagramm des Ahrchens von Streptochaeta, nach dem Verfas- ser. 1, 2 die beiden Ahrchen-Vorblátter, 3, 4, 5 die drei een Hůllblátter; d Deckspelze, vv“ Blůthen-Vorblátter.

„ 2. Diagramm desselben Ahrchens nach Děll. 1—5, d, vv wie in Fig. 1. ABC, I, II, III Aufeinanderfolge derselben Spelzen nach Dól1.

„ 3. Diagramm desselben Ahrchens nach Hackel. 1—5, d, v“ wie in Fig. 1. ABCDEF, abc Aufeinanderfolge der Spelzen nach Hackel. B und D zusammen der Hůllspelze 3 in Fig. 1 gleichwerthig.

42 Fig. 4. „ Š » 6 „a

Lad. Čelakovský Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta.

Hůllspelzen 1—5 in eine Fláche ausgebreitet, hinter 5 die ©

Basis der Deck- und Vorspelzen, vergróssert.

. Hůllspelze 3 in der Bucht bis gegen die Basis hinab zer-

sprengt.

. Hůllspelzen 4 und 5, nach Entfernung der sie deckenden

Hůllspelze 2 (in Fig. 4). Man sieht die Spelze 5 von Spelze 4 etwas gedeckt.

. Ahrchen der Streptochaeta im Ganzen, wenig vergróssert.

o oo ká 7- om — "esk Sh

ř) n k o P E B nb

L. CELAKOVSKÝ. STREPTOCHARTA SPIGATA. RA

Autor del. Lith Farský Prag.

S1tzver. d. komgl dom. eselisch d Wissenschaít. Mathemat naturwiss. lasce 109%

Nerosty

4. a užitečné horniny Východní Indie Britské.

Podává Prof. Dr. Otakar Feistmantel, dne 11, ledna 1889.

X. Nerosty.

Východní Indie jest všeobecně známa jakožto země velice bo- hatá na drahokamy a jiné cenné nerosty. Avšak ta pověst pochází dle všeho z dob minulých, neboť dnešního dne jest výtěžek skutečných

drahokamů množství už

dosti skrovný. Nicméně ale poskytuje Indie dosti značné itečných a jinak zajímavých nerostů a hornin, které však

hlavně u nás posud všeobecné známosti nedošly, takže nebude zajisté bezúčelné, když tuto podám co možná úplný soustavný jich přehled.

Co se

literatury týče, tu poukazuji jen k takové, jež v Indii

vyšla a sice:

1859—1887

1868—1888

185%

1879.

1880.

1883.

„ Memoirs of the Geological Survey of India. Vols. I—XXIV. — Tyto obsahují geologické monografie, ve kterých oby- čejně také nerosty a užitečné horniny v té neb oné krajině se vyskytující, uvedeny jsou.

. Records of the Geological Survey of India. Vols. I—XXI. Menší seologická pojednání a pak na mnoze také taková, jež o nerostech jednají.

„ — Gatalogue of the Geological Museum in connexion

with the Geological Survey of India, Calcutta. Part. [:

Minerals. —

Popular Guide to the Geological Collections in the

Indian Museum Calcutta. — No. 2. Minerals, by F. R.

Mallet F. G. S. — Geological Survey of India.

Dto. — No. 3. Meteorites, by F. Fedden A. R. S. M.

F. G. S. — Geological Survey of India.

— Dto. — No. 5. Economic Mineral Products by F. R.

Mallet, F. G. S., Deputy Superintendent, Geological

Survey of India. l

44 Otokar Feistmantel

1883. — A Descriptive Catalogue of the Collection of Minerals © in the Geological Museum, Calcutta, by F. R. Mallet,

F. G. 8. ete. —

1879—1887. — A Manual of the Geology of India. — Vol. I. and I. Geology. — (H. B. Medlicott und W. T. Blanford). Vol. III. Economic Geology. — (V. Ball). Vol. IV. Mineralogy (mainly non-economic). — (F. R. Mallet).

1839-1884. Journal of the Asiatic Society of Bengal. Vol. 1—LVI. Obsahuje též různé články mineralogického obsahu. Po- dobně v Proceedings As. Soc. Bengal 18605—1888.

Z těchto děl jsou ony nerosty a horniny, jež z Indie pocházejí, vyňaty a sestaveny; v pořádku sestavení držel jsem se mineralogie Naumannovy, vydané Zirklem (12. vydání r. 1885). — Jmeno Indie zahrnuje vedle Východní Indie vlastní také Cejlon, Barmu a ostatní nejbližší pohraniční krajiny.

Prvky 1. Démant.

Z Indie byly démanty nejprvé známy, také největší známé dé- ©

manty tam odtud pocházejí a tak se stalo, že Indie posud se pova- žuje za zemi, v které démanty v hojnosti se vyskytují. Nejspolehlivější ze starších zpráv jsou ony cestovatele Tavernvera,

jenž cestoval v Indii v 17. století a některé doly na démanty na- © vštívil. Tenkráte, jak se zdá, se dosti čile na démanty dolovalo — © ale dnešního dne dolování značně ochablo, a výroba démantů jest jen ©

nepatrná.

kovém nánosu; ale zdá se, že pocházejí z pískovců starého útvaru (palaeozoického) zvaného Vindhija, jenž na archaických horninách (rule a svoru) uložen jest.

Jediné v provincii Bandelkandě, v státě Panna se dnešního dne ©

děje dolování na démanty v pravidelném způsobu.

Panna leží asi 110 angl. mil (176:99 kilom.) na jihozápad od AlNahábádu, avšak jednotlivé doly aneb místa, kde se démanty nale- © zají, leží částečně západně a severně, hlavně ale východně a severo- ,

východně, a to i do větší vzdálenosti od místa Panna. Vrstvy, v nichž démanty v této části se nalezají, pozůstávají Klavně ze slepence, jenž náleží k svrchnímu oddělení útvaru Vindhija. K účelu

Co se uložení démantů týče, tu nalezají se z větší části v štěr-

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 45

dolování vyhloubí šachty asi 25 stop (7:6 m.) široké a 30 stop (9:1 m.) hlnboké — do nichž ale dělníci sestupují jinou postranní chodbou. Pracují tam skoro zcela nazí — a štěrk vyvážejí pomocí rumpálů v koších na povrch a tam se pak přebírá. Doly patří domorodým knížatům, avšak výroba není nyní příliš značná ; udává se v posledním desítiletí na 100.000 až 120.000 zl. ročně. Velké démanty nebyly na- lezeny nikdy — ale jakost jich jest výtečná. Roztřiďují je na čtyři odrůdy: Motičal čiré, mamik zelenavé, panna začervenalé, banspat tmavé. Jsou ale také v náplavu.

Jiná místa, kde se též démanty vyskytovaly, jsou v Centrálních Provinečéch, hlavně v okresu Sambálpuru (21930' s. š. a 849 v. d.) a sice nejčastěji v řece Mahánadi. Avšak dnešního dne se tam pra- videlně více nehledá. Poslední značnější démant odtamtud uvádí se z roku 1818, který prý vážil 84 granů (asi 26:3 kar.) — a měl cenu 5000 zl.

Podobně jest místo Vajragarh, asi 80 angl. mil (12872 kilom.) jihovýchodně od Nágpuru.

Nejrozsáhlejší krajina, kde se dříve démanty nalezaly, jest v Jižní Indii v Madrassku, a sice to byly hlavně následující okresy: Kadapah kde se dříve vyskytovaly pěkné démanty — ale dnešního dne skoro nic se nevyrábí; dále Karnuú!, na řece Tungabádře; tam stávalo v celém okolí mnoho dolů, z nichž se dnešního dne ještě na dvou místech ( Banagan- pilly: 15918'55 — 78916 v. d., a Ramulkota 15934 s. š. a 7893' v. d.)

| pracuje, — ale kameny jsou jen nepatrné; pak okres Bellary, kde

ale doly co takové jsou opuštěné, ač jednotlivé kusy se ještě vysky-

- tuji; tak nalezen r. 1881 u Wadžra Karur démant vážící 67*/, karátů

nebroušený, po broušení na pěkný brilliant vážil 24*/, karátů.

Velmi důležité byly doly v okresech v poříčí řek Ktstny a Go-

. dávarie, odkud jsou především známé doly u místa Partial, na levém | břehu Kistny (u 80930" v. d. a 16940" s. š.) a u Kollur, na pravém | břehu Kistny (u 805 v. d. a 1694230" s. š.), neb z těchto míst | pocházejí největší známé démanty Velký Mogul, Koh-i-nur a Pitt | nebo Regent.

Krajina, v které tato naleziště se nacházejí, známa jest též pod

| jmenem krajiny Golkondské, podle místa Golkondy, asi 110 angl. mil | (17699 kilom.) na severozápad položeného. Avšak mésto Golkonda | samo není nalezištěm démamtů; neb tam jen se řezaly a leštily —

a tam se také prodávaly, tak že během času Golkonda byla vše-

| obecně známé místo, odkud démanty přicházejí. —

46 Otokar Feistmantel

Domorodci indičtí rozdělují démanty vůbec na čtyry třídy, dle svých kast, na základě barev — neb dobře vědí, že démanty mohou býti různě zbarvené.

Co se krystallisace týče, tu jsou na kusech v mineralogickém Museu v Kalkuttě chovaných známy následující tvary:

(201) 02; s oblými plochami, od Panny v Bandelkandě (Geology of India, III. p. 39): A (201) 02. (111) O; od Sambálpuru v C. Provinciích (Tbid. III. p. 30). z horského potoka u Simly v Pandžábu. (201) 002; (Proc. As. Soc. Bengal 1872 p. 193; (201) 02. (111) 0; ( Wallet Deser. Cat. p. 27; Geology of (111) O. (110) o 0; z okresu Karnúlského, v Madrassku. (Mal- (201) 002. let Descr. Cat. p. 27; Geol. of India IVp. 8).

2. Tuha.

V polouostrově vyskytuje se nezřídka co příměsek ve svorech ale obyčejně v nepatrném množství a v nečistém stavu, takže se málo kdy může s prospěchem používati.

Nejvíce se jí objevuje v státě Travankorském, a byla přirovnávána grafitu cejlonskému, avšak jest jakosti Ššpatnější než tento.

Taktéž u větší míře objevuje se v státě Vizagapatamu, kde se ji užívá k natírání hrnčířských výrobků. (Cent jí tam stojí asi 4 zl. Mimo to vyskytuje se v severozáp. Provinciích a v Himálaji.

Největší množství tuhy ale vyskytuje se na Cejloně, odkud nej- větší množství do obchodu, hlavně anglického přichází. Objevuje se v krystallinických horninách v jižním pohoří, v okolí Nambepant, v Morva-Korle. Dolování jest v rukou Singhalanů (Singhalů); doly (šachty) jsou 100—300 stop (30:5—915 m.) hluboké; způsob dolo- vání jest jen primitivní. Jest to nejlepší tuha na kelímky. Výroba vzrostla v posledních letech ve značné míře, dováží se hlavně do Anglie ale jest i na kontinentu všeobecně k dostání.

3. Síra,

Vyskytuje se v několika místech, ale nemá posud velké důle- ©

žitosti, jelikož nejvydatnější místa nalezají se v odlehlých krajích, takže skoro všecka potřebná síra se dováží.

Dovoz obnášel v poslední době asi 13319 ctů v ceně 81290 Rup. (asi tolik zlatých).

Místa kde v Indii neb poblíže síra známa jest, jsou:

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 47

V Madďrassku blíže ústí řeky Godávarie; v S"adhu blíže Karáčie ;

v Balučistáně.

V Afghánistáně, a sice v pohoří v Sulajmáně vyrábí se síra po- blíže horkého pramene (Pir Zinda v průsmyku Šorí). Surovina jest beztvarný sádrovec protkaný žilkami síry, jež se pak pálením dobývá.

V Fandžábu, v okolí Kohátském vyrábí se z jistých lupků, bo- hatých na pyrity (nejspíše eocenní).

V Kašmáéru, v údolí Puga v Ladáku jsou doly na síru obsaženou ve vrstvách křemenné břidlice; patří Mahárádžovi, a vyrábějí z nich 500—600 maundů (= 480 ctů.). Síra přichází v hornině na puklinách v stavu celistvém neb co krystallinický povlak, částečně vyskytuje se pospolně se sádrovcem.

Dále vyrábí se síra hojně v neodvislé Barmě; z jistého druhu pyritů. Také na ostrově Barren (v zálivu Bengálském), který jest sopkou činnou, nalezají se lože síry na puklinách, avšak zásoba není | značná. Analysa, kterou pan Mallet uvádí (Geol. of India Vol. IV. p. 7), | vztahuje se ke kusu z ostrova Barren a poskytla následující: | gy MEA GE MAS 88-92

OMV on pe ke 244

zbytek (Ca SO,, popel atd.) 8:64

100:00 Tam nalezeny také krystally, jednoduché pyramidy: (Lb) E

4. Měd.

Ryzí měď vyskytuje se v Indii samé dosti zřídka; tak ku př. | na jednom místě v Rádžputáně (v dole na měděné rudy u Singhány), | dále v Singhbhůmu (také v dolech měděných), pak v provincii Kulu v Himálaji.

Ve velkých kusech uvádí se z Kašmíru a sice z řečiště ř. Záns- | karu. (Rec. Geol. S. of India XIII. p. 40., Men. Geol. S. of India | XXII p. 334). | 5. Olovo. | Vyskytlo se v ryzím stavu v malých dutinkách v galenitu blíže | Maulmainu v Barmě.

6. Stříbro.

Vyskytuje se jen porůznu, co ryzí kov, pospolně se zlatem -v Madrassku, ale jen v nepatrném množství. Mimo to se uvádí dobý- vání stříbra z olověných rud v státech Šanských, v Barmě.

48 Otokar Feistmantel

7. Zlato.

Nalezá se na mnohých místech po celé Indii, taktéž v různých horninách a to na křemenných žilách v metamorfických a submeta-

morfických horninách, na starých břidlích a také v některých pís- kovcích mladšího stáří.

Mimo to ale také v náplavech, z kterých se vypírá. Výroba ale okamžitě není ještě velmi značná.

Zlato jest známo z rýží u Švegajengu v Tenasserimu v Zadní Indii; a z jiných míst odtamtud; v Assamu se zlato posud vypírá v řečíštích řek; také v jednotlivých částech provincie Cutia-Nágpur (Mánbhúm, Singhbúm, Gangpur, Džašpur a Udaipur). Také mnohé řeky v Pandžábu obsahují zlatonosný písek a zlato se na mnohých místech vypírá, avšak dobývá se částečně i pomocí rtuti. V Bom-

bajsku vyskytuje se zlato na žílách křemenných v okresu Dhdrvár, ale též v náplavu.

k o adí U „0

V novější době nabyla v tom ohledu značnější důležitosti ©

Jižní Indie, kde, jak se má za to, iv dávných dobách zlato ve velkém množství se vyskytovalo. Na mnohých místech se podnes rýžuje.

Před několika lety ale (1879) vstoupily mimo to zlatonosné žíly Jižní Indie do popředí. — Utvořily se společnosti k výrobě zlata Z nich; první vznikla r. 1879, a koncem 1881 jich bylo 41, s kapi- tálem 44,000.000 zl. (ve zl.) Avšak mnohé brzo opět zanikly a nebo pracují jen bez užitku. Hlavní tyto zlatonosné žíly jsou v okresech Vajnádu (v Madrassku) a Koláru (v Majsúru).

Nejvýnosnější jest tak zvaná „Majsur gold-mining Company“

v Koláru, která pracuje s úspěchem dobrým; tam obnášela výroba :

3 až 4 unce zlata z tůny materiálu. Za rok 18806—87 udává se výroba na 2000 uncí měsíčně.

Nedavno nalezeno zlato také v měděných dolech u Khetri © v Rádžputáně, a sice na kalcitu pospolně s malachitem. (Mallet 1. c. ©

1887 p. 2). 8. Platina.

Vyskytuje se v malém množství sem tam pospolně se zlatem ©

v náplavech a sice v Majsúru v okresu Koláru; v Pandžábu v údolí

y

řeky Indu, v Assamu v ř. Noa-Dihing a nejčastěji v Barmě.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 49

Sirníky.

9. Pyrit nebo kyz železný.

Nalezá se na mnohých místech vtroušen v horninách krystal- linických, metamorfických a jiných; avšak neposkytuje žádné zvláštní upotřebení a také nevyznačuje se žádnými mineralogickými zvláštnostmi.

Co krystally uvádějí se jen z Horní Barmy severovýchodně od

' údolí Hothy a ze Sindu, poblíže Karáčie, a sice z obou míst:

(100) o 0.

10. Arsenopyrit.

V okresu Dárdžílingu, na západním svahu hory Samptharu vy-

| skytuje se arsenopyrit ve zvláštní vrstvě v křemenité břidlici.

Také Danait se uvádí z tmavošedé břidlice poblíže Khétri

-v Rádžputáně, v malých krystallcích. Ree. Geol. Survey of India | XIV p. 195; Geol. of India IV p. 28.

(110) o P (011) Po (012) 42Po a někdy ještě k tomu

11. Kobaltin.

(101) Po

Malé krystallky vyskytují se v tmavošedé břidlici u Babai a Ba-

| goru, blíže Khetri v Rádžputáně, jsou skoro vesměs:

(100) © 0m 2(201) o 02 (111) O. 2

Analysa poskytla (Rec. Geólog. Survey Vol. XIV. p. 190 (F. R.

SEDVO. 6.

antimonu kobaltu

niklu ..

12. Pyrrhotin.

| Mallet). Geology of India IV p. 27 (F. R. Mallet):

spy nd 9416

Byl nalezen, pospolně s Chalkopyritem v talkové břidlici u Pokri

| v Prov. Garhválu, v šedé břidlici u Daribo v Alvaru (2799'30" s. š.

a 7692620" v. d.); v chloritické břidlici asi 60 km. jihovýchodně od

| Udaipuru v Rádžputáně. Také v dolech na měděné rudy u Khetri

v Rádžputáně v státě Džájpuru (u 289 s. š. 75950" v. d.).

Tř. mathematicko-přírodovědecká.

4

50 Otakar Feistmantel

13. Galenit. Nalezá se v Indii v horninách metamorfických (ve svoru a rule),

v břidlicích krystallinických a v některých jiných břidlicích, které

jsou stáří palaeozického. Mimo Indii ale, blíže hranicím jejím, známo naleziště, kde vy- skytuje se v hornině mladší, totiž v útvaru křídovém v Balučistáně. Není možno a také ne nutno, abych vypočítal všecka AD zmíním se jen o některých. V Madrassku vyskytuje se galenit hlavně v okresech Kadapah a Karnúlu na několika místech a vykazuje onen od Kadapah násle- dující poměry stříbra a olova: a) 66: 69% olova — 10 uncí stříbra na tůnu rudy. b) 70129; olova — 9 uncí stříbra na tůnu rudy. Roku 1879 byly kusy rudy z okolí Kadapah analysovány na geologickém ústavě v Kalkuttě a vykázaly následující poměry: 189, olova — a 22 uncí 7 skruplí stříbra na tůnu olova.

Z míst v okolí Karnúlu (severně od Kadapah) vykázaly rudy —

asi 709 olova 12—14 uncí stříbra na tůnu olova.

V Bengálu vyskytuje se Galenit na několika místech, a sice nejprvé v okresech Bhágalpur a Hazáribágh, kde obsahuje 60—809 olova a velmi mnoho stříbra — ale posud nebyly učiněny žádné opravdové pokusy dolování. ©

Dále vyskytuje se provinciích Čutia Nágpur, Lohárdagga; pak v střednéch Provineiích, v Revě (Revah), v Bandelkandě, v Rádžputáně, v Bombajsku (v ov Guzerátu), pak v Pandžábu a sice v okresech pohoří Himálajského a na ještě jiných místech.

Novější doby byly zkoumány vzorky z okolí Abbotábádu v se- verní Indii (pohoří Thandiani) a z Káfiristánu, a prvé vykázaly 15 uncí a druhé 28 uncí; stříbra, na túnu rudy. Také jest v Šanských státech, v Horní Barmě, kde se z něho dost rozsáhle stříbro vyrábí.

14. Chalkosin neb Chalkocit.

Blíže Garimanipenta v okresu Nelloru v Jižní Indii, pospolně

s malachitem; dále u Birmanghátu, v okresu Narsinghpuru v Cen-

trálních Provinciích; v Sinehbhumu v dolech na měděné rudy velmi.

obyčejný; dále znám od Soraie v okresu Lalitpuru v severozáp. Provinciích; od Bairuki blíže Deogharu v Santálistánu; od Baxy v Bhutánských Duarech ve Vých. Himálaji; ze Solného Pohoří a z jiných míst. (Mallet, Geology of India IV str. 19—20. 15. Sfalerit. Znám jest jen z několika míst a jen v malém množství, a sice

Nerosty a užitné horniny Východní Indie Britské. 51

od Bairuki v Santálistáně (v Bengálu); z měděného dolu Belaru v Garhválu (v Himálaji) z galenitového dolu u Sabáthu blíže Simly (v Himálaji), u Šigri, v Lahúlu (v Pandžábu v Himálaji) a v státě Sirmuru, také v Himálaji, kde se vyskytuje pospolu s galenitem, py- ritem a křemenem.

16. Cinnabarit.

V Indii nepřichází. Uvádí se ale Tibetu, kde prý obsahuje dosti značné množství rtuti. (Dr. R. Saunders v Cpt. S. Turner's Embassy to Tibet, 1800 p. 405). Má se za to, že jest z krajiny mezi vých- Bhutánem a řekou Sanpu (Bráhmputra).

17. Molybdenit.

Na několika místech v záp. Bengálu, v okresu Hazáribághu a sice: u Mahábághu pospolně s galenitem, chalkopyritem a bornitem v matiční hornině z kokkolitu a granátu; v měděných dolech u Bá- ragandy v chloritické a slidnaté břidlici; také v metamorfických hor-

| ninách v Mánbhumu (v Bengálu).

18. Realgar a auripigment.

Vyskytují se pospolu, blíže Munsiari v Kumáunu, v Himálaji, také v Čitrálu, severozápadně od Kašmíru, kde auripigment převládá, tak že se odtamtud do prodeje přináší. Obou používá se v mediciné k připravování barev; k otravování papíru na důležité listiny. Mimo to ale k připravování směsi ku holení a sice:

a) Vápno z pálených skořápek lasturových, smočené šťávou

| stromu bananového (Musa paradisiaca) a auripigment v stejných | dílech — přiloži se na části, které se mají holiti.

b) Vápna, jako svrchu, 2 díly, auripigmentu 1 díl, realgáru "/, dílu, uhličitanu sodnatého 1 díl — smíchá se s vodou a jest k potřebě hotovo. 19. Antimonit. Vyskytuje se dosti hojně, a sice v okolí ledovce Šigri, v La- húlu (v severozáp. Himálaji); dále v okresech Bellari, Majsúru a Hai- darábádu v Provincii Madrasské; v okresu Hazáribághu v a

| v okresu Amherstu v provincii Tenasserimu.

Domorodci nazývají prášek z tohoto a antimonu surmá a uží- vají ho k natírání okrajů víček očí (avšak surmou nazývají též prášek z galenitu).

20 Chalkopyrit (kyz měděný).

Jest dosti rozšířený v Indii. Uvedu jen taková místa, kde ve větší hojnosti se vyskytuje,

a*

52 Otakar Feistmantel

Nejhojněji vyskytuje se v předhořích Himálaje, ze Sikkimu až do Kumáunu, kde se na mnohých místech měď z něho vyrábí. Vyra- bitelé jsou z většího dílu Nepálané. Průměrný obsah mědi jest 49. Dolování jest dosti primitivní a doly podobají se králičím doupatům. Ruda, jak se dobude, se hned na místě roztluče, vypere a taví. K tlučení rudy používají kamenná kladiva (z křemene) upevněná v roz- štěpenou. násadu. Tavení děje se v malých pecích hliněných, asi 8 lb. mědi vytaví se v době asi 9 hodin, a měď ta prodává se libra asi za 50 kr.

Rozsáhlé doly na měděnou rudu byly dříve v Radžputáně u míst Singhána a Khetri v státě Džájpurském; ruda byla též chalkopyrit, a měď se vyráběla v dosti značném množství. Dnešního dne pracuje se jen v několika málo dolech — a vyrábí se na těch místech modrá skalice (chalkanthit), kamenec a jiné z odpadků dřívějších závodů.

Podobně vyskytuje se chalkopyrít u Daribo, v státě Alváru, v Rádžputáně a také se měď vyrábí.

V centrálních Provinciích znám jest chalkopyrit, v údolí řeky © Narbady na malém ostrůvku v okresu Narsingpuru.

V západním Bengálu jsou známá naleziště v Singhbhúmu, kde r. 1857 a r. 1802 se utvořily společnosti k vyrábění mědi z chalko- pyritu a jiných rud; avšak neprospívaly.

Podobně nalezají se staré doly u Báragandy, v okresu Hazári- baghu; tam vyskytuje se chalkopyrit v čočkovitých peckách v chlori- tické a slidnaté břidlici. Doly ty, po dlouhou dobu opuštěné, byly před krátkou dobou opět znova otevřeny; také v okresu Deogharu, v Bengálu; pak Pandžábu v himálajských provinciích Sirmuru a Kulu vyskytuje se jen chalkopyrit v značnějším množství. —

21. Bornit.

Nalezen byl na několika místech, a to v Bairuki, 144 km. se- verozápadně od Deogharu, v Santálistáně v Bengálu; vyskytuje se v rule, pospolně s jinými rudami. Také v Kumáunu a Garhválu, pak v severním Afchánistáně na několika místech.

22. Vetraedrit.

Uvádí se z následujících míst: na křemenných žilách v severní. části okresu Tričinopolie v Jižní Indii; dále blíže Slímanábádu v okresu Džabálpurském v matičné hornině barytové; v značném množství vyskytuje se, dle udání, v Nepálu poblíže Khatmandu v me- tamorfickém křemenci. Analysa tohoto, kterou provedl r. 1885 pan F. R. Mallet v Kalkuttě (Rec (Geol. Survey of India XVIII. pt. 4. 1885, p. 235—237) měla následující výsledek :

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 53

PERO: ee 4bali.e 2 2 eZeleza KAR a obi: D39 PRO L 2D OZdnků. < 0D Arsen ode eb W2ZUNCIL VADU E, 8 1:07 Mědi s 3)raniuc E869 SPV RNOLCCNÁKO) 00) 0-13 SErÍbra svou 44. sledy Nerozpustné. ..... . 0:68 Olovarkodbi je -4.030 Kyslíky, kys. uhlič., voda oo 3:15

10000

Kysličníky. 23. Cuprit.

S jinými rudami měděnými v Singehbhůmu (v křemité hornině matičné); u Deogharu v Santálistáně v Bengálu; v okresu Narsingh- puru v C. Provinciích; v řečišti řeky Zanskaru v Kašmíru pospolně s ryzí mědí a na některých jiných místech.

24. Korund (různé odrůdy).

Vyskytuje se v Indii ve všech známých odrůdách :

a) Smirek nalezá se v značném uložení v jižní Revě mezi ve- snicemi Pipra a Kadopáni, poblíže řeky Réru a také v okresu Mir- zápurském, asi 22 km. jihozáp. od města Singrauli. Lože to jest známo v rozsáhlosti 0:8 km., lavice jeho příkře zapadají a dosahuje mocnosti až 27 m., leží v rule, amfibolové hornině a křemenné břidlici.

b) Obecný korund vyskytuje se na některých místech v Jižní Indii a sice v okresu Salemu v rule, kde pozorovány byly krystally :

(1120) o P2 (0001) o R,

mimo to v Majsúru, v talkové břidlici a v rule, také u Koimbaturu

| nalezeny byly krystally: (hh Zh t) mP2.

c) Rubín (červený korund). V Indii samé jest rubém dosti

| vzácný a sice udává se z několik míst v okresu Salemském, v Pro- vincii Madrasské, kde také obecný korund, v rule, nalezen byl.

V Afghánistáně nacházejí se u Džagdaláku, 51 km. vých. od

| Kábulu; tam byly pozorovány krystally a to:

(1120) o P2 (0001) oR (1011) R; (1120) wo P2 (0001) oR (1011) R = (1011) — R.

V Kašmíru, v pohoří Zánskaru, kde safíry se vyskytují, také

| pozorovány byly rubíny, a sice popisují se kusy, kde se nalezal safír | na jedné, a rubín na druhé straně.

Hojněji vyskytují se na Cejloně a sice v těchže místech, kde také

| safíry se vyskytují, totiž hlavně v okresu Saffragam (jižně od Ada- mova Píku); jsou prý poněkud světlejší nežli Barmsské; ale tvrdí se,

54 Otakar Feistmantel

že obchodníci (múři) znají způsob, jak pálením dodati jim temnější barvy.

V Barmě vyskytují se rubíny nejhojněji; středisko dolování jest Mogok (Mogont) u 22055" s. š. a 96930" v. d. a nalezají se mimo to u Kapjunu (Kjat-pjenu) a Kathe, asi 110 km. severovýchodně od Mandalaje, jakož i u Sagjinu, asi 25:6 km. severně od téhož města. Některé krystally měly následující tvary: ;

(1120) o P2 (0001) oR 1(1011) K; m(1011) R (0001) oR (1120) m F2; (1120) oo P2 x (1011) R (0001) oR (2243) */,P2.

Roku 1888 byly doly v Barmě ohledány znalcem, jejž vyslal státní sekretář (Secretary of State) a zpráva o nich zněla velmi pří- znivě. Dobývají se ze štěrku a zemi pod povrchem a také z trhlin v dolomitickém vápenci, jenž jest matiční horninou rubínů. Doly pa- tří nyni vládě anglické. Poslední král barmský míval až 150.000 zl.

důchodů z těch dolů: nynější důchod není ještě značný ale doufá se, »

že se značně zlepší. Udává se, že za 12 měsíců (1887—88) bylo ode- sláno z Mandalaje do Kalkutty rubínů v ceně 1,100.000 zl. —

Rubíny ale, jak se praví, nedosahují značné velikosti; největší zaručená váha jednoho udává se na 47 kar.

d) Safír (modrý korund). Hlavním nalezištěm jest Cejlon, kde se vyskytuje pospolně s rubínem v náplavu na úpatí středních hor, hlavně v okolí města Ratnápury, severně od Pt. de Gallu. Safíry jsou tam poněkud větší než rubíny, a také hojnější.

Také v okresu Sálemském v Jižní Indii vyskytují se safíry po- spolně s rubíny a korundem obecným, podobně jest to v Barmě.

Roku 1882 objevily se pojednou v pohoří Zanskaru, v Kašmíru jisté modré kameny, jež z prvu co modrý křemen považovány byly a jen za laciný peníz se prodávaly. Později ale se ukázalo, že jsou to pravé safíry; pak arci stoupaly v ceně; o pravém nalezíšti se nikdo nedozvěděl. Pan Mallet mineralog při geolog. ústavu v Kal- kuttě zkoumal četné kusy ; bylo mnoho krystallů mezi ními, a to hlavně :

(2211) 4P2 (0001) oP; (1121) 2P2 (0001) oP; (4488) */,P2 (0001) oP.

Některé z nich byly značné velikosti; tak byl ku př. jeden 3"

vysoký a 1%/,"“ a 1'," široký; nebyl ale v celé délce stejně modrý nýbrž částečně též mléčný.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 55

Také z provincie Kulu, v severozáp. Himálaji udávají se safíry, a sice z ruly a ze svoru.

Mimo tyto modré a červené odrůdy korundu, vyskytují se ještě jiné a sice:

Žlutý safir nebo orientálský topas uvádí se z dolů na rubíny v Barmě — také z výše uvedeného naleziště v pohoří Zanskaru, kde na mnoze na témže kusu jest část modrá, a druhá žlutá jako víno;

zelené a fialové (orientálský smaragd a orient. amethyst) také byly pozorovány v dolech na rubíny v Barmě.

20. Haematit (krevel) nalezá se na mnohých místech v hor- ninách různého stáří a to v celých ložích a shlucích, ku př. v okresech Čánda a Džabálpur v centr. Provinciích, v okresech Nimáru, Bidžá- varu a Gvalioru v Centrální Indii; tato uložení jsou velmi bohatá; podobně u Rádžgarhu v státě Alváru, v Rádžputáně. Také v Jižní Indii, v okresu Ballary, v pohoří Sandur, bylo nedávno zjištěno bo- haté lože haematitu. (Rec. Geol. S. India XIX).

Martit, t. j. pseudomorfosy hematitu po macnetitu byly nalezeny v eocenních vrstvách severozáp. od Kotri v Sindu a v pohoří Lai- nijan (v Sindu); krystally byly: (111) O a (111) O (100) o 0.

26. Ilmenit — nalezá se v podobě písku v jednotlivých řekách a sice v Haidarábádě, v okresu Belgaumu, v Jižní Indii, jakož i v okresu Horního Godávarie. V Mánbhúmu (v Bengálu) nalezá se v horninách metamorfických.

27. Braunit.

Vyskytuje se v značném množství u Vizianagramu a Bimlipa- tamu na vých. pobřeží Indie (severně od Vizagapatamu); dále v hoře Munsuru, asi 32 km. severových. od Nágpuru v C. Provinciích — a na jiných místech v metamorfických horninách.

28. Křemen.

Jest po Indii v různých horninách značně rozšířen, a vyskytuje se ve velkém množství odrůd.

a) Křišťál (křemen průhledný a krystallovaný), v sádře v Solném

pohoří v Mári, na ř. Indu, vyskytují se pěkné krystally křemenné, úplně vyvinuté; podobně i na jiných místech v témže pohoří; jsou různě zbarvené, bílé, růžové, červené, šedé atd.; poloprůhledné a prů- svitné, tvary krystallografické jsou jen jednoduché: (1010) oo P (1011) P (= (1010) o R 1(1010) R =(1011) —R); nebo (1011) P (1010) oP (==1(1011) R =(1011) —R) (1010) m R); také mnohdy pouhé: (1011) P. (= 1(1011) R 1(1011) —R) s plochami stejnoměrně vyvinutými; jindy zase:

56 Otakar Feistmantel

(1011) P (= 1(1011) R 1(1011) —A) při čemž jedny plochy rhomboedrové nad druhé značněji vyvinuty jsou, k čemu ještě přistupuje: (1010) co F co tvar pobočné hrany otupující.

V Pandžábu vyskytují se krystally u vesnice Aurangpuru, 15 mil jižně od Delhie; v Rádžputáně jest křšitál v pohoří západně od Udaipuru velmi hojný a slouží k výrobě ozdobných předmětů. ©

V Centrálních Provinciích u Bidžkomáru, jižně od Bolangiru v okresu Sambálpuru, nalezá se krystall. křemen dosti hojně:

(1010) oR z(1011) R 1(1011) —R.

krystally 8" až 9" délky a 2" až 3" v průměrn,

Větší krystally jsou známy z Jižní Indie, z okresu Koimbáturu, kde nalezeny kusy 2"3'/," délky a 1'3" průměru.

V okresu Tandžoru (blíže Vellum) vyskytují se valouny průhle- dného křemene, jichž se používá k broušení skel do brejlí.

Také v dutinách čedičové horniny v Dekkanu a Rádžmahálském pohoří vyskytují se krystally křemenné.

b) Citrin, žlutý křemen, nalezen u Vellam v okresu Tandžoru, jakož i v okresu Nellorském.

c) Amethyst na několika místech: jako u Kangiamu v okresu Koimbáturu v Jižní Indii; na různých místech v čediči Dekkanu a Rádžmahálských horj (obyčejně (1010) we R. =(1011) R. z(0111) — R) zpodní čásť obyčejně mléčná, a teprve svršek jest amethyst. V Provincii Hajdarábádu vyskytuje se amethyst v křemenných žilách žuly a používá se ho různým ozdobným předmětům. Též na Cejloně se vyskytuje.

ď) Záhněda, vyskytuje se v Jižní Indii u Vellum v okresu Tand- žoru a používá se jí k výrobě ozdobných předmětů; také u Bolan- giru, v okresu Šambálpuru, v C. Provinciích se vyskytuje; jsou z části krystallované: (1010) o R z(1011) R 1(0111) —A.

e) Mléčný křemen jest velmi obyčejný v žilách.

f) Růženín — křemen růžový, vyskytuje se v horninách kry- stallinických v okresu Bankurském (jižně od Ránigandže) a Hazári- bághském v Bengálu ; v posledním vyskytuje se v průvodu Lepidolithu.

g) Kočičí oko, známo z Jižní Indie z několik míst, ale nemá žádné důležitosti; nejlepší kameny toho druhu přicházejí z Cejlonu, kde nalezají se v náplavu okolí Ratnápury.

h) Prasem — pohoří Nílgiri; poblíže Hajdarábádu; v Tenas- šerimu; také v démantových dolech u Panny v Bandelkandě.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 57

%) Zelený avanturin — velmi pěkný kámen; pochází z okresu Bellary, v Jižní Indii, ale pravé naleziště není známo.

k) Chalcedon a achát nalezá se v Indii ve velkém množství, a sice hlavně v podobě pecek, shluků, mandlí atd. v čedičové hornině v celém Dekkanu a v Rádžmahálských horách; podobně vyskytují se karneoly, onyxy, mechové acháty, jaspisy, heliotropy, sardonyx a jiné odrůdy, hlavně v zmíněné čedičové hornině (trappu) v Dekkanu a Rádžmahálských horách. Tato hornina lehce zvětrává, a vody zmí- něné pecky vymílají, a tu je nacházíme velmi hojně na povrchu oněch krajin, jakož i v řečištích řek jimi protékajících. Jsou na některých místech, kde se hojněji a v pěkných odrůdách vyskytují, předmětem průmyslu. Hlavní místa jsou Radžpipla u Ratánpury v Reva-Kantě v Bombajsku a Rádžkot v Káthiáváru; tam odtud se svážejí hlavně do Kambaje (severně od Bombaje), když ale byly na místech uve- dených napřed páleny, čímž se původní jich barvy stávají ve všech stínech temnější. — V Kambaji pak z nich vyrábějí různý šperk a ozdobné předměty, jež pak Bombajští obchodníci (Borové-muham- medání) skupují a dále rozvážejí. V Kambaji živí se touto prací asi 600 rodin a mimo to 500—600 dělníků — výroba obnášela asi

80.000 zl.

V menším rozměru S zabájí se podobné předměty v okolí Dža- bálpuru. Předměty jsou různé a ceny také; vyrábějí ku př. kameny do prstenů, prsteny samy, knoflíky ke košilím, misky, šachové figurky, držátka k nožům, nože na papír (až 34 cm. dlouhé), držátka na péra, náramky, nákrčníky a jiné.

Achátů a jaspisů používali také prabydlitelé indičtí k výrobě kamených zbraní a nástrojů — jak je z okolí Bandy (v Bandelkandě záp. od Allahábádu) a na dekkanské vysočině vůbec hojně nalezáme.

l) Pazourek, nalezá se ve svrchní části útvaru křídového v se- verovýchodní části okresu Tričinopolie. —- Dále v třetihorních vrstvách v Šindu, a sice v pohoří poblíže Sukkuru a Rohri, na ř. Indu; po- dobá se pazourku z evropské křídy; používalo se ho dříve co křesa- cího kamene k puškám a také k výrobě pze nástrojů, jež se v Sindu posud na různých místech nalezají.

m) Rohovec se nalezá v metamorfických horninách v Indii v Bandelkandě, podél Narbady, v Rádžputáně a v Bombajsku.

n) Zkřemenělé dřevo vyskytá se na mnohých místech v Indii, tak ve svrchním tertiéru v Kačáru; ve vrstvách U v trapp v Rádžmahálských horách a v Laon.

58 Otakar Feistmantel

29. Zirkon. Nalezen byl v Orisse blíže Rasulu, asi 57 km. na západosevero- západ. od Katáku v žíle žuly; podobně u Hindolu, 12:8 km. západně od Rasulu; tyto byly krystallovány :

(100) oo Poo (110) oo P (111) P Aki (mPn) snad (311) 3P3.

Vyskytuje se také v dolech rubínových v Barmě a na Cejloně, odkud také známy jsou krystally :

(110) oP (111) P (881) 3P (811) 3P3.

30. Kassiterit (ruda cínová).

V Indii samé vyskytuje se jen zřídka: ku př. jest vtroušen v malém množství v Lepidolitu, jenž vyskytuje se v okresu Hazári- báchu, v Bengálu.

Za to ale jest velmi hojný v Zadní Indii, a sice hlavně v pro- vincii Tenasserim a na ostrovech Mergui, a sice v žule; a pokračuje odsud do poloostrova malajského a dále na ostrovy Banku a Billiton. Tam z něho vyrábějí cín. Ze zvětralé horniny vyplachují vody cí- novec, a utvořily se takto bohaté a rozsáhlé lože naplaveného cínovce v údolích řek a potoků jmenovaných krajin.

31. Rutil.

V malých krystallcích na křemenné žile ve svoru v Kulu (Hi- málaji), pak jižně od Alváru v Rádžputáně, též na žilách křemenných v křemenci.

32. Pyrolusit.

Nalezá se, dle udání, v značném množství v provincii Bom- bajské, mezi Bágalkotem a Kaládgim; u Gosalpuru v okresu Džabál- purském tvoří lože v tak zvaném lateritu, zvláštní to odrůdě li- monitu.

39. Limonit.

Jest v Indii velmi hojný; a sice velmi často povstal přeměnou hamatitu na neb blíže povrchu, a tvoří pak celé lože; náleží sem také zvláštní vrstva v soustavě Gondvánské, kde limonit povstal přeměnou hlinitého ocelku. ;

Hlavní uložení ale jest v podobě tak zvaného lateritu, který stojí s čedičovou horninou (trappem) v Dekkanu v úzkém spojení a takto značné rozšíření má; jest to jakýsi druh bahenní rudy, po- vstalé vyluhováním železa z železitých hornin, jako právě trapp (čedič) dekkanský jest, a opětným usazením v hlinité a písčité hor- nině matičné.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské, 59

34. Opal.

Vyskytuje se jen na několika místech jako opal obecný, a sice na dekkanské vysočině, v čedičové hornině (v trappu), jest barvy mo- dravě bílé, jindy začervenalé. Podobně vyskytuje se v Rádžmahálském pohoří.

30. Psilomelan.

Obyčejně pospolu s pyrolusitem; tak asi 9 km. severně od Vi- zianagramu (na vých. pobřeží Indie); mezi Bágalkotem a Kaládgim v Bombajsku; u Gosálpuru v okresu Džájpurském; také na ostrovech Mergui a na jiných místech.

36. Wád.

U Vizianagramu, pospolně s psilomelanem.

Soli hálové.

37. Sůl kamenná.

Zásoba soli jest v Indii velmi značná. Vyskytuje se v různých způsobech.

Nejprvé co sůl kamenná; tvoří mocné uložení v tak zvaném „Solném Pohoří“ (Salt Range) v severním Pandžábu, po obou stra- nách ř. Indu, kde jest pět velkých loží, celkové mocnosti 275 stop (83:8 m.), jednotlivá lože dosahují až 100 stop (30:5 m.). Solná lože nalezají se ve zvláštních vrstvách, v tak zvaném „Červeném slínu a pískovci solnonosném“, stáří stlurského; střídají se s loži nečisté soli a nad tím pak jest červený slín a sádrovec.

Na mnoze vyskytují se pěkné bezbarvé a průhledné krystallky buď jednoduché (100) co O, anebo (100) 00 0 0, (201) o 02, Jinak jest to hmota krystallinicko-zrnitá. Dobývá se částečně pomocí lomů (povrchových), mimo to se ale na ni pravidelně doluje.

Pan F. K. Mallet ve svém díle z r. 1883: „Economic mineral Products“ str. 46 uvádí analysy soli ze Solného pohoří:

Ghloridesodnatý - < « + - « 94:60 93:00 s Motečnatý 47. s 0:71 125 ssbovápenatý ©1.044 1 — 0:50

Siran vápenatý . . . « +.. 0-77 O5

ZEMMSPIALO 0 6 sledy sledy

Modalakzbvátar: 1 K0 vo 3-92 450

10000. 10000

60 Otakar Feistmantel

Podobné mocné uložení nalezá se dále na sever v okresu Ko- hátském; tam ale jest sůl ve vrstvách třetihorních (jak se zdá eo- cenních), tam dosahuje uložení až 1000 stop (3048 m.). Také v do- mácím státě Mándi, v severozáp. Himálaji (severně od Šimly), jest uložení kamenné soli.

Dále dobývá se sůl odpařováním vody v jezerech a sice nejprve v jezeře Sámbharu, na západ od Džájpuru; jest to jezero s největší délkou 32:18 km. a průměrnou šířkou 8 km., voda nepřesahuje 5“ (0:91 m.) hloubky. Obvodí obnáší 2200 čtv. angl. mil (5695:8 km.*); sůl, odpařováním vody na pokrajích vykrystalluje; mimo to ale se umělým způsobem odpařování napomáhá; v květnu a červnu jest skoro celé jezero vyschlé a jest pak kůrou solnou celé pokryté.

Jiné jezero jest Didvána, západně od Sámbharu, asi 6:45 km. dlouhé a 2:41 km. široké; jest velmi ploché, v horkém čase úplně suché; pak hloubí studně ve dně jezera, vyvážejí slanou vodu do plochých pánví, 18 m. širokých a dlouhých, kde se odpařuje.

Konečně dobývá se sůl odpařováním mořské vody, a to podél pobřeží od Bombaje až k Orisse, hlavně ale v Guzerátě a na pobřeží — Koromandel. Výroba z tohoto pramene jest dosti značná, páčí se na 10,000.000 ctů a užívají jí hlavně v Bombajsku a v jižní Indii.

38. Sylvin.

Vyskytl se jen jednou, ve vrstvě nečisté soli, na hlavním dole v Solném Pohoří — ale nebyl to sylvin úplně čistý, neb měl vedle chloridu draselnatého (61:43), také chlorid sodnatý (29:32), séram ho- řečnatý (T118) a pak voďu (2:10.) — (F. R. Mallet: Geology of India BD 35)35)

39. Fluorit.

V Indii vzácný; vyskytuje se jen na několika místech; tak v okresu Ráipuru v ČC. Provinciích na žile galenitové, barvy zelené a fialové; také ve vápenci u Revy; dále v severozápadní Himálaji (v žule) a ve vápenci v okresu Amherstu.

Soli kyslíkaté.

40. Chrysoberyl. Uvádí se jen z několika málo míst; a sice od vesnice Rámidi v okresu Katáku v Orisse, kde nalezen byl v žile žulové; dále od

*) Mineralogische Mittheilungen Wien 1873 p. 135; V. Ball: Geology of India II, p. 437.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 61

Rádžmahálu (v Džájpursku) v Rádžputáně, což však jest poněkud pochybno.

Na Cejloně také přichází pospolně s kočičím okem atd.

41. Spinell.

Dosti hojně v dolech na rubíny v Barmě; jsou barvy velmi různé a zdá se, že pocházejí z krystallinického vápence; jsou na mnoze krystallovány, a sice: (111) O, pak (111) O, (110) © 0; také srostlice dotyčné dvou O dosti hojné, ba i trojčata. Dále byly na- lezeny v krystall. vápenci u Ambasamúdramu v okresu Tinnevelli (a 8940" s. š. a 77930" v. d.). Také pospolu s korundem v okresu Salemu, v údolí ř. Káverie.

42. Chromit.

Nalezá se v dosti značném množství v údolí Hánle, okresu Rupšu, v Kašmíru; dále v okresu Salem, v Madrassku; pak poblíže Port Blairu na Andamanech; a na ostrově Rutlandě (jižně od Port Blairu), kde pochází, jak se zdá, ze serpentinu.

43. Magnetit.

Vyskytuje se na mnohých místech a tvoří mocná lože; tak v okolí Salemu (na úpatí hor Ševaroy) v J. Indii jest mocné lože v krystallinických horninách; nacházejí se také krystallky: (111) O; dále v provincii Haidarábádu (Nizama) poblíže uhelného lože Sin- gareni; také tvoří hojnou součást vyvřelých hornin (trappu) v Dek- kanu, z kterých jej vody vymílají a v podobě magnetitového písku nahromadďují.

44. Borax.

V Indii samé nepřichází, ačkoliv Indům dávno znám byl a ač se z Indie, hlavně z Bombaje, vyváží. Přichází z provincie Hundesu, v záp. Tibetě a ze zahimálajských krajin Kašmíru, jakož i z některých jiných jezer v Tibetu, kde vyskytuje se co škraloup na pobřeží neb co usazenina na dně solných jezer; jinde jako v Ladáku, stojí ve spojení s horkými prameny, jež mají 1359 až 178“ F. (= 5729 až 81:19 C.), ku př. v údolí Puga, kde se nalezají uprostřed krajiny, obsahující dotyčnou vrstvu boraxovou; vrstva ta pozůstává ale ze směsi boraxu, síranu a uhličitanu sodnatého, obyčejné soli a jiných látek, Po dešti a pak po nastalém odpaření objeví se na povrchu

- výkvět, pozůstávající ze solí neborových — pod tímto výkvětem ale | nalezá se vrstvička 27—3" (5—8 em.) mocná sestávající hlavně z bo- | raxu, který obchodníci sesbírají a to se po každém dešti opakuje. | Surový tento borax přenášejí pak v pytlech na ovcích neb kozách | přes Himálaj do Indie, kde jej v jednotlivých místech dále čistí,

62 Otakar Feistmantel

Namnoze nalezají se u jezer tibetských krystally, následujících tvarů:

(110) 00 P(100) o Poo (001) OP; (110) oo P(100) 00 Poo (010) oo P (001) OP; (110) oo P(001) 0P (041) 4Poo (010) oo Poo (100) o Po (221) 2P(111) P.

Vývoz z Indie za rok 1886—87 obnášel: 15.395 ctů. v ceně 226.969 rup. (= stejně zlatých).

45. Salnytr obecný (draselnatý).

Vyskytuje se jako přirozený výtvor v mnohých částech Bengálu, severozáp. Provincií, v Madrassku, Pandžábu atd.; objevuje se, po- míchán jinými solnými látkami co výkvět na povrchu a v nejsvrch- nější vrstvě půdy, hlavně v okolí vesnic, kde zvířecí výkaly a odpadky v rozkladu se nalezají. Jistí lidé (šoravala) se výhradně s výrobou jeho zabývají — seškrabou výkvět a nejhořejší vrstvičku — vyluhují z toho soli a nechají pak roztok v plochých pánvích odpařovati, ná- sledkem čehož salnytr vykrystalluje a pak se opětným překrystallo- váním čistí.

Největší část vyveženého salnytru přichází z Beháru, pak ze severozáp. Provincií — z ostatních méně. Roku 1886—87 vyvezlo se z Indie salnytru 386.396 ctů. v ceně 3,640.161 rup. (tolik zlatých).

46. Salnytr sodnatý a nitrocalcit, také vyskytuje se na několika místech ve výše uvedených krajinách, kde salnytr obecný jest hojný.

47. Kalcit (vápenec).

Jest v Indii velmi hojný; ale krystallovaný vyskytuje se dosti zřídka — hlavně jen v čedičové hornině (v trappu) v Dekkanu; vy- skytují se jen rhomboedry: x (1011) R; x (1012) Rx (0112) —",R; a skalenoedry; a sice vyplňuje namnoze křemenné geody, anebo na- chází se pospolně s zeolity.

Jinak vyskytuje se co vláknitý kaleit v sedimentárních vrstvách vložených v dekkanském trappu: Vápenný tuf nalezá se na mnohých místech, hlavně při vodopádech horských potoků v severozáp. Himá- laji a v tak zvaných Záp. Duárech; také v pohoří Kajmúru. — Stala- ktity a stalagmity nalezají se v jeskyních v Karnůlu (u Billa Surgamu) a v Tenasserimu; žrachovec znám z Tibetu; křída z Afghán-Turki- stánu, ve svrchní části křídového útvaru; zvláštní vápenné konkrece (Kankar) vyskytují se zhusta v náplavech, hlavně starších. Mimo to vyskytuje se hojně vápenec obecný, co hornina, o čemž pojednám ještě dále (mezi horninami).

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 63

48. Dolomit.

Pseudomorfní krystally dolomitu po soli nalezají se v Solném Pohoří v dolomitských vrstvách v sádrovém loži.

Co hornina vyskytuje se na mnohých místech v metamorfických horninách; ku př. blíže Goy (56:4 uhl. váp. 348 uhl. hoř.); u Nág- puru v centr. Prov. (61:80 uhl. váp., 38.20 uhl. hoř.); u Dhelvy severně od Gávanu v okresu Hazáribáchu (53:85 uhl. váp., 45:18 uh. hoř.), a v jižní části okresu Mirzápuru (6468 uhl. váp., 3414 uhl. hoř.), velmi hojný jest též v mramorových skalách u Džabálpuru (55.48 uhl. váp., 43'55 uhl. hoř.): také v severozáp. Himálaji, v okolí Náini Tálu a Masúrie atd.

49. Magnesit.

V žilkách, v talkové chloritické a amfibolové hornině v okresu Salem, v Madrassku; v serpentinu v Arakanském pohoří v Barmě; a v dolomitickém vápenci u Masúrie v s. z. Himálaji (691 uhl. hoř., 135 uhl. váp.).

90. Siderit.

Co hlinitý ocelek tvoří celé vrstvy v uhelných ložiskách sou- stavy Gondvánské, hlavně v uhelné pánvi Ránigandžské (v Bengálu), a v některých jiných na západ odtud, ač ne v také mocnosti; vy- skytuje se v těchto pánvích v stupni nejzpodnějším, zvaném Tálčirský, a pak výše tvoří zvláštní vrstvu, zvanou „vrstva železných lupků.“ — Slouží k těžení železa. Také v třetihorních vrstvách v Assamu se vyskytuje.

1. Aragonit.

Vyskytuje se v trappu dekkanském, jakož i v podobné hornině v Káthiaváru.

92. Cerussit.

Pospolně s galenitem na několika místech; ve větším množství

ku př. v Adžmíru. 53. Soda (natron).

Vyskytuje se co součást zvláštního solného výkvětu, zvaného

reh, jenž v severní Indii a v Bengálsku na povrchu se tvoří a ještě jiné soli obsahuje a sice také částečně tronu.

| Uhličitan sodnatý obsažen jest také ve vodě jistých jezer, a sice

v okresu Bikaníru (v Rádžputáně) a v jezeře Lonáru v Beráru, jenž

- chová sodu a tronu.

94. Malachit.

Jest velmi hojný, tam kde jiné rudy měděné se nalezají; pak | obyčejně poblíže povrchu. Hojně vyskytá se v okresu Nelloru, Bellary

604 Otakar Feistmantel

v Jižní Indii, a v údolí Narbady v okresu Nársinepuru; také v mědě- ných dolech v Singhbhúmu, a u Báragandy, v okresu Hazáribághu. 55. Azurit. Méně hojný, na některých výše uvedených místech. 56. Thenardit.

Tvoří se z vod jezera Sámbharu, při dobývání soli, vedle vod- natého siranu sodnatého (mirabilitu), jak se zdá při větší temperatuře roztoku. m

97. Glauberit.

Nalezá se v puklinách kamenné soli, v Solném Pohoří (na důlu

Mayova). Vyskytuje se v krystallech i uvádějí se tyto tvary:

(001) 0P (111) —P (110) o P(100) o Po; (001) 0P (112) —'/,P(111) —P (110) © P(100) © Po (021)2P (012) AD le

98. Anhydrit. Celistvý, pospolně se sádrovcem v údolí Spiti, v Himaláji; také . v sádrovci v Solném Pohoří. 59. Baryt. Vyskytuje se v okresech Karnúlu, Džabálpuru, Adžmíru a Simle, a v provincii Revě, na žilách rudních — krystally nebyly posud udány. 60. Coelestin. Krystallovaný nalezen v ŠSindu na povrchu vápenců tertiérních a to: (011)Po, (110) o P, (001)0P; dále v červených jílech třeti- horních, v Solném Pohoří. 61. Anglesit. V malém množství, pospolně s galenitem, v dole na hoře Tárag- haru, u Adžmíru.

62. Mirabilit (sůl Glauberova).

V jistých krajích Indo-ganžské pláně v severozáp. Provinciích, v Pandžábu a v Rádžputaně, vykvetá na povrchu uvedená již zvláštní solná látka, známa jménem reh, jež hlavně pozůstává z vodnatého siranu sodnatého, vedle chloridu sodnatého; v těch krajinách pak © vyrábí se sůl Glauberova a také soda. :

Také ve vodách jezera Sámbharu (záp. od Džájpuru) jest obsažen mírabilit (vedle dříve již uvedeného thenarditu).

Zajímavo jest, že na výchozí jistých vrstev uhlonosné soustavy (Gondvána), totiž na výchozí stupně Tálčiru a Damuda, vykvetá tato sůl, a na takových místech pak různá zvířata tu horninu olizují. Také

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 65

na úpatí hor Himálajských v Sikkimu nalezá se takové výchozí a při- cházejí tam sloni, nosorožci, jeleni a jiná zvířata, k lízání. 63. Sádrovec.

Nejhojněji vyskytuje se v Solném Pohoří v průvodu loží solných, ve vrstvách, jež nejsou mladší než silur; poskytuje dobrou sádru.

V Sindu, v Kači a Kathiaváru vyskytuje se v útvarech třeti- horních. V jižní Indii objevuje se v útvaru křídovém v okresu Triči- nopoli v Madrasské Provincii.

64. Epsomit.

Na několika místech, a sice nejprvé v zmíněném již výkvětu solném, známém co rek; pak v Solném Pohoří, v jistém slínu, asi 7 stop mocném, z něhož vykvetá; dále v dolní části údolí Špitie v Himálaji co výkvět na pyritonosné břidlici; za podobných okolností také na Nikobarech.

65. Melanterit.

Tvoří se dosti často rozkladem pyritů — jako blíže Khetri v Rádžputáně; v Afchánistáně (v okresu Kakur); v Kumáunu; a na vysočině Kajmúrské, jakož i na některých jiných místech. Na některých se sbírá, čistí a do prodeje se přináší.

66. Chalkanthit.

Vyskytuje se také v dosti značném množství v měděných dolech

u Khetri v Rádžputáně, kde se tvoří z kyzů měděných. 67. Bloedit.

V Solném Pohoří (v dole Varča) na puklinách v kamenné soli, a sice v krystallech, z nichž některé mají dosti hojné plochy; tak jeden následovně : *)

(110) oP. (210) oP2. (310) ooP3. (100) oo o. (120) oP2. (010) oP. (I11—P. (001)0P. (011) Po. (111) P. (811)2 P2. (201)2 Po. (121)— 2 P2.

68. Vivianit. V modrošedém jílu v Nepálu dosti hojný; také v Assamu. 69. Libethenit. Na starých haldách u měděných dolů v Šinghbhúmu, a Sice v krystalech: (110) © P. (011) Po; (110) o P. (011) EE 70. Lazulith. Nalezen byl v Kašmíru, v okresu Pádar, na křemenu.

*) F, R. Mallet: Geology of India IV. p. 144 fig. 39; Schimper: Zeitschr. £. Mineral. u. Krystallogr. I. p. 70. Tř, mathematicko-přírodovědecká, 5

66 Otakar Feistmantel

71. Chalkophyllit.

Byl, jak se udává, pozorován na starých haldách u měděných

dolů v Sinnehbhúmu. 72. Apatit.

Vyskytuje se jen zřídka krystallovaný v žule u Ramidi blíže Katáku (provincie Orissa, v Bengálu), a v severním Hazáribághu (v Bengálu), také v dolech na slídu v Beháru.

Zemitý apatit (fosforit) nalezen byl v podobě vrstvy, dosti značné rozsáhlosti, u Masúrie, v severozáp. Himálaji (v útvaru vápenců, jichž stáří není docela zjištěno).

Fosforitové konkrece vyskytují se mimo to v třetihorních (eocen- ních) vrstvách v Solném Pohoří. Koprolity, pospolně s kostmi, na- cházejí se dosti hojně v křídových vrstvách ve vých. Beráru.

73. Mimetesit.

Ve vápenci, v pohoří asi 144 km. s. vých. od Maulmainu, v Barmě.

Křemičitany. 74. Andalusit.

V metamorfických horninách v Mánbhúmu a v jižním Mirzápuru ; také v pohoří Arávallii (v břidlicích) v Rádžputáně. Chiastolitová břid- lice nachází se v Pohoří Tušám, asi 128 km. záp. záp. sev. od města Delhie.

75. Kyanit.

Dosti hojný v krystallinických horninách v Indii; a sice v severo- záp. Himálaji (modrý a po straně zelenavý) v rule a ve svoru; v Sik- kimu v rule, a v Čutia Nágpuru (v záp. Bengálu) v krystall. hornině. V jižní Indii v okresu Nelloru ve svoru, pospolně se staurolitem ; podobně v rule v okresu Majsúru. Odrůda rhátčcít známa z břidlic v Singhbhúmu, a z ruly na Satledži, v s. záp. Himálaji.

76. Staurolit.

Velmi hojný ve svoru v pohoří Čundi (nebo Sundi), v okresu Nelloru v jižní Indii. Krystally jsou jednoduché, ale tvoří také pro- stupné srostlice v podobě kříže. Byly pozorovány :*)

(110) co P(010) © Po (001) oP (110) co P(010) o Pos (001) oP (101) Poo (110) oo P (010) o Pos (001) oP 1032) (3/, P oo)

*) F. R. Mallet: Deseriptive Catalogue of the collect. of Minerals ete. 1883, str. 238—239.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské, 67

(110) o P(010) o Po (001) oP (101) Po 1032) (Po) (110) oo P (010) o Řos (001) oP (232) 1, P*,)

Vyskytuje se také v břidlicích v pohoří Arávallii v Rádžputáně ve svoru v okresu Hazáribáchu ; také znám jest od Gandamaku v po- hoří Safedkoh, v Afghánistáně, v krystallech :

(110) c P(010) 0 P.

77. Turmalin.

Vyskytuje se v různých odrůdách v Indii. Černá odrůda (šorl) nalezá se hojně v žulách a jiných krystallinických horninách; tak ku př. v dolech na slídu v okresu Hazáribághu, kde se nalezají kry- stally, dosahují až 16 cm. v průměru. Nejobyčejnější tvary jsou hemi- morfní*):

(1120) oo P2 (1010) oo R, mající z (1011) R na jednom a =(1011) R m (0221) 2R na sn ih Mimo to vyskytuje se:

(1120) o P2 (1010) — = mající x (1011) R na jednom a = (0221) —2R

z (1011) R na druhém polu; dále krystall jako předešlý z dolů na slídu u Gumdži v 8. Hazáribágchu:

(1120) o P2 (1010) © R(klh o) o Pn, mající x (1011) R na jednom a x (0221) —2R x(1011) R x (kl hi) mRn na druhém pólu.

Podobně jsou známy krystally z Beháru:

(1120) oo P2 (1010) ooR z (1011)R x (0221) —2 R, se slídou a apatitem v křemenné žíle. Také u Rámidi blíže Katáku v okrese Tálčiru (Orissa) : (1120) o P2 (1010) R 1(1010) R 1(0221) —2 R.

Mimo to nalezá se v žule v pohoří Arávallii; v Pandžábu ; v Sik- kimu; v okresu Nelloru; v jižní Revě, pospolně s korundem ; v Maj- súru a na jiných místech.

Červený turmalín (rubellit), nalezen byl v Horní Barmě, v okolí Avy (1120) o P2. x (1011) A.

Modrý (indigolith) a zelený turmalín vyskytuje se v žule v okr esu Hazáribághu (v Bengálu); některé kusy jsou modré uvnitř, a zelené zevně. Zelený nalezá se také v jižní Indii v žulové žile v rule, u Serin- gapatamu. Modrý nalezen byl také v Zánskaru, pospolně se zmíně- nými již safíry.

Tamtéž vyskytly se také hnědé turmaliny, a sice uvádí se jeden z dutiny v krystallu safíru; byl: (1120) © P2. (1010) o R. x (1011) R

*) F. R. Mallet: ibid. str. 227, 5*

68 Otakar Feistmantel

78. Epidot.

Jest v Indii velmi hojný, a sice co půstazit, v krystallinických horninách (v rule, žule, v amfibolitických horninách atd.), tak ku př. v jižní Indii, v okresu Bellary (v rule), v okresu Salemu (v rule) v okresu Mirzápuru (Bengálu, v rule); a v okolí Tonku v Radžputáně, jižně od Džájpuru) v horninách metamorfických.

79. Vesuvian (Idokras).

V syenitu v pohoří Nílgirí, a v metamorfických horninách v Mán- bhúmu ; podobně v Rádžputáně, asi 13 km. severových. od Tonku, v podobě egeránu.

80. Olivin (Chrysolith).

Objevuje se hlavně co součást vyvřelých hornin v Dekkanu,

v Rádžmahálských horách, v lavách ostrova Barren a v Ladákhu. 81. Chrisokoll.

Vyskytl se několikráte, pospolně s měděnými rudami, v okresu

Nelloru v jižní Indii. 82. Granát.

Jest v Indii velmi hojný, a sice hlavně v horninách metamor- fických; objevuje se v různých odrůdách.

Cenný granát (almandin), vyskytuje se hojně v Rádžputáně, hlavně v státě v Džájpurském, kde se v rozsáhlé míře dobývá; nalezá se v hornině, více méně zrušené, ale není pochybnosti, že pochází původně ze svorů a břidlic pohoří Arávallie. Vyskytuje se v zrnech oválených, ale také v krystallech různé velikosti; nejhojněji: (521) 30*/,; (321) 30*/, (110)oo 0. Používá se těchto granátů velmi hojně k broušení již v Indii, a také se v značné míře do Evropy vyvážejí. Také na jiných místech se objevují.

Obecný granát. — Velmi hojný ve svoru a rule. V okresu Hazári- bághu: (110) o O. (321) 30*/,. (211) 202; v okresu Nelloru : (110) o0:

Hessomitu podobný granát znám jest z pohoří Nílgirí a z okresu Nelloru (v rule). Také na Ceyloně se objevují. — Také pyropu podobný granát se uvádí z jižní Indie a z Barmy. Uvarovitu podobný zelený granát nalezen byl v provincii Rupšu, v Kašmíru; tvar byl: (110) co %

83. Axinit.

V žilách v hippuritovém vápenci (poblíže žil čedičových a syeni- tických) v Afghánistáně, asi 11 km. záp. od Kandaháru. 84. Lapis Lazuli.

Byl nalezen v Badakšánu, a udává se též z Afghánistánu a Balučistánu.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 69

85. Lepidolith (slída lithionová). Nachází se v žilách žuly v okresu Hazáribách (v Bengálu), v okolí Pihiry (24" 38' s. š. 859 51" v. d.), v dosti značném množství co hornina; někdy obsahuje zrna cínovce. Barvy jest fialově červené až šedo-fialové. Obě odrůdy byly analysovány; a sice fialově červená p. Tweenem, a ta poskytla:

Byslbekiemiče 60 ©, by 50:39 Boys Robin CS40 M S20 00 DL B 21603 M MOLeCn 44 HLA 1 ledy: REGENTA do APA, DAVY 465 3) OM DSTT ARA Slo asstea dna, VPA OJ Lid A8 140) ARE SOdné 4 AA MET 45 AA 0. o RUMOKU M o alde o) ei 617 oě PSE DAVO DA Vo ddd obkocy ar nh ka slad vy YP ŘS te ABD TO2HGNM

Šedofialová odrůda byla analysována v laboratoři university ve Virginii panem M. Page-em, který ustanovil ve 102 gramech:

BASTARD A005 Ubirah. 0., sad doodké id kk 6? Rzaděscě ddd a RE ME SOA- s (609 kysherubidiat 16290, "070070

86. Flogopit. V dolomitu se serpentinem, blíže Singraulie v jižním Mirzápuru. 87. Muskovit (slída draselnatá).

Jest v Indii velmi značně rozšířena, nejprve co součást krystalli- nických hornin, žuly, ruly, svoru a pod.; mimo to ale vyskytuje se na mnohých místech ve velkých kusech a deskách.

Tak se nachází v okresu Hazáribáchu (v Bengálu) na žilách hrubozrné žuly (pegmatitu); tam vyskytují se kusy, z nichž dají se řezati desky 53 cm. dl. a 45 cm. šir., také 58 cm. dl. a 40 cm. šir., dobývá se šachtami, jež se hloubí ve směru zmíněných žil; používá se jí k různým ozdobným předmětům v Indii, ale také se značně vy- váží. Podobně vyskytuje se slída v deskách v okresu Majsúru, též v žulových žilách ; dále v záp. Ghátech, ve Vainádu (v j. Indii) a v Rádž- putáně (Tonk, n všude jest v dostatečné velikosti, že mohou se desky z ní řezati. — V r. 1886— 87 bylo slídy vyveženo z Indie 113 ctů. v ceně 154566 rup. (tolik zlatých).

88. Chlorit. Dosti hojný, co součást chloritických břidlic a někdy- také v rule.

70 Otakar Feistmantel

89. Steatit a talek.

Talek vyskytuje se co hornina v podobě mastkové břidlice na několika místech v Indii a sice v okresu Salemu, Majsúru a Hajdar- ábádu (v Madrassku); v Orise, v okresu Midnápuru a v okolí Gájy (v Bengálu); také v Čutia Nágpuru, v Mánbhúmu, v Singhbhúmu; této horniny používá se k výrobě různých nádob (talířů, misek, koflíků atd.); a jest barvy šedé, červenošedé a pod.

Steatit vyskytuje se v Rádžputáně v státě Džájpurském (u místa Mora), kde uložen jest v prahorních břidlicích a tvoří vrstvu asi 2 st. (63 cm.) mocnou (v tak zvané Arávalli series). Dováží se do Agry, kde se z ní vyřezávají různé ozdobné předměty. Steatit vysky- tuje se také v Afchánistáně a v Barmě, kde se ho používá jako tužek k psaní na břidlici.

90. Serpentin.

Vyskytuje se místy dosti hojně v metamorfických horninách v Mánbhúůmu, v jižním Mirzápuru, jakož i v podobě žil v mladších horninách v Arakan-Jomě (v triasu) a na ostrovech Andamanských a Nikobarských (v eocénu).

Pěkný, cenný serpentin, světle žlutozelený a průsvitný nachází se v Kašmíru u místa Iskardo (v Baltistáně), kde z něho vyrábějí ozdobné předměty, mezi jinými misky a koflíky, zvané zahr-muhra, jimž se připisuje ta vlastnost, že prasknou, jakmile se do nich nápoj, který by byl otrávený, naleje.

Chrysotil vyskytuje se v serpentině v Arakan-Jomě, v Barmě a v jižním Mirzápuru, v Bengálu.

91. Seladonit.

V amygdaloidickém čediči (trappu) v Dekkanu, kde tvoří po-

vlak dutin, anebo menší dutinky zcela vyplňuje.

92. Bronzit. V gabbru v Arakan-Jomě a na Nikobarských ostrovech. 93. Wollastonit. Vyskytuje se v jižní Revě, v centrální Indii, u vesnice Raondi (239 56' s. š. a 829 32" v. d.), kde se objevuje ve vápenci, vloženém

v rule. Také v jižní Indii, v okresu Tinevelly, objevuje se v krystalli- nickém vápenci.

94. Pyroxen (Augit). Objevuje se jen co součást čedičů, ale nebyl ve větších kry- stallech pozorován. Některé odrůdy jsou známy: salit v pohoří Nílgirí,

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 71

kokkolith pospolně s granátem v Čutia Náepuru v j. Indii, v meta- morfických horninách; také ve vápencích, ku př. s výše uvedeným wollastonitem.

95. Rhodonit.

Nalezen byl v jižním Mirzápuru, jakož i poblíže Nágpuru v cen- trálních Provinciích.

96. Amfibol.

Obecný amfiboč vyskytuje se hojně co součást metamorfických hornin, ku př. syenitických žul, syenitických rul atd. Také co hlavní součást amfibolových hornin.

Tremolit velmi obyčejný v dolomitech metamorfických hornin na mnohých místech, jež není zapotřebí zde zvláště uváděti; podobně se to má s akčřnolitem, který dosti hojně v metamorfických horninách se objevuje, buď co břidlice aktinolitová, neb v jednotlivých krystallech v talkové břidlici, ve vápenci atd.

Asbest nalezen byl v jižní Indii (v Madrasské Provincii), v Čutia Nágpuru, v Afchánistáně, v Pandžábu a v Garhválu.

Jade (džéd) neboli nefrit klade se k amfibolu; v Indii vlastní se nenachází, ale vyskytuje se dosti často v Turkistáně, v údolí Kara- kášu; jest barvy světle modravě zelené, průsvitný. Džéd (z Karakášu) byl v novější době zkoumán a analysován v laboratoři university ve Virginii panem C. L. Allenem*) jenž ustanovil tvrdost: 6:5; speci- fickou váhu 2:98 — dále:

IKystkřemič 51:35 AO HORE 1:03 A SZOlOZIL čs od dh4s E22 „hořečnatý ..- -4+ 22.19

HhITC VÁDENE 546 s scart 13:40 A SOdNALKA 5 Jas ča 0:25

rasa se 20

VOGVŘVSBA NU SO 269

98:90

Od jadu (džédu) rozlišuje se jadeit (džadeit), který jest ona část nefritů, jež obsahují více kysl. hlinit. a sodnat., a spíše spodumenu se přidružují. Tento jadeit (džadeit) vyskytuje se dosti hojně v okresu Mogungu, v Horní Barmě, kde se na něj doluje; vyskytuje se v po- době valounů. Jadeit je poněkud tvrdší než Jade, má 6:9—T a vyka-

*) F. R. Mallet: Geology of India IV. p. 85.

72 Otakar Feistmantel

zuje 3:24—334 specif. váhy. Větší kusy mají dosti značnou cenu, neb se jich v Barmě a hlavně Číně používá k výrobě ozdobných předmětů. 97. Beryll a aguamarin.

Beryll vyskytuje se dosti často v Rádžputáně, a sice v žulových žilách, jež prostupují tamnější metamorfické horniny. Podobně nalezen byl beryll v žulové žile v Orisse, v okresu Tálčiru (v Bengálu); tam se vyskytly krystally: (1010) « F. (0001) oP; (1010) o P. (1120) o P2.

(0001) oP; (1010) o P. (1120) e P2. (1121) 2P2. (1011) P. Jsou

barvy zažloutlé a neprůhledné; také v okresu Hazáribáchu vyskytuje se beryll. Z jižní Indie, v okresu Koimbáturu znám jest aguamartn. 98. Orthoklas.

Hojný co součást hornin, hlavně žuly a ruly; velké kusy or- thoklasu jsou především hojné v žilách hrubozrné, pegmatitické žuly, jako v Bengálu, C. Indii, J. Indii a p. Dosti často vyskytují se žíly písmenkové žuly, která pozůstává z čistého živce, prostoupeného po- délnými jedinci křemene ku př. na mnohých místech v Bengálu. Kry- stallovaný živec uveden byl z hornin metamorf. u Čamatu v Čutia Nágpuru, byl: (110) o P. (130) o $3. (010) o Pw. (001) oP. (101) Po. (111) P. Praví se o něm, že to byla srostlice, ale není udáno dle kterého zákona: Z odrůd jsou známy: Adďular v žilách ve svoru neb rule v okresu Nelloru, také v okr. Bangalúru; z žule v okresu Katáku a na jiných místech. Na Cejloně okazuje odrůda aduláru hru barev, a poskytuje šperkovní kámen (měsíček).

99. Mikroklin.

Mikroklin pozorován byl co drobnohledná součást různých gra- nitických hornin v s. z. Himálaji; také v čedičové hornině tamtéž. Co kámen amazonský nachází se v Bengálu, v okresu Tričinopolii a pohoří Nílgirí v j. Indii (v žule a rule).

100. Albit.-—

Uvádí se z porfyrové horniny v Kašmíru. Také z jižní Indie,

ale to není zaručené.

- 101. Anorthit.

Byl popsán pod jménem čnďčamit z jižní Indie, z okresu Sa- lemu (Karnatik).

102. Oligoklas.

Tvoří součást žul himálajských, jež tvoří střední osu tohoto po- hoří hlavně v jednotlivých vysokých vrcholech.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 73

103. Apophyllit.

Jest velmi hojný nerost v trrappu dekkanském; hlavně v záp. Ghátech, kde při stavbě železnic v Bhor-*) a Thulghátu byly nale- zeny znamenité kusy, s překrásnými krystally. (Bhorghát jest jiho- vých. od Bombaje, na dráze do Púny a Madrasu ; Thulghát jest sev.-vých. od Bombaje, na dráze do Džabálpuru a do Kalkutty); také u Púny objevily se pěkné kusy při zakládání studnic. Barvy jsou obyčejně bílé, někdy červenavé a zelené ; často jsou úplně čiré. Prismatická po- doba převládá; tvary pozorované na kusech ve sbírkách v Kalkuttě jsou:

(100) o Pw (111) P (001) oP; (často jako krychle (© 0m), s 0,) (100) o Po (111) P (001) oP (110) o P; (100) o Po (001) oP (111) P (210) m P2; 6800) 'c5'565:(001) oP (111), P-(113) ";P. Jindy zase převládají tvary jehlancové, jako: (111) P (100) o Pw; (111) P (100) o Pw (001) oP. Opět jindy jsou oba druhy tvarů stejnoměrně vyvinuty: (100) o Pow (111) P (210) o P2 (001) oP. 104. Analcim.

Uvádí se z trappů dekkanských v záp. Ghátech, u Púny a v po- hoří Gavilgarhském v C. Provinciích; také v Rádžmahálských horách se uvádí, jest nerost vzácný.

105. Chabasit.

Nerost dosti vzácný v dekkanském trappu v okresu Púně a Ma- zagonu v Bombajsku.

106. Laumontit.

Jeden z hojnějších puchavců v trappu dekkanském u Púny, A záp. Ghátech (Bhor- a Thulghát); také v okresu Mazagonu v Bom- bajsku, pak také v Kathiaváru,

107. Epistilbit. Uvádí se z trappu dekkanského u Púny. 108. Stilbit (heulandit).

Jest velmi hojný v dekkanském trappu, a sice na Bhor a Thul- ghátu, na ostrově Elefantě, v údolí Narbady a na jiných místech, krystally jsou hojné; hlavní tvary :**)

*) Toto jest v Evropě všeobecně známé naleziště; tam odtud pocházejí pěkné kusy v dvorním Museu ve Vídni. **) F, R. Mallet v: Geology of India IV p. 127.

74 Otakar Feistmantel

(010) o Po (201) 2Po (201) — 2Po (001) oP; (010) oPw (201) 2Pm (201) — 2Pm (001) oP (110) m P; (010) oPo (201) 2Pmo (201) — 2Pm (001) oP (110) o P (111) —P;

(010) ooPmw (201) 2Pm (201) — 2Pm (001) oP (110) o P (111) —P (011) Pw;

(010) oP (201) 2Pw (201) — 2Pm (110) o P (001) oP

(111) —P (101) Po.

U všech těchto tvarů převládá (010) ooPw, (201) — 2Po ,

a (201) 2P o. 109. Desmin (Stilbit). Nejhojnější z zeolitů v trappech indických, hlavně na Bhor a Thulghátu, dále u Půúny, na ostr. Elefantě, v pohoří Ga- vilgarh, v údolí Narbady, v okresu Džabálpuru atd. Velmi často na- cházejí se pěkné krystally a jsou různé barvy; krystally jsou jed- notlivé, sloupovité neb deskovité, anebo jsou snopkovitě a vějíťovitě

urovnány. V indických publikacích jsou krystally uvedeny, jakoby:

náležely k soustavě rhombické; avšak všeobecně považuje se desmín

za nerost jednoklonný, a zdánlivě jednoduché rhombické krystally jsou -

srostlice (prorostlice) a musejí se tedy značky rhombické, pod nimiž tento nerost uveden jest, převésti na odpovídající v jednoklonné sou- stavě. Pozorované krystally uvádí pan Mallet v díle citovaném podle rhombických známek a znějí takto:

(100) o Po (010) o Po (111) P;

(100) oo Po (010) o Po (110) oP (111) P;

(100) o Po (110) © P (010) o Po (111) P (252) 3/,P5/,. (100) co Pow (110) o P (010) o Pe (111) P (252) *,P5/, (001) oP.

Postavíme ale ty krystally do takové polohy, aby vyhovovaly soustavě jednoklonné, shledáme, že se maji plochy následovně:

De cu oP; (111) P=(110) o P; (010) o Po (110) o P= (011) Pw; (252) 3, P*/, = (250) ao P*/,, a (001)

oP— (101) P; dosazením těchto symbolů obdržíme pak for-

mule pro dotyčné jednoklonné tvary. 110. Natrolit. Uvádí se z trappu dekkanského, z několika míst (Gavilgarh, Ahmadnagar), a také z trappu v Rádžmahálském pohoří.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 75

111. Skolecit.

Vyskytuje se v trappu dekkanském dosti hojně, a sice by tyto -indické skolecity (dle Luedecke v Naumann: Elem. d. Mineral. 12. vyd. str. 723, naleziště v Khandalla) z Bhorchátu náležely do jed- noklonné soustavy; mimo to nalezá se na jiných místech v záp- Ghátech a také na severním svahu dekkanské vysočiny, poblíže jeskyň Ellúrských.

Od skolecitu odděluje se tak zv. Foonahlith (Púnalit), který jak se zdá od skolecitu se liší hlavně lučebním sloučením, má totiž méně kysl. vápenatého (skolecit průměrně 1595, a půnalit jen 10-318 ve sto dílech látky).

112. Mesolit. V trappu na Bhorghátu v záp. Ghátech. 113. Thomsonit.

Poněkud vzácnější puchavec v dekkanském trappu; a Sice uvádí se z okolí Bidžápuru, Šolápuru (jihových. od Bombaje) a z údolí Narbady; a také z okresu Ahmednagaru (vých. od Bombaje) byly kusy nalezeny.

114. Prehnit.

Velmi vzácný nerost v dekkanském trappu; nalezen u Mazagonu v Bombajsku. Jinak se vyskytuje prehnit také v Rádžputáně, poblíže Adžmíru, a sice v hornině amfibolové.

115. Kaolin.

Na několika místech co výtvor větrání krystallinických živ-

cových hornin. ; 116. Titanit (Sfen).

Co mikroskopická součást v trappech, dioritech a amfibolových horninách v údolí Satledže, v dioritu v Hundesu (v Tibetě); ve fel- situ v Rádžputáně atd.

Nerosty organogenní. 117. Uhlí.

Jest ve vých. Indii dosti značně rozšířené a tvoří dosti mocná uložení. Přichází co uhlí různého stáří, a Sice třetihorní, křídové, jurské a triaso-permské. skytuje se v rozsáhlé soustavě vrstev sladkovodních, v „soustavě gond- vánské (Gondwána-System), jež se dělí na oddíl zpodní, střední a svrchná.

Oddělení zpodní a středné obsahuje nejvýnosnější flece uhelné, jež uloženy jsou v jednotlivých, menších neb větších pánvích; rozprostírají

16 Otakar Feistmantel

se mezi Kalkuttou a Bombají, a nalézají se v údolí řeky Damudy, pak v záp. Bengálu, v provincii Révě a v pohoří Satpáře: pak táhne jeden pruh do Orissy, a druhý podél ř. Godávarie. Vyskytuje se v těch vrstvách také značné množství otisků, ale jiných než v ev- ropském uhelném útvaru; jsou takové, jaké tu nalezáme v j. Africe a ve vých. Austrálii; tyto jakož i ostatní poměry poukazují k tomu že uhlí jest mladší a nejlépe budiž považováno za permo-triasové.

Velká část těchto uhelných pánví není posud všeobecnému ob- chodu přístupna a to pro nepříznivou polohu svou; také nedošlo uhlí "ještě všeobecného upotřebení. — |

Uhlí dobývá se posud hlavně v pěti pánvích a Sice v pánví Ránígandž-Bardvanské a u Giridi-Karharbári v Bengálu, u Mohpáni (jihoz. od Džabálpuru), u Varúry (jižně od Nágpuru) v stř. Pro- vinciích a u Umerie v j. Révě (východně od Džabálpuru). Uhlí do- bývá se pomocí šachet, chodeb, a při výchozích pomocí lomů. Hor- níci tamnější jsou domorodci, správu vedou Evropané. —

Severně od tohoto všeobecného uložení zmíněných vrstev na- lezá se v Sikkimu, na úpatí hor himálajských, pruh vrstev uhlonosných téhož stáří, jako výše uvedené — ale nemají posud žádné důležitosti uhlí jest značně pomačkáno a rozdrceno.

Uhlí toto z některých pánví, jako v Karharbári (Giridi) a v Rá- nígandži poskytuje dobrý koks.

Ve vrstvách svrchného oddělení (jurského) gondvánské soustavy vyskytuje se uhlí jen v údolí řek Sonu a Narbady — ale v množství nepatrném.

V útvaru křídovém nalezá se uhlí v pohořích Gáro, Khási a Džaintia (v Assamu). Užívá se ho jen lokálně k zásobování sanitária Šillongu v pohoří Khásii. Také v Barmě jest uhlí křídové.

Třetihorní uhlí jest dosti značně rozšířené a dosti důležité; pře- devším je nalezáme v Assamu, východně a jižně od Dibrugarhu; některé flece tam jsou 20, 40 až 70 stop (6 až 21 m.) mocné. Te- prve v poslední době výroba poněkud stoupla. Třetihorní uhlí jest také v Arakanu, Pegu, v Himálaji, v Solném Pohoří a v Pohoří Su- lajmánském. — i

Výroba všeho uhlí obnášela v r. 1886/7: 1,388487 tun (27,109740 ctů.), z čehož největší část na Bengál připadá; Střední Provincie vykazuje 119.116 tun (2,582.320 ctů.); Umeria 7698 tun (153.960 ctů) a Assam 43707 tun (874.140 ctů.). Mimo to dovezlo se uhlí z Australie a z Evropy 765668 tun (15,313,360 ctů.).

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 7

118. Jantar. Vyskytuje se jedině v Horní Barmě, v údolí Hukungu, pospolně -s lignitem. 119. Petrolej.

Vyskytuje se na různých místech, a sice v Pandžábu, v Assamu a v Barmě. V prvních dvou provinciích, kde se vyskytuje ve vrstvách třetihorních, nedosáhla výroba posud žádné zvláštní důležitosti. Hlavní výroba posud děje se na pobřeží Arakanu, na ostrovech Čedúba a Borongo (jižně Akjábu) a pak v Horní Barmě, na vých. pobřeží Ť. Iravadie u Jenang-gajungu (Je-nan-čaune), asi 96 km. nad Thajet- majem; v první krajině udává se výroba (1885) na: 1,450.423 callon (5,801.692 litrů), v druhé na 1,000.000 gallon (4,000.000 litrů). Pe- trolej tento vyváží se do Indie pod jménem „Rangúnského oleje“ — avšak daleko nestačí posud k zásobě celé Indie, tak, že se ještě do- váží značné množství amerického petroleje. *) V poslední době zmáhá se dovoz z Ruska.

Mimo to uvedeny jsou jednotlivé fossilní smoly, které ale nejsou ve všech případech úplně zjištěny, takže je zde neuvádím.

Podobně neuvedl jsem jisté nerosty, které buď dle svého slo- žení aneb dle naleziště nebyly zcela zjištěny.

KX. Horniny.

Hornin vyskytují se v Indii mnohé druhy. Především poskytují archmcké vrstvy pěkné odrudy.

1. Zuly a ruly vyskytují se na četných místech v Bengálu, v C. Provinciích, v jižní Indii, v pohoří Aravallii a v Himálaji.

Z větší části jsou to žuly obyčejné; v Himálaji obsahují oli- goklas. Všude kde se dobré odrůdy objevují upotřebuje se jich k stavbám různého druhu, jako mostů, tunelů, vodovodů, velkých budov atd.

Také mnohé staré stavby, jako chrámy atd. jsou z nich vysta- věny; velmi zajímavé jsou v tom ohledu chrámky u Mahávellipuru v jižní Indii, v okresu Činglepatu, jež jsou z velkých balvanů žuly in situ vytesány (tedy stavby monolithické) a překrásnými ozdobami opatřené.

*) Přehled petrolejových krajin podal nedávno: H. B. Medlicott: Note on the occurence ot petroleum in India — Rec. of the Geologl. Survey of India 1886. Vol. XIX pt. 4.

18 Otakar Feistmantel

V okresu Nellore-Kistna, v jihovýchodní Indii, vyrábějí z gra- nitické ruly kola k polním kárám.

Na mnohých místech v Himálaji jest rula tence zvrstvena, ob- sahuje mnoho malých granátků, a používá se jí k stavbě domů, a také ku krytí střech.

Odrůdy žuly se vyskytují tyto: písmenková žula — živec barvy růžové, žluté neb šedobílé; nalezá se Bengálu, v C. Provinciích a na jiných místech. -

Také pegmatit (hrubá směs křemene, živce a slídy) se vysky- tujn a jest ku př. matiční horninou slídy v Bengálu.

Zajímavý jest akolumit neboli elastický pískovec, který nalezá se 96 km. záp. od Delhi u místa Kaliány. Náleží do oboru hornin metamorfických a jest vložen do vrstvy prahorního křemene. Není v Indii znám co matiční hornina démantů *).

2. Krystallinická břidlice, jež se také k různým účelům používá, vyskytuje se v j. Indii v okresech Majsúru, Karnúlu a Kadapáh;

dále v Bengálu v okresu Monchyrském; v Rádžputáně v státě Alváru, -

v Pandžábu a v s. záp. Provinciích.

3. Velmi rozsáhle vyskytuje se čedič, nebo, jak v indické geo- logii se nazývá trapp; jest to hornina vyvřelá, která z větší části po- krývá tak zv. dekkanskou vysočinu, pročež hlavně pod jmenem dek- kanského trappu známa jest; pokrývá plochu 12.500 mil geogr. (688.286-25 km"); doba vyvření spadá mezi dobu křídovou a třeti- horní. V dosti značném množství vystupuje čedič také v pohoří Rádž- mahálském, kde jest stáří jurského; mimo to nalezá se v podobě žil ještě v jiných útvarech.

Vyskytuje se v odrůdách různých, co pevný čedič, barvy tma- vošedé, černé, zelenavé atd., jemnozrný až skoro hustý; vedle toho ale jako hornina mandlovcovitá dutinovitá, obsahující různé minerály, jako různé odrůdy křemene (achaty, jaspisy, chalcedony atd., ame- thyst, křemen atd.) pak hojné puchavce (apophyllit, desmín, stil- bit a p.).

Čediče používá se na místech, kde se v dobré jakosti objevuje, ©

jakožto dobrého stavebního kamene, ku př. v okolí Bombaje, a na jiných místech; slouží k stavbám mostů, používá se ho při stavbách železničních, silnic atd. V Kalkuttě používá se Rádžmahálského če-

*) Nedávno uveřejnil R. D. Oldham článek o této hornině v Rec. Geolog. Surv. of India, XXII. 1. 1889. str. 51 a násl., kde se téz zmiňuje o jiném elastickém pískovci (mladšího uložení) v Beráru, blíže Cárli.

S A o o (9

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 79

- diče do základů a co štěrkovního kamene při stavbě ulic. Již v dobách

dávných užívalo se ho k různým účelům; nalezají se z něho mlaty

| zhotoveně, obyčejně hlazené. Světoznámé jeskyňové chrámy u Ellúry, - Adžanty, u Karli a na ostrově Elefantě, z nichž některé pocházejí

z 200—150 r. př. Kr. jsou též v tomto dekkanském čediči vytesány. 4. Do té skupiny náležejí také ještě staré pískovce, jež skládají

-velkou část pohoří Vindhije a Kajmůúru, jsou známy pod jmenem

| vindhijského pískovce (Vindhyan sandstone). Vyskytují se pískovce -v oddělení zpodním tohoto útvaru, v tak zvaných vrstvách kajmůrských -a v oddělení svrchním, v tak zvaných vrstvách bhanrérských. V prvém | oddělení nalezají se rozsáhlé lomy u Čunáru, na řece Ganze, blíže - Benaresu, a kámen odtud také znám co „čunárský kámen“ ; v druhém -oddělení nalezají se důležité lomy v hřbetech jižně od Agry, u Fa-

téhpur Sikri a u Gvalioru. Hornina jest pískovec jemnozrný, zrna velmi stejného, tuhý a dá se dobře spracovati. Pískovec čunárský jest obyčejně barvy červenavě-

-žluté nebo zašedlé; onen z vyšších pásem jest obyčejně masově čer- o vený, a pak žlutě skvrnitý neb tak pruhovaný, aneb jest někdy -v celku tak světle zbarvený.

Tvoří velmi užitečný a důležitý stavební kámen; čunárského po- užívá se v okolí Benaresu, a dováží se až do Kalkutty; velké stavby

-v Allahábádě, v Agře, Fatéhpur Sikri, v Delhi atd. pozůstávají z čer- „ vených pískovců vrstev bhanrérských; pískovce obou oddělení po-

"skytují sloupy až 5 m. vysoké, jichž se s dobrým prospěchem po- -užívá co sloupů telegrafních (na místě dřevěných tyčí), jež velmi dobře vzdorují klimatu a řádění termitů. V střední Indii, hlavně v okolí „Sácaru, nalezají se také mlaty rázu palaeolitického, hotovené z těchto - pískovců.

5. Mimo tyto staré pískovce stávají ještě jiné pískovce mladší,

| které také dosti často dobrý stavební kámen poskytují; jsou to pí-

skovce soustavy gondvánské, hlavně v Bengálu a Středních Provin-

ciích (stáří od permu až do Jury); pak jurské pískovce v Kači

(v Bombajsku) a třetihorní pískovce v předhořích himálajských. Na

| některých místech tvoří pískovce soustavy gondvánské, hlavně svrch- ního oddělení celé pohoří, jako jsou ku př. pohoří Mahádeo a vysočina - Pačmarhi v C. Provinciích.

6. Dále vyskytují se na mnohých místech ku př. v střední

a jižní Indii křemence metamorfické a submetamorfické, jichž také © k hrubé stavbě se používá. V jižní Indii, záp. od Madrasu, nalezá se. | množství mlatů polaeolitického vázu, jež jsou z křemence.

80 Otakar Feistmantel

7. Vápenec co nerost byl již uveden; ale velmi hojně objevuje se co hornina, především v podobě mramorů, jichž se různě používá. Velmi rozsáhle jest mramor, částečně dolomitisovaný, vyvinut v údolí řeky Narbady, jihozápadně od Džabálpuru, kde řeka protéká v délce asi 3:2 km. úzkým průsmykem ve skalách vápenných nad míru malebně rozložených; strmé břehy tam mají 24—30 m. výšky.

Místo to jest známo pod jmenem „mramorových skal“ (marble rocks); mramor jest uložen v metamorfických horninách souvrství zva- ného Vindhija; bylo ho použito v okolí k různým stavbám; vadí mu však ta okolnost, že jest hlavně následkem vyvření čedičů, jež jej na několika místech prorážejí, velmi značně popraskán.

Nejpěknější mramor, jehož se hojně co ozdobného stavebního kamene používalo a ještě používá, nachází se v Rádžputáně a sice hlavně v státech Alváru, Džájpuru a Džhódpuru.

V státě Alváru dobývá se hlavně u místa Džhirri, a pocházejí tam odtud veškeré monolithické sloupy v paláci alvárském — Fis ale jest výroba nyní dosti nepatrná. |

V státě Džájpuru jsou doly hlavně u místa Rajalo; hlavně jest to mramor bílý, jehož se používá k stavbám a k výrobě sošek a jiných ozdobných předmětů; také vyskytuje se mramor růžový, jehož se upo- třebuje k pracím řezbářským a ozdobným.

Nejrozsáhlejší zdají se býti lomy na mramor u Makrány v státě Džhódpurském, odkudž pochází nejlepší bílý mramor; lomy jsou dosti staré a poskytovaly mramor k velké části věhlasných, po Sev. Indii roztroušených staveb, jako v Agře (Tádž-Mahál a jiné) ve Fatéhpur Sikri, v Delhi, Lahoru, v Džájpuru, v Dzhódpuru a j.; dá se výtečně leštit, vyrábějí se nyní z něho mříže k oknům (zvané džalí), sošky zvířat, bohů a j., vykládají se mosaikou z polodrahokamů, po způ- sobu, jakým byla mosaika v mausoleu, Tádž-Mahálu (v Agře) pro- vedena. Vzhledem k mramorovým mřížím uvésti dlužno mausoleum světce Salima Čišti ve Fatéhpuru Sikri.

Uvedené vápence uloženy jsou v metamorfických vrstvách sou- stavy pohoří -Arávallie.

Také v jižní Indii, v Madrassku vyskytují se vápence, a sicé částečně v horninách krystallinických, částečně ve vrstvách křídových.

Zvláštní mramory lasturnaté a korallové, jichž se také co ozdob- ných kamenů používá, vyskytují se v jurských vrstvách v Kači © a u Džesalmiru v Rádžputáně, a v křídových vrstvách u Bághu v centrální Indii.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 81

Lokálně arci používá se jednotlivých uvedených vápenců také k pálení vápna; z velké části slouží k tomu účelu tak zvaný kankar ít. j. vápenné konkrece v náplavních vrstvách), o němž jsem se již -při kalcitu zmínil. | Mimo to ale připravuje se jemný druh vápna, pálením škořápek měkkýšů, jež na některých místech velmi hojně nahromaděny se na- lezají; toho vápna používá se hlavně v přípravě smíšeniny k žvýkání (Pan-supárí). | ©. Zde také uvésti dlužno různé hlíny, jichž se k různým účelům, -jako v hrnčířství, k výrobě ohněvzdorných a obyčejných cihel užívá. | Hrnčířský průmysl jest velmi rozšířený, a vyrábějí se nejprvé obyčejné druhy nádob ve velkém množství. Na některých místech „vyrábějí se druhy lepší, ba i velmi pěkné a umělecké, tak ku př. „v Travankoru a Hajdarábádě, v Dinápuru (v Bengálu), v Azimgarhu ((v s. záp. Provinciích), v Surádžcarhu v Bengálu, v Patně (v Bengálu), v Šuratu, v Guzeratu, v Kotě v Rádžputáně, pak v Sindhu, v Pand- žábu atd.

Jisté druhy hlíny (měkké a mastné — valchovka) slouží též „k jídlu, říká se, že hlavně těhotné ženy ji požívají, ale není pochyby, (že zvyk ten jest všeobecnější, než se obyčejně za to má. V bazarech Ů Kalkuttě) prodávají se jisté tenké, miskovité koláčky, asi 5 cm. (v průměru, z polopálené hlíny, jichž se k tomu účelu užívá.

Výroba cihel (z cihlářské hlíny — náplavové) jest také dosti značně rozsáhlá,

Hlíny ohněvzdorné nacházejí se u Ránígandže a Karharbári, kde přicházejí v oboru vrstev uhelných.

9. Konečně můžeme zde také uvésti rašelinu, která se v Indii na příhodných místech také tvoří; objevuje se v pohoří Nílgirí v jižní Indii, avšak nikde níže než 6000 st. (18293 m.).

Dále nalezají se v okolí Kalkutty jisté vrstvy vegetabilních látek, které se musejí co obdoba rašeliny považovati, a Sice nalezá se vrstva taková v alluviu delty řek Gangy-i Brahmputru, a pak tvoří se po- dobná usazenina, nyní na dně rozsáhlých mělkých močálů zvaných džhál, z rozličných rostlinných odpadků. | Na pohoří Nílgirí tvoří se rašeliny většího dílu z těchže rostlin jako v Evropě, totiž z rodů: Seirpus, Carex, Parnassta, Utricularia a hlavně Sphagnum; k pálení používá se jen lokálně, a sice v městě Utakamandě v Nílgirí. | Dále přichází pravá rašelina v Kašmíru a v jiných částech Himá- laje; ale není tak pěkná jako v Nílgirí.

| Tř. mathematicko-přírodovědecká. 6

Otakar Feistmantel

Analysa kašmírské rašeliny poskytla následující výsledek :*)

uhlíku „31605 vodíku . 408 kyslíku . . 23:48 dusíku 2-02 popele . 3321 100— Podávám soustavný přehled nerostů a hornin. Přehled nerostů (ID). (Str. 43—77.) Prvky. (Str. 44—149.) Demant. Olovo. Tuha. Stříbro. Síra. Zlato. Měď. Platina. Birniky. (Str. 49—53.) Pyrit. Cinnabarit. Arsenopyrit. Molybdenit. Kobaltin. Realgar a auripigment. Pyrrhotin. Antimonit. Galenit. Chalkopyrit. Chalkosin. Bornit. Sfalerit. Tetraedrit. Kysličníky. (Str. 53—59.) Kuprit. Kassiterit. Korund (a odrůdy). Rutil. Haematit. Pyrolusit. Ilmenit. Limonit. Braunit. Opal. Křemen (a odrůdy). Psilomelan. Zirkon. Vad.

*) Srovnej: V. Ball, I. c. p. 123. Podobně i ohledně ostatních hornin k to-

muto dílu budiž poukázáno.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské.

Soli hálové. (Str. 59—60.)

Sůl kamenná. Sylvin. Fluorit.

Soli kyslikaté. (Str. 60—66.)

Chrysoberyl. Glauberit. Spinell. Anhydrit. Chromit. Baryt. Magnetit. Coelestin. Borax. Anglesit. Salnytr obecný. Sádrovec. Salnytr sodnatý. Mirabilit. Kalcit. Epsomit. Dolomit. Melanterit. Magnesit. Chalkanthit. Siderit. Bloedit. Aragonit. Vivianit. Cerussit. Libethenit. Soda (a Trona) Lazulith. Malachit. Chalkophyllit. Azurit. Apatit. Thenardit. Mimetesit.

Křemičitany. (Str. 66—75.)

Andalusit. Serpentin (Chrysotil). Kyanit. Seladonit. Staurolit. Bronzit.

Turmalin. Wollastonit. Epidot. Pyroxen.

Vesuvian (Idokras). Rhodonit.

Olivin (Chrysolith). Amfibol. Chrysokoll. Beryll (aguamarin). Granát. Orthoklas.

Axinit. Mikroklin.

Lapis Lazuli. Albit.

Lepidolith. Anorthit.

Flogopit. Oligoklas. Muskovit. Apophyllit.

Chlorit. Analcim.

Steatit (a talek). Chabasit.

6*

83

84. Otakar Feistmantel Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské.

Laumontit. Mesolit. Epistilbit. Thomsonit. Stilbit. Prehnit. Desmin. Kaolin. Natrolit. Titanit. Skolecit.

Nerosty organogennií. (Str. 75—77.)

Uhlí. Jantar. Petrolej.

Přehled hornin (IT).

(Str. 77—82.)

1. Žuly a ruly. 4. Pískovce metamorfické. Granitická rula. 5. Pískovce sedimentární. Písmenková žula. G. Křemenec.

Pegmatit. 7. Vápenec (mramor). Itakolumit. 8. Hlíny. 2. Krystalinické břidlice. 9. Rašelina.

3. Čedič (čili trapp).

Poznámka. Statiské udeje jsou dle posledních mi přistupných offii- cielních výkazů.

5:

Zprávy z analytické laboratoře c. k. české vysoké školy technické.

Předložil prof. K. Preis dne 11. ledna 1889.

(S 2 dřevorytinam.)

Hexagonalný fiuorokřeman draselnatý.

Z jedné kyseliny fosforečné, z Lahnských fosforitů v chemické továrně v Pečkách připravené a ve 209 B zahustěné, usadila se v ná- drži u dna předem vrstva sádry a na té shluky zvláštních krystalků, které mi inspektor jmenovaného závodu, p. Stoklasa laskavě k pro- zkoumání daroval.

. Krystalky ty, ve studené vodě nerozpustné, rozpouštěly se, ač zvolna, ve vodě horké. Plamen Bunsenova kahanu barvily fialově a při vyšetřování spektroskopem shledáno karakteristické vidmo dra- slíka, vedle něho však také čáry vápníka. Konc. kyselina sírová způsobila prudké šumění; unikající plyn vodou se rozkládal a vylu- čovaly se klčky kyseliny křemičité. Nechá-li se kapka za horka při- praveného roztoku na sklíčku odpařiti, lze mikroskopem pozorovati karakteristické pro fiuorokřeman draselnatý teseralné krystalky. Na základě těchto kvalitativných reakcí nebylo lze pochybovati, že po- znamenané krystalky jsou fluorokřemanem draselnatým, arci ne úplně čistým, nýbrž prostoupeným a srostlým s drobounkými hlatěmi sou- časně vyloučené sádry.

Již způsob tvoření se a neobyčejné rozměry krystalů tohoto finorokřemanu jsou zajímavy, ještě zajímavějším se stává však nález ten, jelikož jím jest dokázán dimorfismus fiuorokřemanu draselna- tého, známý již dříve při obdobném fiuorokřemanu amonatém, o němž se ví, že krystaluje buď v krychlové, buď v hexagonalné soustavě. Krystaly Úuorokřemanu draselnatého, připravené dosud pouze v roz- měrech takřka mikroskopických, byly výhradně tesseralné. Krystalo-

86 K. Preis

orafickým vyšetřováním krystalů výše poznamenaných, shledáno, že K;„SiF, může krystalovati též v soustavě šesterečné.

Kousky darovaného mi, bledě růžového nebo nažloutlého prepa- ratu (zbarvení způsobeno jest malým množstvím sloučenin železitých) pokryty jsou průsvitným povlakem, tvořeným z těsně srostlých, drob- ných krychlí K;SiF;. Na vrstvě této drůzovitě sedí jednak jednotlivé krychlové krystalky téže sloučeniny v množství sporém, jinak pokryta jest drůzami šestibokých až 5 mm vysokých jehlanců vývoje hemi- morfního, ježto toliko spodní polovice jest vyvinuta; na hoření straně

Obr. 1.

krystaly rozsáhlou plochou spodovou jsou ukončeny, kdežto na straně dolení jest tato plocha jen nepatrně vyvinuta (obr. 1). Vzácné jsou krystalky tabulkovité, na okrajích plochami jehlanu ohraničené (obr. 2). Obyčejně jsou krystalky tohoto šesterečného fluorokřemanu draselna- tého kostrovitě vyvinuty a dle střední hrany jehlanu hrubě rýhovány, následkem čehož sklon ploch jen přiblížně mohl býti stanoven. Ze sklonu c(0001)oP : p(2021)2P — 115957 plyne poměr a:c—= 1:08898, i jest tedy hexagonalná modifikace uorokřemanu draselnatého sou- tvarná se šesterečným fIluorokřemanem amonatým.

Úhly, p. prof. Vrbou laskavě vyšetřené, a theoretické úklony, vypočtené z výše uvedené hodnoty osy hlavní, jsou sestaveny v ná- sledujícím přehledu:

Pozorováno Vypočteno

p(202T):c(0001). . . . 115057 dis

JC(0VO) 4 06590 6403' 2P1(0221)0 5301 5326. Spodumen z Nových Mlýnů u Vápenného Podola. :

V loni mi odevzdal Dr. Nevole nerost, který nalezl u Nových © Mlýnů poblíž Vápenného Podola u Chrudimi. Již při kvalitativném vyšetření bylo nápadné poměrně značné množství lithia; dalším pak. výzkumem shledáno, že dotyčný nerost jest spodďumen, nový to pro Čechy mineral. |

ZM

Zprávy z analytické laboratoře c. k. české vys. školy techn. 87

Novomlýnský spodumen tvoří lupenatě stébelnaté aggregaty, barvy světle zelenavě šedé a jen v tenčích deskách průsvitné, na plochách štěpných nedokonale perleťově až skorem mastně lesklé. Často v sobě tají zrna skoro úplně bezbarvého vápence *“).

Kvantitativný rozbor provedl stipendista p. Kubricht:

OU DO) NA AO(BE O3). 30,107 C202 O2 MO 448 zdis sledyi NaO RTECH 202 TE O OPEL BROS 0

98-589,

Dle habitusu i dle chemického složení nelze o tom pochybo- vati, že dotyčný mineral jest spodumen; odchylky od složení analy- sovaných spodumenů jiných nalezišť se vysvětlují tím, že analysovaný Novomlýnský nerost jest již silně porušen, zvětrán.

*) Spodumen nalezen v jednom výmolu vedle kusů čistého vápence a byl pa- trně splaven z nedalekého, poněkud výše uloženého, nyní ne více odkry- tého lomu vápenného.

6.

Camerospongia monostoma, Róm. sp. z českého útvaru. křidového.

Sepsal Čeněk Zahálka. Předložil dne 11. ledna 1889 K. Vrba. (S tab. III).

1841. Manon monostoma, F. A. Rómer. Die Versteinerungen des norddeutschen Kreidegebirges. S. 2. T. 1. F. 8.

1864. Camerospongia fungiformis, F. A. Romer. Die Spongitarien des norddeutschen Kreidegebirges. S. 5. Non Seyphia (CČa- merospongia) fungiformis, Goldf. Petrefacta Germaniae. 1826. 1833: IP. 21871 655 E4

1878. Cephalites monostoma, Au enstedt. Petrefaktenkunde Deutsch- lands. Bd. 5. T. 139. F, 2. — 7. 8. 497.—503.

1883. Camerospongia monostoma, Hinde. (Catalogue of the fossil sponges. P. 141.

V českém útvaru křidovém nebyla posud nalezena mořská houba Camerospongia monostoma, Róm. sp. Podařilo se mi nalézti ji na dvou místech v okolí roudnickém, a sice na výšině rohatecké u Ži- dovic, ve stráni, jež slove „Na vinici“ a pak na výšině brozanské, v lomu u Čížkovic. Na obou místech vyskytla se v modravém měkkém slínu, jenž náleží podle stáří do oboru vyššího pásma turonského — pásmo teplické —- v českém útvaru křidovém. Obě tato naleziště podrobně jsem již popsal na jiném místě *) a sluší jen připojiti, že obzor slínu, v němž mořská houba tato nalezena, jest v lomu Čížko- vickém modravá drobivá opuka 2 m mocná, kdežto „Na vinici“ u Židovic jest to vrstva 9. ').

!) První zpráva o geologických poměrech výš. Brozanské. © Zprávy král. čes. spol. nauk. 1884.

Geologie výš. Rohatecké. Tamtéž. 1885.

Camerospongia monostoma, Róm. sp. 89

F. A. Romer píše "), že se vyskytuje tento druh často v pásmu Ouadraten-Kreide u Ilsenburku, Eikhorstu, Vordorfu, Peine a Oppeln. Ouenstedt*) pak uvádí totéž naleziště Oppeln a kromě toho Ouedlinburg a Salzgitter.

Úhledný hruškovitý tvar naší české Camerospongie momostomy (Tab. III., obr. 1.) má zvláště význačné zvláštnosti. Spodní část jest obráceně kuželovitá, vrchní polokulovitá. Spodní část opatřena je oblými vypuklinami i jamkami, které bývají často klikatě zprohýbané. Vrchní polokulovitá čásť je pokryta tenkou blanou hladkou, mírně zprohýbanou. Na vrcholu je kruhové ústí hlavní chodby s vysedlým okrajem. Tato hlavní chodba procházejíc prostředkem celé houby, zúžuje se od vrcholu nálevkovitě s hora dolů a končí malým otvorem v nejhlubší a nejužší části houby. Tělo houby skládá se z tenko- stěnných klikatě zkroucených chodeb, jichž tvar dodává spodní části houby onen zvraštělý povrch. Spodní okraj polokulovité části houby jest vlnitě vykrojen, přesahuje nad kuželovitou spodní čásť, a pod vysedlou hranou touto nalézají se hlubší, obyčejně polokulovité jamky. Camerospongia monostoma ve slínech okolí roudnického se vyskytující, bývá obyčejně stlačená se strany neb s hora dolů. Se strany smáčklé exempláry (takovým jest i kus na obr. 1. znázorněný) mají pak ovšem ústí hlavní chodby ovální.

Ze čtyř kusů u Židovic nalezených je nejpěknější ten, jejž jsem na Tab. III. obr. 1. vyobrazil; má výšku 6 cm, délku 6:5 cm, šířku 3 cm. Druhý podobně stlačený má výšku 4 cm, délku 6 cm. Třetí, též se strany stlačený má výšku 95 cm, délku 45 cm a šířku 3 cm. Čtvrtý kus, zlomek s hora dolů smáčklý má délku 6:5 cm. Jediný exemplar od Čížkovic, shora dolů smáčklý, je 25 cm vysoký, 4 cm dlouhý a široký.

Stěny chodeb a povrch dolní části houby sestává z šestibokkých jehlic, které mají uzly opatřené otvory v osmistěnné poloze (Tab. III. obr. 4.). Tenká blána hořejší části houby poseta je velmi malými otvory kruhovými neb podlouhlými (Tab. III. obr. 3.). Vysedlý okraj při ústí hlavní chodby má otvory protaženější (Tab. III. obr. 2.). Veškerá kostra pozbyla původní křemičitou hmotu svou, zaměnivši ji buď ve vápenec neb ve hnědel Místy je kostra v hnědel proměněná dosti pěkně zachována a lze dle ní o stavbě celé kostry správný po- jem si učiniti. Zřídka nalezneme na povrchu houby pěkně zacho- vanou vápenitou kostru.

2) Die Spongitarien d. nordd. Kreidegeb. 1864. Bd. 13. S. 5. 2) Petrefaktenkunde Deutschlands. Bd. 5. S. 497.—508.

90 Čeněk Zahálka Camerospongia monostoma, Róm. sp.

Naše Camerospongia monostoma srovnává se úplně s rodovými znaky Camerospongií, jak je udává d'Orbigny') i Zittel*), a co se týče druhových znaků souhlasí tyto s druhem Manon monostoma u F. A. Rómera?) a s Camerospongié fungiformís u téhož *), nikoliv se Scyphří (Camerospongit) fungiformis u Goldfussa *). Rovněž souhlasí náš druh s Auenstedtovým ") Cephalites monostoma, jehož kusy Fig. 9. a 4. na Tab. 139. upomínají na náš exemplar na Tab. III. obr. 1.

Vysvětlení obrazců na tab. Ill. |

Obr. 1. Camerospongia monostoma, Róm. sp. ze slínu Turonského u

Židovic na výšině rohatecké. Přirozená velikost.

Obr. 2. Povrch vysedlého okraje Camerospongie monostomy při ústí hlavní chodby, kreslený dle 6Onásobného zvětšení.

Obr. 3. Povrch horní tenké blány při 6Onásobném zvětšení Camero- spongie monostomy.

Obr. 4. Kostra Camerospongie monostomy z dolní části při 6Onásobném

zvětšení.

1) Traité élém. de Paléont. II. S. 212. 1847.

2) Studien úber fossile Spongien, I. Abh. d. M.-Ph. C1. d. k. bayer. Ak. d. W. Bd. 13. S. 56.

5) Die Versteinerungen des nordd. Kreidegebirges. S. 2. T. 1. F. 8.

+) Die Spongitarien des nordd. Kreidegebirges. 8. 5.

5) Petrefacta Germaniae. 1826.— 1833. 1. P. 218. T. 65. F. 4.

S) Petrefaktenkunde Deutschlands. Bd. 5. T. 139. F. 2.—7. S. 497.—508.

| | |

ZAHÁLKA: ČAMEROSPONGIA MONOSTOMA Tab. III.

Krestil Č Zahálka. Lith Farský vIraze,

Věstník král české společnosti nauk. Třida mathemat-přirodověd. 1089.

r (

Úber die Blůthenstánde der Cariceen.

Vorgelest von Dr. Lad. Čelakovský den 25. Jánner 1889. Mit Tafel IV.

In Engler und Prantl Natůrl. Pílanzenfamilien (II. 2. Abth.) und frůher schon in Engler's Jahrbůchern Bd. VII. theilt Pax die Cyperaceen in zwei grosse Hauptgruppen, námlich 1. Se?rpotdeen mit echten oder „raceměsen“ Ahrchen, und 2. Caricoideen mit „cymůs verzweigten“ Ahrchen oder Scheináhrchen. Unter ersteren sind Ahrchen ohne Endblithe (unbegránzte Ahrchen) gemeint, unter letzteren aber verschiedenartige Partialinflorescenzen (Ahrchen und Cymen), die das - eine mit einander gemeinsam haben, dass ihre erste Axe mit einer Blůthe abschliesst. Zu den CČaricoideen gehóren natůrlich vor Allem auch die Cariceen selbst.

Wenn man die Cariceemn, z. B. Carex, ganz objektiv betrachtet, so findet man allerdines keine Partialinflorescenzen mit Terminalblů- then, denn die mánnlichen Ahrchen sind ja unbegránzt, und auch die weiblichen Blůthenstánde einfachster Art sind 1blůthige Ahrchen mit unbegránzter, meist abortirender Axe und in ebenfalls unbegránzte zusammengesetzte Ahrchen geordnet. Die Blůthenstánde von Carex, auch von Hemicarex, Uncinia, Kobresia, Schoenoxyphtum wůrden also niemals auf den Gedanken gebracht haben, dass in ihren Blůthen- stánden einfachste Partialinflorescenzen mit Endblůthe enthalten sein - kónnten. Dieser Gedanke wurde aber bei Pax dadurch veranlasst, dass bei den meisten Cariceen die weiblichen Blůthen auf einer um eine Sprossgeneration hoheren Verzweigungsstufe erscheinen als die mánnlichen, was allerdings eine phylogenetische Erklárung verlangt. Diese glaubt nun Pax in der Gattung Elyna gefunden zu haben. Deren Ahrchen sind 2spelzie und 2blůthig, die untere Blůthe weib- lich, die obere mánnlich. Dass die untere Blůthe lateral und zur unteren Spelze axillár ist, wird allsemein anerkannt, aber zweifelhaft

92 Lad. Čelakovský

kónnte ihrer Stellung nach die obere mánnliche Blůthe sein, ob sie námlich ebenfalls und zwar zur oberen Spelze axillár ist, oder ob sie terminal und die obere Spelze dann leer ist; denn die Entwickelungs- geschichte des Ahrchens ist bisher unbekannt. Pax nimmt nun an, die mánnliche Blithe sei terminal und findet dann bei Blyna den Schlůssel zur Erklárung dessen, warum die weibliche Blůthe von Carex usw. einem hoheren Verzweigunesgrad angehort, als die mánnliche. Indem námlich die terminale mánnliche Blůthe ablastirt, so entsteht nach Pax das lblůthige weibliche Cariceenáhrchen, wenn aber die seitliche weibliche Blůthe sammt den Spelzen reducirt wird, so bleibt die nackte mánnliche Blůthe ůbrig, und daraus folet ganz einfach, dass die weibliche Blůthe in hóherem Verzweigungsgrade sich befinden muss. Pax findet also die Annahme, dass die mánnliche Blůthe von Blyna terminal sein můsse, nothwendig, um die auffallende That- sache, dass mánnliche und weibliche Blůthen in den Blůthenstánden der Gattung Carex und der meisten Cariceen úberhaupt nicht coordi- nirt sind, aufzukláren. So sagt er (Engler's Jahrb. l.c. S.6): „Die oben vertretene Ansicht úber die Stellung der beiden Blůthen in dem © Partialáhrchen von Elyna ist bisher noch nicht geáussert worden; es ist dies um so aufallender, als sie doch bloss als eine nothwen- dige Conseguenz der allgemein angenommenen Theorie Kunth's von dem Carex-Schlauch erscheint.“ (Die Theorie Kunth's besteht eben darin, dass die weibliche Blůthe nicht zu der den Schlauch bildenden Axe terminal, sondern zum Utriculus als ihrem Deckblatt

axillár ist.)*)

*) Nebenbei beruft sich Pax (1.c. pas. 8.) auch auf eine von Urban beobachtete Abnormitát von Carex acuta (C. gracilis Curt.), welche darin bestand, dass im Utriculus statt eines Fruchtknotens eine mánnliche Blůthe aus 3 Staub- bláttern gebildet worden war. Pax fasst diese Abnormitát so auf, dass sich in diesem Falle die im weiblichen Ahrchen sonst seiner Theorie nach abortirte mánnliche Terminalblůthe atavistisch entwickelt habe, die weib- liche zum Utriculus axilláre Blůthe aber ablastirt war, betrachtet also den Utriculus nicht als Deckblatt, sondern als leeres Vorblatt der mánnlichen Blůthe. Dieser Auffassung kann ich aus Grůnden, die im Verlaufe dieser Mittheilung entwickelt werden, nicht beistimmen; die 3 Staubblátter haben. sich dort aller Wahrscheinlichkeit nach einfach an Stelle des Fruchtknotens selber gebildet, die mánnliche Blůthe muss also zum Utriculus axillár ge- wesen sein. So hat es auch Urban selbst aufgefasst, denn er sagt (Abhandl. d. bot. Ver. d. Prov. Brandenburg. 1880. Flora von Lichterfelde pag. 52.), dass die Abnormitát fůr die verschiedene Metamorphose der námlichen (homologen) Glieder in den diklinen Carex-Blůthen spricht, indem das un- paare Štaubblatt in dem Schlauche dieselbe Orientirung hat, wie die unpaare

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 93

Gegen diese allerdings von Scharfsinn zeugende Auffassung der Cariceenáhrchen hat sich schon A. Schultz in Ber. d. deutsch. bot. Gesellsch. 1887 vernehmen lassen, und ich muss gestehen, dass ich in diesem Punkte der gleichen Meinung bin, wie Schultz, und es gleich nach Erscheinen der ersten Abhandlung von Pax in Engler's Jahrbůchern war, was ich bereits in den Berichten d. deutsch. Ge- sellsch. 1887 S. 149 angedeutet habe. Da jedoch Pax auch spáter in den „Pflanzenfamilien“ seine Auffassung aufrecht hált, so scheint es mir nicht úberflůssie zu sein, noch einmal auf dieses Thema zu- růckzukommen.

Zunáchst muss es schon etwas fremdartig berůhren, dass auf die gesammten Car'ceen eine Deutung úbertragen wird, die der ein- zigen Gattung Blyna nur unter der Voraussetzung, dass deren mánn- liche Bliůthe terminal ist, entlehnt wurde, und die den anderen Gat- tungen in so fern fremd gegenibersteht, als bei diesen die Axe der mánnlichen Blithe niemals (etwa in einem atavistischen Riůckschlag) eine Vorspelze und eine weibliche Seitenblůthe entwickelt. Úberhaupt widerstrebt es der natůrlichen Auffassung, die so einfache mánnliche Blůthe fůr ein durch Abort der Spelzen und einer weiblichen Seiten- blůthe reducirtes 2blůthiges Ahrchen anzusehen.

Dennoch misste man sich diesen Zwang schliesslich gefallen lassen, wenn wirklich kein anderer Ausweg bliebe, um die Verlegung der weiblichen Blůthen in eine hóhere Sprossgeneration zu erkláren, und wenn die zur Erklárung dienende Pax 'sche Auffassung nur sonst vorwurfsfrei wáre. Allein schon die letztere Bedingung trifft nicht zu. Wáre námlich die Ursache des mehrmals erwáhnten Verháltnisses der mánnlichen zu den weiblichen Blůthen der Cariceen die, dass bei der Stammform, wie angeblich auch bei Hlyna, eine terminale mánn- liche Blůthe mit einer lateralen weiblichen in demselben zweiblůthigen Ahrchen vereinigt gewesen sind, und wáre der gegenwártige Zustand durch Ablast theils der terminalen mánnlichen, theils der axilláren weiblichen Blůthe herbeigefiůhrt, so můssten die weiblichen Blůthen úberall einen hóheren Verzweiguneserad einnehmen, als die mánn- lichen, so důrften beiderlei Blůthen bei den Cariceen niemals im gleichen Verzweigungserade coordinirt gefunden werden. Solche Fille, in welchen mánnliche und weibliche Bliůthen der Cariceen coordinirt

Narbe des Fruchtknotens bei den meisten 3narbigen Carex-Arten. Die direkte Metamorphose der weiblichen Blůthe in eine mánnliche Blůthe findet, wie wir weiter sehen werden, auch sonst háufig statt (vergl. z. B. das mánnliche Terminaláhrchen in Fig. 5 mit dem androgynen in Fig. 1),

94 Lad. Čelakovský

vorkommen, giebt es aber mehrere und sie sind natůrlich auch Pax nicht unbekannt geblieben, aber von ihm nicht als triftiges Gegen- argument seiner Auffassung erkannt worden.

Solche Fálle sind: 1. Im oberen Theile der Gesammtinflorescenz von Schoenozyphťum tragen die Seitenáhrchen zunáchst eine zum Deck- blatt axilláre weibliche Blůthe (ohne Vorblatt und Axenrudiment) und darůber mehrere zu nachfolgenden Deckbláttern axilláre mánnliche Blůthen; so dass hier mánnliche und weibliche Bliithen Axen sleich hoher Ordnung abschliessen. 2. Bei manchen Arten von Carex findet dann und wann der Fall statt, dass am Grunde des mánnlichen Ahrchens eine einzelne direkt axilláre, also wiederum den mánnlichen Blůthen coordinirte weibliche Blůthe sich bildet. 3. Auch am Grunde der (zusammengesetzten) weiblichen Ahrchen entsteht čfter in der Achsel des allerersten Schuppenblattes (Vorblattes) eines solchen Ahrchens direkt eine weibliche Blůthe, welche mithin den úbrigen weiblichen Blůthen nicht, wohl aber etwaigen, am Ende des weiblichen Ahr- chens befindlichen mánnlichen Blůthen (Homostachyae acrarrhenae)

wieder coordinirt ist, welche Erscheinung A. Schultz ausfůhrlich .

bei einer langen Reihe von Arten verfolet hat.

Pax bemerkte zu den beiden ersten Fállen: Es erkláren sich eben solche Beispiele dadurch, dass die Hauptaxe, nach An- lage der lateralen weiblichen Blůthe, nicht abortirt oder als seta- fórmiges Gebilde in die Erscheinune tritt, sondern noch zur Pro-

duktion eines terminalen můánnlichen Archens schreitet: sie

stellen im Vereleich zu dem normalen Verhalten der Cariceen einen weniger reducirten Typus dar.“

Das ist vollkommen richtig, aber die Conseguenz davon wider- spricht durchaus der Annahme einer Terminalblůthe im Ahrchen der Stammform und der Gattung Blyna. Ein terminales mánnliches Ahrchen und nicht eine terminale mánnliche Blůthe muss dann bei dem weniger reducirten, also ursprůnelichen Typus vor- ausgesetzt werden. Die Pax'sche Hypothese enthált etwas voll- kommen Wahres, námlich den ganz richtigen Gedanken, dass úber der weiblichen Blůthe ein mánnlicher Theil des Ahr-

chens ablastirt sein muss; sie irrt aber darin, dass sie diesen'

Theil fůr eine Terminalblithe nimmt anstatt fůr einen unbegránzten Theil der Ahrchenaxe mit mánnlichen Seitenblůthen, worauf Sehoe- noxtphťtum und die zwei anderen Fálle so deutlich hinweisen. Von Reduktionen vielblůthiger unbegránzter Trauben und Ahren zu ein- blůthigen giebt es ja viele Beispiele, z. B. unter den Leguminosen

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 95

und Gramineen. Die Berůcksichtigung der minder reducirten, also álteren, ursprůnglicheren Typen der Cariceen verlangt also keineswegs die Annahme, dass bei Elyna die mánnliche Blůthe terminal sein můsse, sondern im Gegentheil erheischt sie die Lateralitát dieser Blůthe. Schoenoxyphtum, Blyna, Carex (Hemicarex ete.) bilden die drei noch deutlichen Štadien des Reduktionsvorgangs, durch den ein Theil der Ahrchen zuletzt 1blithig und rein weiblich geworden und zugleich, wie ich zeigen werde, die Erhebune der weiblichen Blůthe in einen hóheren Sprossrane bewirkt worden ist. Bei Schoe- nozyphtum besteht úber der weiblichen Blůthe (im oberen Theil der "Inflorescenz) noch ein Ahrchentheil aus mehreren mánnlichen Seiten- blůthen, bei Elyna nur mehr eine einzige mánnliche Seitenblithe ; bei Carex ist auch diese reducirt und so das einblůthige rein wei- bliche Ahrchen hercestellt. Es versteht sich, dass die letzte totale Re- duktion des mánnlichen Ahrchentheils nicht an allen Ahrchen statt- finden durfte, weil sonst lauter weibliche Ahrchen ůbrig blieben, sondern dass ein Theil der ursprůnelich doppelgeschlech- tigen Ahrchen, natůrlich nach einer bestimmten Regel, wiederum die einzelne grundstándige weibliche Bliůthe reducirt hat und so vollkommen mánnlich wurde. Auch bei Schoenozvyphium ist nur an einem Theil der androgynen Ahrchen der obere mánnliche Bestandtheil vóllig reducirt (námlich nur an den Ahrchen im un- teren Theile der Gesammtinflorescenz).

Im Nachstehenden soll nun noch des Náheren gezeigt werden, dass die Erklárung der Sprossverháltnisse im Blůthenbereich der Cariceen, insbesondere der so háufigen hoheren Sprossordnung der weiblichen Blůthen keineswegs eine zu reducirende Terminalblithe im 2blůthigen Ahrchen von Elyna verlangt, sondern dass die Annahme der Reduktion eines mánnlichen Ahrchentheils ber der weiblichen Blůthe, welche also ursprůnglich den mánnlichen Blůthen des Ahrchens coordinirt ist, alle Verháltnisse bei den Cariceen in allen Punkten befriedigend erklárt; so dass schliesslich kein Zweifel sein kann, welche von beiden Erklárungsarten nicht etwa bloss relativ den Vor- zug verdient, sondern úberhaupt allein auf Wahrheit Anspruch machen kann.

Dass die Stammformen der Čariceen wie der Cyperaceen ůúber- haupt Zwitterblůthen besassen, aus denen erst durch Reduktion die eingeschlechtigen Blůthen der Čariceen entstanden sind, ist unbe- streitbar. Nach dem phylogenetischen Gesetz der allmáhlichen Dife- renzirung sind úberhaupt alle eingeschlechtigen Blůthen (wenigstens

96 Lad. Čelakovský

bei den heutigen Angiospermen) fůr reducirte, aus Zwitterblůthen her- vorgegangenen Formen zu betrachten. Ich komme darauf noch einmal zum Schlusse zurůck; fůr jetzt nur einiges wenige, was die Carices betrifft. Wenn A. Schultz fůr die Cariceen eine Stammform mit ursprůnglich eingeschlechtigen, ja sogar ursprůnelich zweiháusigen Blithen aufstellt, so ist das nach klaren phylogenetischen Principien durchaus unstatthaft; dies wird Jeder zugeben, der z. B. Nágeli's besonders in der Formulirung und Anwendung der phylogenetischen Gesetze (Cap. VII. u. IX.) hóchst geistreiche und áusserst beherzi- genswerthe „Abstammungslehre“ gelesen und wohl erwogen hat.

Es giebt nur diese Alternative: Die Bliůthen der Stammformen der Cyperaceen waren entweder zwitterie und mit Perigon versehen, und aus ihnen sind durch Reduktion und Differenzirung die perigon- losen und eingeschlechtigen Blůthen z. B. der Car'ceen hervorgegangen, - oder die Blůthen waren ursprůnelich eingeschlechtig und perigonlos und sind dann z. Th. zwitterig und perigonbegabt geworden. Das letztere ist aber phylogenetisch undenkbar. (Ganz richtig sagt daher Pax: Wir haben die Erscheinungen der Reduktion schrittweise ver- folgen kónnen; ein blosser Úberblick úber dieselben zeigt, dass diese Entwickelungsreihen nicht růckwárts durchlaufen sein kónnen. Es widerstrebt vollig unseren Anschauungen, aus den nackten, eingeschlech- tigen Blůthen der Cariceen z. B. die hermaphroditen, mit 6 Perigon- bláttern begabten Blůthen von Oreobolus hervorgehen zu lassen; es wůrde auch fir diese Ansicht keinerlei Stůtze beigebracht werden kónnen; zudem spricht auch das Vorkommen von gleichartigen Re- duktionserscheinungen bei mehreren Tribus fůr eine Reduktion und nicht fir eine allmáhliche Entwickelung.“ Namentlich gilt von den Perigonborsten mancher Cyperaceen, dass sie wohl als Umbildungen wirklicher Perigonblátter begreiflich sind, nicht aber als erster Ansatz zu solchen gelten kónnen.

Die Zwitterblůthen sind nun bei den Cariceen durch Differen- zirung und Reduktion eingeschlechtie geworden, und zwar blieben zunáchst in jedem Ahrchen beiderlei Blůthen als coordinirte Sprosse vereinigt; die Ahrchen waren noch doppelgeschlechtig, oberwárts © mánnlich, unterwárts weiblich (mit nur einer weiblichen Blůthe). In diesem phylogenetischen Stadium befindet sich z. Th. noch Schoeno- xzyphium (was die oberen Ahrchen der Inflorescenz betrifft) und Elyna. Bei den ůúbrigen Cariceen ist die Differenzirung noch weiter vorge- schritten, auch die Ahrchen sind eingeschlechtig geworden, indem bei einem Theil derselben die unterste weibliche Blůthe schwand (resp.

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 97

"durch eine mánnliche ersetzt wurde), so dass diese Ahrchen rein „mánnlich wurden, bei einem anderen Theile aber der schon bei Elyna „auf eine einzige Staubblůthe reducirte obere mánnliche Theil des Ahrchens gánzlich abortirte, womit die fůr die meisten Cariceen cha- "rakteristischen 1blůthigen weiblichen Ahrchen geschaffen wurden.

| Dass dabei die weiblichen Blůthen immer in einer hoheren Spross- | generation bestehen blieben, als die mánnlichen, kam aber dadurch zu "Stande, dass in den Ahrchen der niederen Sprossgenera- „tion die weibliche Blithe, in denen der folgenden náchsthoheren Sprossgeneration der můnnliche Ahr- ochentheil in Wegfall kam.

| Die Art und Weise, wie die Blůthenstánde der Cariceen aus einem "ziemlich einfachen origináren Blůthenstande hervorgegangen sind, „werden die auf Taf. IV. beigegebenen T schematischen Figuren ver- - anschaulichen.

| Taf. IV. Fig. 1. stellt eine sehr regelmássige einfache Rispe dar, eine aus Ahrchen und zwar aus einem endstándicen und mehreren "seitlichen zusammengesetzte Ahre oder Traube. Jedes Ahrchen be- "steht aus mehreren mánnlichen und einer basalen weiblichen Blůthe. "Dies ist der Urtypus, der gegenwártig nirgends mehr unter den Cariceen "existirt, aus dem aber alle existirenden Blůthenstánde derselben ab- (zuleiten sind.

| Wenn die Ahrchen alle auf die weibliche Blůthe und eine mánn- "liche Blůthe reducirt werden, so erhalten wir den Blithenstand von "Blyna.*) Fig. 2.

| Wenn aber an den Šeitenáhrchen der ganze mánnliche Gipfeltheil "reducirt wird, das endstándige Ahrchen dagegen rein mánnlich wird, 80 entsteht der Blůthenstand der einháusigen Arten der Section Psyl- "lophora von Carex mit oben mánnlichen, unten weiblichen endstándigen "„Ahrchen“ und der Gattung Uncinia. Fig. 3.

Es ist nicht zu bezweifeln, dass die zweiháusigen Psyllophorem "durch weitere Differenzirung, d. i. durch Vertheilung des mánnlichen "und des weiblichen Theils der Inflorescenz der monócischen Pflanze bauf zwei Individuen zu Stande gekommen sind. Die mánnlichen Indi- viduen bilden námlich nur den oberen Theil, das Verminaláhrchen der

Ů

*) Ich habe mich úberzeust, dass der Blůthenstand von žlyna auch ein andro- gynes Terminaláhrchen besitzt, was ebenfalls fůr die Richtigkeit meiner Auffassung und, wie leicht zu begreifen (da die mánnlichen Ahrchen der Cariceen ohne Terminalblůthe sind), gegen die Pax'sche Hypothese spricht.

rs. mathematicko-přírodovědecká. 7

„ “ “

98 Lad. Čelakovský

Inflorescenz, die weiblichen nur den unteren aus den reducirten Seiten- áhrchen bestehenden Theil, unter Ablast des Terminaláhrchens.

Nun kann aber die Inflorescenz Fig. 1. durch reichlichere Ver- zweigung nach demselben Typus zu einer zusammengesetzten Rispe werden, welche Fig. 4. darstellt. Aus einer solchen Rispe sind die zusammengesetzteren Blůthenstánde von Schoenoxyphium, Kobresia, Carex Sect. Vignea und Eucarex usw. leicht und naturgemáss zufolge des námlichen Reductionsprinzips abzuleiten. Die unteren Seiten- áhrchen sind in Fig. 4. zusammengesetzt geworden, indem auf die. unterste weibliche Blůthe nicht gleich die mánnlichen Blithen, son- dern zuvor noch mannweibige Ahrchen eines hóheren Grades gebildet wurden. Die erwáhnte unterste weibliche Blůthe braucht sich zwar nicht nothwendig zu bilden, ich habe sie jedoch in das Schema auf- genommen mit Růcksicht auf jene, nach A. Schultz ziemlich háufigen © Fálle, in denen unterhalb der weiblichen „Seitenáhrchen“ vieler Carex- Arten das erste Hochblatt dieser zusammengesetzten Ahrchen direkt eine einzelne weibliche Blůthe bildet.

Aus der zusammengesetzteren Rispe Fig. 4. entsteht mit der ge- ringsten Reduktion die Inflorescenz vou Schoenoryphium, wenn an den Ahrchen des dritten Grades a; der obere mánnliche Theil ablastirt. Der mánnliche Gipfeltheil a, úber den 1—3 nunmehr einblůthig und rein. weiblich gewordenen Ahrchen (Scheinblůthen) a; bleibt erhalten und bildet mit ihnen zusammen ein zusamméngesetztes Ahrchen b; auch die oberen einfachen Ahrchen a, a, behalten ihren mánnlichen Gi- pfeltheil.

Etwas weiter geht die Reduktion in der Rispe Fig. 4. bei den Carices der Section Vignea (== Homostachyae); indem auch die androgynen Ahrchen zweiten Grades a, ihren mánnlichen Gipfeltheil einbůssen, so dass sie mit dem rein mánnlich werdenden endstándigen Ahrchen zusammen ein endstándiges zusammengesetztes Ahrchen von der Art wie die seitlichen zusammengesetzten Ahrchen b darstellen. Diese zusammengesetzten Ahrchen (Ahrchen der beschreibenden Bo- tanik schlechthin) sind mithin sámmtlich am Grunde weiblich, am. Gipfel mánnlich (Aocrarrhenae). (Fig. 5.) |

Ahnlich wie diese Carices homostachyae acrarrhenae verhált sind auch die Gattung Kobdresia (speziell K. caricina Willd.), doch mit. dem Unterschiede, dass an den untersten zusammengesetzten Ahrchen b. die Ahrchen dritter Ordnung a; nicht durchweg so vollstándig auf. die eine weibliche Blůthe reducirt erscheinen, wie bei den genannten Carices, indem an der Ahrchenaxe bisweilen noch eine mánnliche

Ee

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 99

Seitenblůthe in der Achsel einer Spelze (also wie bei Hlyna) und úber ihr sogar noch eine leere Spelze entwickelt wird, oder weniestens an dem Axenrudiment neben der weiblichen Blůthe noch ein paar Spel- zenrudimente sich finden, wie dies Fig. 5. b veranschaulicht. Kobresia ist also ein álterer Typus als Carex, indem bei ihr der mánnliche Theil der Ahrchen a; (Fig. 4.) theilweise noch nicht so vollstándie reducirt ist, wie bei Carex und selbst bei Sehoenozxyphtum. Durch diese 2blůthigen androgynen Ahrchen (von welchen Pax nichts er- wáhnt, obwohl schon Koch's Synopsis, auch Eichler sie kennt) náhert sich Kobresta der Elyna, bei welcher allerdinegs alle Ahrchen, auch das endstándige, 2blůthig und androgyn sind.

Nun sind aber bei einer grossen Anzahl von Arten der Sektion Vignea die zusammengesetzten androgynen Ahrchen in ihrem unteren Theile mánnlich, im oberen Theile weiblich (Hyparrhenae). Es ist klar, dass diese Inflorescenzen aus der Rispe Fig. 4. nicht ohne weiters abgeleitet werden kónnen, leichter aber aus der einfachen Rispe Fig. 1. durch eine eigenthůmliche Weiterverzweigung der einfachen andro- gynen Ahrchen. Wáhrend die Rispe Fig 4. aus Fig 1. dadurch ent- stand, dass androgyne Ahrchen dritten Grades a; am Grunde des mánnlichen Ahrchens der unteren Rispenzweige neu gebildet wurden, erhált man die Rispe der Hyparrhenae aus der Rispe Fig. 1. dadurch, dass die Ahrchen dritten Grades úber jedem mánnlichen Ahrchen in Mehrzahl hervorsprossten. Die grundstándige weibliche Blůthe (in Fig. 1.) entfiel dafůr nicht nur im endstándigen, sondern auch in allen seitlichen Ahrchen.

Es ist keine Frage, dass diese Art der Verzweigung eine ab- normale ist und dass nur die Acrarrhenae einém normalen Rispenbau (in Fig. 4.) entsprechen. Als ausgesprochene Abnormitát finden wir denn auch die Verzweigung der Hyparrhenae in den Gruppen der Psyllophorae (Monostachyae) und der Eucarices oder Heterostachyae, indem dort das normál mánnliche Ahrchen abnorm im oberen Theile oder auch in der Mitte sich verzweigend weibliche einblůthige Ahrchen (Scheinblůthen) erzeugt. So bei Carex acuta, ampullacea u. a. unter den Heterostachyae, bei C. Davalltana unter den Monostachyae. Die Abnormitát, welche sich bildet, wenn das Ahrchen der mánnlichen Pflanze von C. Davalliana an der Spitze oder in der Mitte weibliche Scheinblůthen erzeugt, hielt Opiz fůr eine eigene Art und nannte sie C. Steberiana. Bei mehreren Aiten der Heterostachyae, wie C. Buxbaumii, C. atrata, C. nigra, ist die Bildung weiblicher Scheinblůthen am Gipfel der mánnlichen Ahre, die ursprůnglich wohl auch nur als

Vb

100 Lad. Čelakovský

Abnormitát auftrat, sogar normal geworden. In gleicher Weise ist auch bei den Homostachyae Hyparrhenae die oleiche abnormale Er- scheinung normal geworden; und zwar ist diese abnormale Verzwei- gung gewiss erst dann eingetreten, nachdem sich schon die einblů- thigen weiblichen Ahrchen bei den Stammformen von Carex durch Ablast aus den ursprůnelichen androgynen herausgebildet hatten, nachdem also die Ahrchen physiologisch und fast auch morphologisch (durch zeitlichen Abort der Ahrchenaxe und Terminalstellung der weiblichen Blůthe) Einzelblithen gleichwerthie geworden waren.

Fiůr die theoretische Ableitung der Hyparrhenae genůgt es zwar, das Schema Taf. IV. Fig. 1. zu Grunde zu legen und die mánnlichen Ahrchen desselben in eine zusammengesetzte weibliche Ahre zu ver- lángern ; indessen lásst sich leicht ermessen, dass der phylogenetische Vorgang de facto nicht so einfach war. Denn es mussten ja bereits die einblůthigen weiblichen Ahrchen durch Reduktion erworben worden sein und diese konnten den mánnlichen Ahrchen nicht coordinirt sein. Der áltere Typus, aus welchem die Hyparrhenae hervorgehen konnten, - musste also doch eine zusammengesetztere Inflorescenz sein. Nach- dem jedoch, wie die frůher erwáhnten Beispiele unter den Mono- und Heterostachyae zeigten, die hyparrhenen Ahrchen nur aus ursprůnelich mánnlichen Ahrchen entstanden sein kónnen, so musste der Stamm- typus der Homostachyae hyparrhenae zahlreichere mánnliche Ahrchen im oberen Inflorescenztheile besitzen, unterhalb deren noch normale acrarrhene, oder durch Reduktion des mánnlichen Gipfeláhrchens ganz weibliche zusammengesetzte Ahrchen sich befanden. Ein solcher In- florescenztypus, wie ihn Fig. 6, in einfachster Form zeigt, findet sich noch jetzt bei Carex arenaria; denn diese Art hat im oberen Theile des Blůthenstandes lauter mánnliche, in der Mitte oben mánnliche unten weibliche, am Grunde ganz weibliche „Ahrchen“. Mit C. are- naria náchst verwandt, trotz der abweichenden Blůthenordnung, sind mehrere hyparrhene Arten mit der gleichen Rhizombildung, wie Carex brizovdes und Sehreberi, Aus der normalen Inflorescenz der C. are- naria Taf. IV. Fig. 6. konnte nun die Inflorescenz- mit hyparrhenen Ahrchen in der Weise hervorgehen, dass die mánnlichen Ahrchen, zunáchst wohl auch nur als Abnormitát, am Gipfel wie bei C. Bux- baumi ete. weiblich wurden, worauf dann, als sich diese Bildung be- festigt hatte, die unteren zur Gánze oder im unteren Theile weib- lichen Seitenáste (b) der Rispe als úberfůssig total reducirt, d. h. nicht mehr gebildet wurden, ebenso wie der untere weibliche Theil der einfacheren Inflorescenz einer monostachischen einháusigcen Carex-

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 101

Form reducirt wurde oder entfiel, wenn daraus die mánnliche Ahre einer zweiháusie werdenden Form hervorgehen sollte. Wir bemerken úberdies beim Verwandtschaftskreise der C. arenaria, zu dem auch die C. ligerica und C. děsticha gehort, dass dort die normale Anord- nung der Blůthenrispe úberhaupt sehr ins Schwanken gerathen ist und noch gegenwártig schwankt. Besonders Carex distícha ist in dieser Hinsicht variabel; ihre unteren „Ahrchen“ sind meist weiblich, die obersten, die ursprůnelich gewiss mánnlich waren, sind aber auch weiblich geworden, nur die mittleren sind mánnlich geblieben; jedoch kommen Varianten vor, in denen die obersten am Gipfel wieder mánnlich werden oder die mittleren am Grunde ebenfalls weiblich auftreten.

Hier ist nun auch der Ort, der Frage náher zu treten, ob in der Gattung Carex die einfachere Rispe Taf. IV. Fig. 1. oder die zusammengesetztere Fig. 4. ursprůnelicher ist, ob also die Monasta- chyae aus gewissen Polystachyen durch Reduktion hervorgegangen sein mógen oder ob die Monostachyae alter sind und aus ihnen erst die Homostachyae und Heterostachyae durch reichlichere Verzweigung der Rispe sich gebildet haben. Es wáre aber auch noch eine dritte Móg- lichkeit, dass beide Reihen einen getrennten Ursprune gehabt hátten, wenn námlich die Gattung Carex vielleicht polyphyletisch wáre. Die Frage ist nicht ganz leicht zu entscheiden, nicht nur in der Gattung Carex, sondern auch anderwárts, z. B. in der weiteren Gattung Seěrpus (die neuerdines von E. Palla in Engler's Jahrb. X. 1888, und zwar nach anatomischen Merkmalen, wiederum in eine Anzahl klei- nerer, auch habituell natůrlicher Gattungen aufcgelóst worden ist). Doch spricht bei den Carices ein Umstand dafiůr, dass die einfachere Infiorescenz, also auch die Gruppe der Monostachyae die urspriůng- lichere ist. Es deutet námlich das nicht seltene Vorkommen der weiblichen Blůthe aus dem Vorblatt der zusammengesetzten Ahrchen b (in Fig. 4.), welche wohl ebenso wie die weibliche Blůthe am Grunde des endstándigen mánnlichen Ahrchens atavistische Bedeutung hat, darauf hin, dass die weiblichen Ahrchen dritter Ordnung a, erst spáter zwischen jene weibliche Basalblůthe und das endstán- dige mánnlicheAhrchen eingeschoben worden sind, denn wáre die zusammengesetzte Rispe Fig. 4. ursprůnglicher, so wáre die weibliche Blithe, ebenso wie sonst an allen Rispensprossen, am Grunde des mánnlichen Ahrchens G, zu erwarten. Dass die Berei- cherung und Weiterverzweigung der Rispe in hóhere Grade that- sáchlich in der angegebenen Weise stattinden kann, das zeigen uns

102 Lad. Čelakovský

ganz evident noch gegenwártig die nicht seltenen abnormen Durch- wachsungen der fůr gewóhnlich abortirenden Ahrchenaxe aus dem Fruchtschlauche verschiedener Čarex-Arten. Pax erwáhnt (Engler's Jahrb. 1. c. pag. 7.) solche teratologische Vorkommnisse, in denen jene abortirende Axe in verschiedener Weise „verlaubte oder aber eine mánnliche Blůthe trug“. Viel háufiger sind aber solche abnorme sehr bekannte Prolifikationen, in denen die sonst abortirende Axe in ein zusammengesetztes weibliches Ahrchen auswáchst, was ich selbst auch wiederholt bei Arten der Heřerostachyae angetroffen habe, wáh- rend mir die von Pax erwáhnten Fálle noch nicht vorgekommen sind. Der Fall, wo die sonst abortirende Axe ůber der weiblichen Blůthe noch eine mánnliche Blůthe trug, hat offenbar atavistischen Charakter und erinnert an Hlyna und Kobresta mit ihren androgynen 2blůthigen Ahrchen. Wenn aber die Ahrchenaxe auswachsend lauter seitliche weibliche Ahrchen oder Scheinblůthen erzeugt, so ist das etwas Neues, eine Bereicherung der Inflorescenz und Bildung von einblithigen weiblichen Ahrchen 4ten Grades a,. (Fig. 7. b) Das auf diese Weise, neu gebildete zusamengesetzte Ahrchen ist ein Wiederholungszweig c des Zweiges b; an seinem Gipfel ist das natůrlich wegen der bei den Heterostachyae bereits erreichten ussersten Geschlechtsdifferenzirung (worůber das Nachfolgende noch zu vergleichen ist) nicht entwickelte mánnliche Terminaláhrchen theoretisch zu ergánzen, wie an dem Zweige b zuvor. Ferner sehen wir, wie bei dieser Bereicherung am Grunde des zusammengesetzten Ahrchens c die Basilarblůthe direkt in der Achsel des Deckblatts (hier Utriculus) stehen bleibt, ebenso wie auf der vorhergehenden normalen Axe b háufie eine solche weib- liche Blůthe sich befindet (Fig. 7. b), und man ist berechtigt zu sagen, dass bei der abnormalen Zweigbildung wirklich die neuen 1blůthigen weiblichen Ahrchen a, zwischen die Grundblůthe und den theoretisch zu ergánzenden terminalen mánnlichen Ahrchentheil (des Ahrchens a;) eingeschoben worden sind. Daraus ist es dann auch erlaubt zu schliessen, dass auch die zusammengesetzten Ahrchen b in Fig. 4. in gleicher Weise aus den einfachen Ahrchen a, der Fig. 1. hervorge- gangen selen; wie ich das soeben als nothwendige Conseguenz der Basilarblůthe am Zweige b bezeichnet hatte.

Wenn also auch im Grossen und Ganzen die polystachischen Carex-Arten als aus den monostachischen durch Bereicherung der Rispe entstanden zu denken sind, so ist es doch anderseits auch moglich, dass daneben auch manchmal eine polystachische Form wieder zur frůheren einfacheren Inflorescenz zurůckeekehrt ist. Ich habe

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 103

dabei speciell die Carex obtusata Liljebl. im Auge, die friiher unter den Monostachyae ihre Stelle hatte, bis man erkannte, dass sie nur eine monostachische Form der heterostachischen Carex supina Wahl. ist. Es důrfte nun sehr schwer zu entscheiden sein, ob die viel seltenere monostachische Form die im Aussterben begriffene Urform darstellt, oder ob sie aus der verbreiteteren C. supína nur hie und da selten als neuere reducirte Variation entstanden ist.

Natůrlich gilt das so eben Gesagte nur fůr Carex, nicht fůr alle Cariceen, denn Schoenoxyphtum, welches álter ist als Carex, verlangt zu seiner Ableitung eine zusammengesetzte Rispe, wie in Fig. 4., es muss also diese letztere mehr als einmal aus der einfacheren Rispe durch weitere Verzweigung sich gebildet haben.

Entschieden vorgeschrittener als die Homostachyae sind die Heterostachyae. Dies beweist die vollkommene geschlechtliche Diffe- renzirung der Partialinfiorescenzen (Ahrchen), welche wieder das Re- sultat einer weiter vorgeschrittenen Reduktion ist. Die Inflorescenz der Heterostachyae (Taf. IV. Fig. T.) entstand námlich aus der Rispe Fig. 4. durch weitere Reduktion des mánnlichen Gipfeltheils der Zweige b und durch totale Reduktion, gleichsam Úberspringung der oberen, in der normalen Rispe das Endáhrchen wiederholender Ahr- chen a,. Nur in jenen Fállen, wo mehrere mánnliche Ahrchen auf- treten (C. acuta, paludosa, vesicaria usw.) sind die oberen Ahrchen a, nicht geschwunden, sondern nur durch Entfall (resp. mánnliche Meta- morphose) der weiblichen Grundblůthe gleich dem endstándigen Ahrchen rein mánnlich geworden, so wie in Fig. 6., wenn wir an den mánn- lichen Ahrchen a, a, die nur fůr die Hyparrhenae und fůr gelegent- liche Abnormitáten giltigen weiblichen Gipfeltheile F uns weg denken.

Hiermit habe ich nachgewiessen, dass sich alle Variationen der Blůthenstánde der Cariceen bis in die einzelnen Details aus einem gemeinsamen Schema (Fig. 1.), in welchem unbegránzte androgyne, im oberen Theile mánnliche, an der Basis, in einer einzigen Blůthe, weibliche Ahrchen vorkommen, ganz einfach durch Reduktionen ver- schiedenen Grades ableiten lassen, und dass dieses Schema alle auf Geschlechtervertheilung sich beziehenden Thatsachen vollkommen und ungezwungen erklárt“). Darin liegt auch die Gewáhr der phylogene-

*) Die Erklárung, welche hier fůr die Vertheilung der beiden Geschlechter auf verschiedene Sprossrangstufen bei den Cariceen gegeben wurde, hat auch noch den Vorzug, dass sie auf analoge Verháltnisse bei anderen Planzenfa- milien gleich anwendbar ist. Auch bei den Amentaceen sind zumeist entweder die mánnlichen oder die weiblichen Blůthen von Sprossen eines hóheren

104 Lad. Čelakovský

tischen Wahrheit des zu Grunde gelesten Gedankens. Dessen Durch- fůhrung leitet nothwendig zu der Annahme, dass die mánnliche Blůthe von Blyna zu der darunter befindlichen Spelze lateral und nicht wirklich terminal ist. Mit grosser Wahrscheinlichkeit lásst sich er- warten, dass dies auch entwickelunesceschichlich noch nachgewiesen werden wird. Gewiss vorhersagen kann man es freilich nicht, weil es immerhin měslich ist, dass die Ahrchenaxe mit der Anlage der einzigen axilláren mánnlichen Blůthe total ablastirt, in Folge dessen

die letztere entwickelungsgeschichlich terminal, mit Růcksicht auf ihre

phylogenetisch frůhere laterale Stellune aber pseudoterminal werden miisste. Viele Gráser mit einblůthigen Ahrchen (z. B. Anthoxanthum, Agrostis etc.) bieten ja dieselbe Erscheinung dar.

Die Ahrchen der Cariceem sind also, und waren schon bei den Stammformen unbegránzt, und darum kónnen die Riedgráser nicht mit den Rhynchosporeen und Gahnieen zusammen in einer Gruppe stehen, welche nach ihnen den Namen Caricoideae fiůhren kónnte,

sondern sie gehoren den unbegránzten Ahrchen nach zu den Seir-

potdeen, wenn man sie nicht lieber als besondere Gruppe neben den Scirpoideen getrennt halten will. Dass úbrigens das System der Cype- raceen noch nicht endoůltie festgestellt ist, und die genaue und sichere Kenntniss der Anordnung der Ahrchen in verschiedenen Gattungen noch manches zu wůnschen lásst, geht auch daraus hervor, dass z. B. Pax die Selerieen, die den Cariceen nahe zu stehen scheinen, in seiner ersten Abhandlung zu den Scirpoideen stellte, wáhrend er sie in den „Pflanzenfamilien“ wieder bei seinen Caricotdeen einreihte, ohne dass der Grund dieser so ganz veránderten Beurtheilung klar ersichtlich wůrde.

Ich habe an einer Stelle dieser Abhandlung den Satz, dass die Zwitterblůthen álter selen als eingeschlechtige Blůthen, indem die letzteren úberall durch Differenzirung aus jenen entstanden sein můssen, nur oberfláchlich berůhrt, um die Darstellung der Inflorescenzver- háltnisse bei den Cariceen nicht allzu sehr zu unterbrechen; zum Schlusse aber nehme ich dieses Thema wieder auf, weil in Betreff

Ranges gebildet, und der phylogenetische Hersang, durch welchen dieser Zustand aus ursprůnglicher Coordination der Blůthen verschiedenen Ge- schlechtes bewirkt wurde, war derselbe wie bei den Cařiceen, worůber in einer kůnftisen Sitzung ber kónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften das Náhere mitgetheilt werden wird.

, : i

3 750

Úber die Blůthenstůnde der Cariceen. 105

desselben die richtige Erkenntniss noch durch manche entgegenste- hende Ansichten getrůbt, ja bisweilen total verkehrt wird.

Es lásst sich im Hinblick auf die Kryptogamen und den schon auf dieser Stufe klar zu erkennenden Prozess der phylogenetischen

"Differenzirung unschwer der Nachweis <